Na logopedii začal tehdy pětiletý Ondřej chodit po jarních prázdninách
v únoru roku 2020. Jeho matka v dětství navštěvovala logopedku také.
Stejně tak se řečová vada nevyhnula ani její starší dceři. Na základě
předchozích zkušeností proto Danielová usoudila, že je se synem potřeba
navštívit odborníka. „Neuměl říkat L, R ani Ř. Věděla jsem, že to bude
potřeba docvičit, aby ho vzali do školy,“ popisuje matka.
Po úvodním vyšetření mu logopedka diagnostikovala dyslálii. Konkrétně
nesprávnou výslovnost hlásek L, R a Ř. Při terapii se rozhodla nejdříve
napravit hlásku L, poté zamýšlela pokračovat na další. Za rok a půl měla
být chlapcova řeč v pořádku. Nic nenasvědčovalo tomu, že by neměl
v šesti letech, v září roku 2021, bez problému nastoupit do první třídy.
Jenže do všeho přišla covidová pandemie.
Nastalo období bez terapie
„Logopedii jsme při pandemii neměli vůbec. Paní doktorka nenabízela ani
online setkání. Pořád dokola jsme doma opakovali to samé. Byly to
materiály, co jsme měli zadané z prvních dvou terapií, které jsme stihli.
Stálé omílání toho samého dokolečka ale syna brzy přestalo bavit,“
vzpomíná Danielová. Po několika týdnech domácí logopedie nemohla
matka syna k procvičování donutit.
Start ve škole bude pro děti s vadou řeči náročný, říká klinická logopedka |
Po protrápeném půlroce svitla rodině naděje. V září roku 2020 se
logopedická ambulance otevřela. Chlapec se na terapii těšil, matka také.
Oba doufali v nové materiály a posun kupředu. Do první třídy měl Ondřej
nastoupit přesně o rok později. Na sezení proto dorazili s nadějí a
zapálením.
„Bylo to takové rozkoukávací, jak jsme se setkali po delší době. Ondík paní
doktorce vyprávěl, co zažil, jak ho to doma nebavilo, a že se na ní těšil.
Pak spíš všechno zopakovali a domluvili jsme se na další terapii za dva
týdny,“ vysvětluje Ondřejova matka.
Jenže na další návštěvu nedošlo. V říjnu se ambulance opět uzavřela a Danielové nezbylo nic jiného, než opět cvičit se synem v domácím prostředí.
Dyslálie
|
Matka se snažila zastoupit logopedku
V té době už syn nemohl stejné logopedické materiály ani vidět. Začal být
vzteklý, každodenní trénink hlásek odmítal. Otevření ambulance a s tím
spojené nové materiály byly v nedohlednu. Matka si začala všímat, že se
řeč chlapce nezlepšuje. Blížil se zápis do první třídy a Danielová si
uvědomovala, že bude potřeba přitvrdit.
„Syn na mé napomínání začal být alergický. Já byla nešťastná z toho, že mu nedokážu pořádně pomoci. I když jsem se snažila, nedokázala jsem mu říct, kam má dát přesně jazyk a podobně, protože tomu nerozumím,“ popisuje útrapy.
Aby domácí logopedii obohatila, snažila se zapojit i materiály, které dříve
využívala s dcerou. Zároveň si všímala, že jim doma chybí pomůcky a
logopedické hry. Pamatovala si, že právě herní terapie dříve nejvíce
vyhovovala i její dceři. Ve snaze motivovat a zabavit tehdy již šestiletého
Ondřeje nakoupila domů vlastní pomůcky.
Pandemie se podepsala na řeči dětí i jejich psychice, říká logopedka |
Po roce logopedie v domácím prostředí, bez jakékoliv zpětné vazby od
odborníků, začala vytvářet terapeutický plán pro syna sama. Zda to dělá
správně, nevěděla, ale pouze vyčkávat ji frustrovalo. „K materiálům, které
používala dcera, když chodila na logopedii, jsem sledovala návodná videa.
Nakonec jsem pořídila i logopedickou tužku na rozhýbání pusy,“ vzpomíná
Danielová.
Chlapec ale téměř každodenní cvičení doma odmítal. Navíc se u něho
začaly z nedostatku pohybu a neustálého pobytu u počítače projevovat
problémy se zády. K tréninku řeči se kromě předškolních online hodin
přidala ještě cvičení na posilování zad. To situaci nepřidalo, Ondřej začal
být otrávený a rezignovaný a místo zlepšení se dostavil opačný efekt.
Výslovnost hlásky L a R, na které pracovali, se zhoršila.
Odklad školní docházky se Ondřejovi nevyhnul
Blížil se zápis a šestiletý Ondřej stále hlásky neovládal. Přidal se proto do
velké skupiny českých dětí, kterým byl doporučený odklad školní docházky. „Moje snaha začít chodit na terapie včas přišla vniveč,“ vzpomíná matka dnes již sedmiletého chlapce.
Logopedka se s nimi za celou dobu pandemie nespojila. Danielová si
musela na internetových stránkách sama hlídat, kdy se k ní mohou znovu
začít objednávat. Do ambulance se tak se synem opět vrátili až v září
minulého roku. Terapie opět nabyly na pravidelnosti. Dva covidové roky
domácího procvičování jako by ale vůbec nebyly.
„Když jsme v září přišli za paní logopedkou, tak si Ondru vyzkoušela a
konstatovala, že očekávala, že už hlásky bude dávno umět. Nedalo se nic
dělat. V podstatě s ním musela začít úplně od začátku,“ vzpomíná na první
pocovidové logopedické setkání Danielová.
Koronavirová logopedieLogopedie je obor zabývající se nápravou řečových vad u lidí všech |
Stále je na čem pracovat
V současné době dochází Ondřej na terapie jednou za dva až tři týdny.
Díky pravidelnosti, různorodosti a odbornému vedení ho terapie baví.
K tomu má jednou týdně ve škole logopedický kroužek. Tam se dostává do
kontaktu s ostatními dětmi, které mají problémy v řeči. To mu přináší větší
motivaci, protože vidí, že situaci, kdy mu někdo nerozumí, nezažívá sám.
Řeč se rozvíjí kontaktem s vrstevníky, ten dětem chyběl, říká logoped |
Přesto nedostatky v řeči Ondřeje ovlivňují v běžném životě stále. „Zrovna
nedávno se ve škole učili R. Jak tu hlásku stále neovládá perfektně, tak ji
nemůže zopakovat a těžko se mu to učí,“ popisuje jeden z problémů
chlapcova matka.
Dodává, že na začátku školního roku byla při terapii stále limitující i protipandemická opatření, kvůli kterým syn nemohl s logopedkou hrát hry nebo využívat stimulační pomůcky. Překážkou byla nutnost dezinfikace a bariéra v podobě ochranného skla mezi dítětem a odbornicí.
„Samozřejmě si často říkám, jaký jsem měla na začátku skvělý plán. Covid
nám do toho ale holt hodil vidle. Roční odklad syna a zároveň to, že se
s problémy v řeči trápí déle, než bylo nezbytné, mě mrzí. Naučila jsem se
ale brát to s nadhledem a jsem ráda, že teď už se věci ubírají jenom
k lepšímu. Hlavně doufám, že už nepřijde žádná další covidová vlna,“
uzavírá Danielová.
