„Jak se děti během roku pohybovaly, vlastně pořádně nevíme, data k tomu ještě nejsou. Na distanční výuce prakticky vyměnily sezení ve škole za sezení u počítače. Důležité je hlavně to, co dělaly mimo výuku. Ještě na začátku pandemie řada rodičů vymýšlela pro děti různé aktivity, aby o pohyb nepřišly, ale s postupem roku ta křivka klesala,“ vysvětluje Michal Kalman z Fakulty tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci.
Děti se postupně vrátily do lavic. S tím je podle školních inspektorů potřeba řešit i jejich pohyb. Žáci byli od loňska většinu času na distanční výuce a řada aktivit byla omezená. Zavřená byla většina kroužků, od uměleckých až po sportovní, a klubovnu online měli například i skauti.
Děti teď nic neláká k pohybu. A může být hůř, varuje trenér a děkan Cacek |
„Pomineme-li možnosti pohybových aktivit dětí v jejich volném čase, ke kterým je ale potřeba buď vnitřní motivace, nebo apel rodičů, tak škola zůstává pro mnoho dětí často jediným místem, kde je šance, že se budou alespoň trochu hýbat. Tělocvik je výbornou příležitostí, ale s ohledem na nedobrý stav pohybových dovedností a fyzické zdatnosti dětí je určitě na místě přemýšlet nad začleňováním aktivního pohybu v rámci denního režimu ve škole i mimo hodiny tělesné výchovy,“ vysvětluje náměstek ústředního školního inspektora Ondřej Andrys.
Právě proto podle Andryse Česká školní inspekce připravila pro školy metodické doporučení, které několik konkrétních pohybových aktivit během školního dne navrhuje. „Je samozřejmě potřeba zohledňovat podmínky, které škola pro dané aktivity má, ale v principu jsou to náměty, které se osvědčují jak v řadě českých škol, které se rozvoji pohybu systematicky věnují, tak i v zahraničí,“ dodává.
Dáváte si pozor, aby se vaše dítě dostatečně každý den hýbalo?
Sport a pohyb se do života vrací jen pomalu. „Sportovní činnost jako náplň tělesné výchovy je povolena pouze ve vybraných krajích a jen venku,“ doplnila mluvčí ministerstva školství Aneta Lednová.
Česká školní inspekce tak doporučuje, aby školy do rozvrhu zařadily například vyučování venku, aktivní využití přestávek nebo například protahování během hodin. Ne v každé škole ale mají na cesty ven prostor.
„Aby třídy chodily na Ladronku jsme zakázali. Stále je totiž omezený pohyb z budovy, ale také je park hodně plný a ve škole chceme rizika nákazy maximálně zmírnit. Naštěstí máme za budovou velký areál, kam mohou děti chodit a využívá se to hlavně o velké přestávce,“ říká zástupce ředitelky Jaroslav Štercl ze ZŠ Pod Marjánkou v Praze 6, kam za běžného provozu chodí přes 650 dětí. „Nechci řešit s hygienou možné trasování, kdyby se v parku někdo nakazil,“ dodal.
O výuce venku rozhoduje i počasí
Menší školy na vesnicích a malých městech mají oproti metropolím tu výhodu, že mají les nebo přírodu blízko. Navíc se s nízkým počtem dětí dá lépe pracovat. V malotřídce v Dolních Studénkách se podle ředitele Jakuba Dolníčka snaží chodit ven, jak je to možné. Záleží, jestli není zima.
Doporučení ČŠI
|
„Počasí je taková hlavní nepříjemnost, jinak rodiče i děti pohyb venku vítají. Třídu má jedna učitelka, která si může rozvrhnout, jak si výuku poskládá a kdy venku může být. Nejvíce je to během prvouky a tělocviku, aby se děti aspoň trochu protáhly,“ popisuje Dolníček.
Podle Kalmana z Palackého univerzity se větší studie o pohybu dětí bude zpracovávat až v dubnu příštího roku, kdy se do ní zapojí většina států Evropy. Kromě aktivního využívání přestávek by děti podle něj měly do školy také více chodit pěšky nebo jezdit na kole.
„V roce 2018 na kole jezdila asi dvě procenta dětí, což je strašně málo. Souvisí to ale i s infrastrukturou u škol. Nejsou kolárny, větší města nejsou pro cyklisty přívětivá a málo rodičů by vzhledem k provozu dítě do školy na kole vůbec poslalo. I na tom musí Česko a města zapracovat,“ dodal.
4. září 2019 |
