K čemu aplikace slouží?
Aplikace propojuje dobrovolníky se seniory. Je to mapový podklad, na který se můžete přihlásit ve dvou rolích – buď jako dobrovolník, nebo jako senior, který potřebuje pomoci. A tyhle dvě skupiny se najdou.
Přínos oproti otevřeným platformám je ten, že s tím pracujeme komunitně. Do komunity pouštíme jen prověřené členy.
Jak členy prověřujete?
Vstoupit k nám znamená nakenovat občanský průkaz a pak děláme s dobrovolníky krátké pohovory. Pokud máme podezření, že to ten člověk nemyslí úplně dobře, do komunity ho nepustíme.
Armády dobrovolníků vyčkávají, senioři se o pomoc stydí říct |
V čem všem konkrétně mohou dobrovolníci seniorům pomoci?
V tuto chvíli máme dvě kategorie - nákup a venčení psa. Aplikace je však připravená na to, že kategorie budou postupně přibývat.
Začali jsme ji totiž vyvíjet už dřív, neměla být vázaná na krizovou situaci. Protože pomáhat seniorům není potřeba jen teď, ale vždycky. Až tahle situace opadne, pořád tu budou senioři, kteří budou potřebovat pomoci.
V odlehlejších regionech jsou navíc senioři, například oproti Praze, znevýhodnění. Nejezdí tam žádný Rohlík, žádná Pilulka, není tam Uber a místní důchodci jsou odkázaní čistě na své osobní kontakty.
Roušky šijí stovky dobrovolníků |
Myslíte si, že formát „aplikace“ je pro seniory vhodný? Já osobně mám ve svém okolí například jen minimum důchodců, kteří aplikace využívají.
Máme sice v plánu i mobilní verzi, ale aplikace je primárně webová. Navíc populace 70+ je už z 65 procent internetově relativně zdatná. Jsou dnes senioři, kteří si umí objednat hotel přes Booking. A naše aplikace je mnohem jednodušší.
Samozřejmě je i velká část důchodců, kteří toto vůbec nedělají, hlavně ti nad 80 let věku. Naše komunikace proto ani nejde směrem „senioři, zaregistrujte se“, ale cílí na mladší generaci, aby seniora zaregistrovala ona.
Kolik lidí se vám zatím přihlásilo?
Aplikace běží od pondělí. Denně se nám hlásí desítky dobrovolníků, ale jen jednotky seniorů.
Čím si to vysvětlujete?
Na jednu stranu se ukazuje, že je obrovská ochota pomoci, hlavně u mladých lidí. Ze strany seniorů není problém v technické stránce, ale bariéra, se kterou zrovna bojujeme, je v tom, že nejsou na pomoc zvyklí a stydí se o ni říct.
Do Česka míří lék remdesivir. Pomůže nakaženému taxikáři z Prahy |
Navíc většinou na někom závislí nejsou. Jen se jim nedoporučuje, aby někam chodili - přitom normálně třeba ven vyjdou. Proto raději přečkají doma i delší dobu jen s nejnutnějšími zásobami, než přijede někdo z příbuzných. Raději se omezí, než aby poprosili o pomoc. Přitom to není vůbec potřeba.
Ale na druhou stranu té pomoci je tu opravdu hodně. Proto se snažíme vymýšlet způsoby, jak seniorům říct „nestyďte se, je to úplně normální“.
19. března 2020 |
