V pondělí začíná v Česku platit nouzový stav, vláda omezila i shromažďování lidí. Co na aktuální opatření říkáte?
Nic jiného nám nezbývá. Pokud by se tato opatření nezavedla, tak by tu za chvíli nebyla žádná volná lůžka v nemocnicích. I když se opatření udělala, tak budeme na hraně kapacity. Nemocných totiž bude přibývat i nadále.
Aktuální opatření jsou tedy nezbytná, aby to náš zdravotní systém ještě zvládl. Rád bych věřil tomu, že nedojde k žádnému problému. V opačném případě by se muselo jít do ještě tvrdších opatření, která však už mají velký dopad na ekonomiku.
Takže se obáváte o kapacitu nemocnic. Zvládne to zdravotní systém?
To si předpovědět netroufám. Současná opatření určitě sníží nárůsty nakažených, všichni pak doufáme, že to bude stačit a náš zdravotní systém to vydrží.
Problémem české společnosti je to, že jsme Švejkové. Když totiž nechceme nosit roušky, tak bychom měli dodržovat rozestupy a podobně. Pokud ani toto nefunguje, tak musely přijít tvrdší represe. Poslední možností, kterou bych velice nerad zažil, je pak italský scénář, kdy se nám tu budou kupit rakve se zemřelými.
Jak dlouho si myslíte, že bude nutné tato opatření držet?
Jsem přesvědčen, že tady nikdo nechce omezovat obyvatele déle, než je nezbytně nutné. Dalším důvodem je také ekonomika, která by jinak vykrvácela. Kéž by tedy opatření zabrala a vedla k tomu, že se nárůst případů zastaví. Nedokážu však říct, jak dlouho mohou vydržet.
Jan Kynčl
|
Mnoho lidí ale nařízení považuje za zbytečná. Někteří také odmítají nosit roušky, ve veřejné dopravě nebo v obchodech takové lidi občas potká každý z nás. Čím si myslíte, že to je?
Jsem přesvědčen, že si určitá část především mladší generace neuvědomuje potenciální závažnost nákazy. Covid není ebola, ale mám před ním respekt. Průšvih je v tom, že mladiství a mladí dospělí prodělají nemoc ve většině případů jen s mírným nebo bezpříznakovým průběhem. V tu chvíli chápu, že to bagatelizují. Obvykle jsou to však právě oni, kdo může nákazu zanést ke svým rodičům či prarodičům. A v tom je ten problém.
Rozhodně se však nejedná jen o děti a mladistvé, potkávám i dospělé lidi, kteří roušku nemají.
Myslím si, že u části lidí je to určitá revolta. Máme v sobě zakódováno to švejkování. V některých západních nebo severských zemích se autority mnohem více respektují. Od svých kolegů ve Švédsku vím, že když tam vláda doporučila nošení roušek a dvoumetrové rozestupy, lidé to dodržovali. Samozřejmě ne všichni, ale určitě více než u nás.
Určitě na tom má podíl i to, že v minulosti některá nařízení u nás nebyla dobře komunikována, něco se nařídilo a za týden to bylo jinak. To k tomu přispělo. U nás však máme historicky od dob Rakouska-Uherska zažitý vzdor k autoritám a moc je nerespektujeme.
Výroky některých lékařů jen matou lidi
V posledních měsících se objevilo velké množství lékařů, kteří nejsou epidemiologové, ale vyjadřují se ke koronaviru. Často onemocnění i bagatelizují. Co si o tom myslíte, neškodí to?
Vzhledem ke své již téměř čtvrtstoletí trvající praxi si drobnou kritiku dovolit mohu. Já bych si těmto kolegům netroufal radit v jejich oborech, ve kterých jsou oni experty, takže mě překvapuje, že se vyjadřují k něčemu, o čem nemají kompletní znalosti. Někteří si asi myslí, že jsou známými osobnostmi a mají přehled o všem. Není to ale optimální.
Neškodí to lékařům v očích veřejnosti? A nevnáší to do debaty o koronaviru jen zmatek?
Tak to ale funguje v jakémkoliv oboru či profesi, pokud by se k ní vyjadřovali ti, kteří k tomu nemají dostatečné znalosti. To, že jsem lékař, je základní předpoklad, ale pak existuje také specializace, která je kvalifikací pro konkrétní obor.
Pokud půjdete s bolavou kyčlí na ortopedii, tak budete předpokládat, že se budou věnovat té kyčli a ne vašim padajícím vlasům nebo bolavému uchu. Obvykle se ani nic takového neděje. V této době však kolegové, z mně neznámého důvodu, cítí, že rozumí i mému oboru. Jejich znalost je ale většinou jen zprostředkovaná, což mate lidi.
Co podle vás může přinést podzim a s tím spojený souběh chřipky a covidu? Například evoluční biolog Jaroslav Flégr očekává razantní nárůst počtu nakažených a mluví o příchodu „třetí vlny koronaviru“. Hrozí podle vás v tomto období další podstatný nárůst nemocných?
Profesor Flégr je biolog, nikoliv lékař. Podle mého názoru prezentuje nejkrajnější variantu, která by z biologického hlediska byla možná. Z medicínského hlediska si to ale představit neumím. Odporovalo by to vývoji v severní Itálii i Spojených státech. Jsem přesvědčený, že nárůst počtu nemocných sice ještě bude pokračovat, ale počty zemřelých v řádu desítek tisíc tu mít nemůžeme.
Zrušte opatření, žádají Pirk, Šmucler a další. Nerozumí tomu, reaguje Prymula |
Myslím si, že zimní období bude nepříjemné, protože mnoho lidí nerozpozná, zda má pouze rýmu, nachlazení, chřipku nebo covid. Jejich projevy jsou dost podobné. Kladu si ale otázku, proč se kolem covidu tak moc dělá. V minulých sezonách, kdy docházelo k chřipkovým epidemiím, měli lidé s potížemi zalézt do postele, dodržovat režim a snažit se izolovat od okolí. Vždy to nějak fungovalo.
Jako šílenství mi nyní přijde to, že se každý, kdo začne mít nějaké potíže nebo je ani nemá, okamžitě nechá otestovat. V samoobsluze někdo zakašle a ostatní, kteří byli blízko, hned mají obavy a chtěli by se nechat otestovat. Je to nesmysl a je to zbytečné. Testování má význam v případě, že přinese nějaký efekt, tedy přispěje k volbě léčby nebo má význam pro diferenciální diagnostiku. U chřipky také nevyšetřujeme úplně každého. Lidé, kteří mají běžný průběh, jsou doma a vyšetřují se jen těžké případy. Takže nyní jde o to, aby opatření vedla k tomu, aby zdravotní systém zvládl péči o těžce nemocné pacienty.
K chřipkové epidemii v roce 1995 jste mi nedávno řekl, že v jejím důsledku zemřelo o šest tisíc lidí více než v běžné sezoně. Řada lidí to vnímá tak, že tehdy nebyl internet, a tak se to příliš neřešilo. Není na tom trochu pravdy?
Musím přiznat, že v současné době se medializuje ledacos. Spousta lidí, třeba i starších, je tak informacemi zahlcena a obtížně se v nich orientuje. Třeba jsou zcela zbytečně ve stresu, že je zemětřesení na druhém konci světa, že se tam srazil vlak nebo cokoliv takového. Před pár desítkami let jsme o takovýchto událostech vůbec ani netušili a přitom k nim také docházelo. Samozřejmě, když se stalo něco podstatného, tak jsme se to dozvěděli, ale o těch jen lokálně důležitých tématech jsme nevěděli. To je ten důvod. V současnosti jsme jedna velká katastrofa a někteří lidé to vnímají citlivě.
Přesná čísla obětí minulých chřipkových epidemií v Česku nejsou. Proč se úmrtí podrobně nedokumentují, zatímco v případě covidu ano?
To je tím, že je koronavirus do určité míry módní záležitost. Mělo by se u něj rozlišovat, zda člověk zemřel přímo na covid nebo s covidem. To je ale věc k akademické debatě, muselo by se změnit kompletní výkaznictví. A pro to momentálně nevidím ani důvod. Samozřejmě jakékoliv nové onemocnění je něco neznámého, tajuplného a to obvykle vyvolává obavy. To je normální lidská reakce. Paradoxně třeba chřipku, která se vyskytuje epidemicky prakticky každoročně, mnozí naopak bagatelizují a podceňují.
Před několika dny jste uvedl, že epidemie chřipky u nás v roce 1995 měla podobné následky jako koronavirus ve Švédsku. Jak jste to myslel?
Pokud porovnáme následky covidu ve Švédsku, které je na počet obyvatel srovnatelné s Českem, tak zjistíme, že tam v důsledku onemocnění zemřelo něco přes 5 500 lidí. A tvrdí se, že covid-19 prošel tamní populací. Moje srovnání vychází z toho, že když se běžná chřipková epidemie takříkajíc vydaří, tedy bude těžká a rozsáhlá, tak její důsledky mohou být podobné. V Česku tehdy zemřelo přes šest tisíc lidí navíc. V tom vnímám značnou podobnost.
Podruhé je průběh nemoci mírnější
Příští rok by měla být k dispozici vakcína. Nebojíte se, že o ni nebude zájem? Podle průzkumu STEM/MARK by se nenechalo očkovat přes 50 procent Čechů.
To mě nepřekvapuje, asi to i odpovídá realitě. Vakcína se k nám bude stejně dostávat postupně. V odborných kruzích se mluví o tom, že by se mělo jednat celkově o vakcínu asi pro 3,5 milionu lidí. V tom případě by to docela i vycházelo a nebyl by žádný velký převis ani nedostatek. Takže by to neměla být komplikace.
Aby se však onemocnění vymýtilo, tak je potřebná určitá proočkovanost populace.
Ano, takto to funguje. Potřebujete mít imunitu vůči dané nemoci. Tu lze získat proděláním nákazy nebo očkováním. Pokud se necháte očkovat, tak získáte protilátky uměle a budete chráněn. Druhá možnost je prodělat danou nemoc, v tuto chvíli se mluví o tom, že by měl být člověk po prodělání covidu chráněn alespoň tři měsíce. Pak může dojít k opakovanému onemocnění.
Na druhou stranu, pokud jednou nemoc proděláte, tak případná druhá infekce je většinou mírnější. Takže by měl být i menší počet lidí, kteří budou mít těžší průběh nebo budou hospitalizováni. Pokud se to tedy poskládá dohromady s očkovanými lidmi, nemělo by již docházet k exponenciálním nárůstům nemocných.
