Jan Jícha

Jan Jícha | foto: archiv autora/Nakladatelství Host

KOMENTÁŘ: Distanční výuka jako lekce demokracie a vštěpování sounáležitosti

  • 21
„Od zítřka platí zákaz jízdy koňských potahů, všichni kočí se žádají, aby přesedli do aut.“ Zhruba to se stalo na jaře ve školách, když bylo ze dne na den zakázáno osobní setkávání učitelů a žáků, a od té doby jsou obě skupiny nuceny s přestávkami fungovat výhradně po síti. Píše to ve svém komentáři ředitel základní školy, básník a spisovatel Jan Jícha.

Kdo to uměl už předtím, má výhodu, tak jako kočí, který si včas udělal řidičák, ostatní museli prostě naskočit. Šlo to ztuha, ale výsledek se dostavil a české školství prodělalo díky koronakrizi digitální revoluci. Cílem tohoto textu není komentovat pro a proti distanční výuky, jako spíše poukázat na její nevyužitý potenciál.

Od prvních týdnů po zavření škol mají rodiče problém „všechnu školu“ s dětmi stíhat, zatímco odborná veřejnost vede debatu o tom, co z probírané látky je skutečně potřebné a co by se dalo vypustit. Že se na dálku nedá vyřešit tolik pravopisných cvičení nebo slovních úloh jako za stejnou dobu kontaktního vyučování, je zřejmé a některé komentátory to vede k obavám, že nám vyrůstá „hloupější covidová generace“.

Často probírané teze jsou

1) Učivo je přebujelé, k zastaralým osnovám se jen přidávají nová předepsaná nebo prostě fancy témata (ekologie, komunikační dovednosti, IT gramotnost, globální výchova atd.). Výsledkem je přetížení všech stran procesu i v normálním režimu, natož na dálku. Proto se už nejen od školských praktiků, ale i ze strany Ministerstva školství a České školní inspekce ozývají doporučení učivo redukovat.

2) Distanční výuka je příležitost, jak upozadit obvyklé „učivo“ a naopak posílit u žáků kompetence k samostudiu, ovládání technologií, hospodaření s časem, psychohygieně atp.

Školy měly zahodit třídní knihy a být on-line. Místo toho bojují s počítači

3) U menších dětí výuka na dálku příliš nefunguje, relativně vhodná je spíše pro střední a vysoké školství. Tím není řečeno, že je na těchto úrovních někomu příjemná. Sociální funkci školy nelze nahradit meetem a všichni víme, že v některých ročnících je možnost kontaktu s kolektivem dokonce tím nejdůležitějším, co škola žákům poskytuje.

Stručně shrnuto se školské kruhy zabývají tím, jestli se žáci v těchto nečekaných podmínkách naučí více nebo méně a jak zařídit, aby jim on-line vyučování bylo v rámci možností ku prospěchu. Obrovským problémem samozřejmě zůstává, že nemálo dětí nemá doma počítač ani internet a žádná výuka u nich prakticky neprobíhá – nelze než se sklonit před obětavostí učitelů, kteří do takových rodin osobně roznášejí vytištěná zadání a zase je chodí vybírat, případně je s dětmi konzultují po telefonu.

Je velice zvláštní, jak málo (nechci-li říci vůbec) je ve školách reflektována společenská atmosféra, která karanténní režim už od jara provází. Bez ohledu na to, kdo to jak umí s počítačem, by si všichni měli povšimnout dlouho nevídané solidarity, kterou nastalá krize probudila. Žáci by se jistě měli „něco naučit“, ale není úplně jasné co, měli by také posílit své technické dovednosti, akorát mnozí nemají na čem; všem se ale nabízí ohromná lekce všudypřítomného dobra, které se šíří společností bez ohledu na schopnosti čelních politiků. Z vícenásobné zkušenosti posledních měsíců soudím, že v českém národě je dokonce přetlak charitativního potenciálu, kterým vláda trestuhodně mrhá a který naštěstí dokáže smysluplně směrovat občanská společnost. Potravinové sbírky, dary ve formě výpočetní techniky, facebookové kampaně na podporu konkrétních živnostníků, nával dobrovolníků v nemocnicích a pečovatelských domech (když jsem se chtěl osobně zapojit, dostal jsem se pouze do pořadníku), to všechno jsou projevy ryzího lidství, které samozřejmě škola běžně neopomíjí a reflektuje jej v občanské nauce, v literatuře nebo na příbězích odbojářů, nicméně pro samé „učivo“ v napěchovaných ŠVP bývá tato problematika spíše druhořadou, resp. je průběžným tématem vždy a nikdy. Naše dramatická současnost nabízí příběhy dobra jako na běžícím pásu, jsou všude kolem nás a každý má příležitost připsat svůj vlastní. Škola za časů korony by neměla žehrat, že se všechno nestíhá nebo že není dost notebooků, měla by nasměrovat zájem žáků k realitě, která je obklopuje, protože se může stát, že půjde o nejintenzivnější zážitky na dlouhou dobu a bylo by škoda z nich nevytěžit maximum.

Naučte se Přemyslovce

Obroda nespočívá v zadání „naučte se Přemyslovce, ale stačí do půlky“, smysluplné úkoly využívající potenciál současné situace jsou třeba „zjisti, kdo ve tvém okolí je zasažen epidemií a vládními opatřeními; týká se to zdraví, peněz, citů nebo něčeho jiného? Pomáhá mu někdo? Jsou to spíše státní instituce, nebo občané? Jak mu můžeš pomoci ty? Dokážeš pomoci, aniž bys způsobil škodu? Potřebuješ pomoc ty sám nebo tvá rodina? Umíš o ni požádat? Víš koho? Víš, na co máš nárok ze zákona a co můžeš získat z dobré vůle? Vyhledej v médiích rozhovory nebo reportáže týkající se charitativních projektů…“

Premium Online výuka se osvědčila, staré časy se nevrátí. Školy plánují změny

Nejde jen o to, aby se děti chovaly hezky k druhým, ale o to, aby pochopily sílu demokratické společnosti, jejímž hybatelem může být každý, v níž společná potřeba může z obyčejného člověka udělat hrdinu, v níž je možné prostřednictvím služby nalézt vlastní hodnotu a hlavně kde nikdo není odsouzen k životu a bídě, jaké mu předurčí vrchnost, ale má možnost se tady a teď podílet na zlepšení.

Exkluzivní průzkum: čtvrtina žáků neměla žádnou výuku online, těší se do školy

Teď během výročí sametové revoluce člověka maně napadá, jestli jsme se dostali tam, kam jsme tehdy chtěli, a samo sebou lze naříkat, že naše politické vedení si pořád nese totalitní morálku jako zablešený kožich a ne a ne se jí zbavit. Stejně jako tenkrát lze ale také dnes obdivovat sílu apolitického davu, který se s revolučním nadšením pustil v březnu do šití roušek a od té doby generuje nezměrné gigawatty pozitivní energie ve prospěch neznámých potřebných lidí. Tento národní étos solidarity je potřeba zvědomit žákům, postavit na něm naše kolektivní sebevědomí a zabojovat tak proti atmosféře strachu, kterou se snaží vyvolat ti, kdo z ní posléze mají prospěch. Pokud se v kulisách covidu podaří školám a rodičům probudit v dětech vědomý pocit lásky a sounáležitosti, pak rozhodně nehrozí, že by kvůli distančnímu vyučování vyrostla hloupější generace. Může to být naopak generace dětí neobyčejně sociálně inteligentních, které akorát budou umět zpaměti méně Přemyslovců.


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Nejlepší videa na Revue