Pro odpůrce islámu jsou čeští konvertité snad ještě méně pochopitelnou skupinou než muslimové, kteří do země přicestovali. Podle exkluzivního průzkumu agentury Median pro iDNES.cz z nich mají obavy téměř dvě třetiny Čechů.
Petr Moravec
Všichni tři čeští muslimové, které iDNES.cz oslovil, mají jedno společné – ač je jim všem téměř čtyřicet let, s islámem se poprvé setkali už v mládí a všechny k němu přivedl muslim či muslimka, ve kterých si našli vzor hodný následování.
V případě rodilého Pražáka Petra Moravce to byla jeho matka a Tunisan, který se mu nečekaně objevil v životě. „Poté, co se máma s tátou nedohodli, šel každý svou cestou. Máma zůstala sama, jen se mnou a s mým starším bratrem. Samozřejmě musela chudák velice dřít, aby se uživila,“ popisuje Moravec.
Obtížná životní situace ji brzy donutila pronajímat jeden z pokojů ve svém pražském bytě, do něhož se nastěhoval zmíněný muž z Tuniska. Podle Moravce šlo o dobrého a čestného člověka, což byly prý vlastnosti, se kterými se rodina ve svém okolí do té doby příliš nesetkávala.
Mezi Moravcovou matkou a Tunisanem přeskočila jiskra. „Zjistila, že právě islám ho učí tak vzácnému přístupu k životu a charakteru. Neváhala a chtěla islám přijmout za své přesvědčení, což také učinila. Od té doby jsem viděl velkou proměnu mámy k lepšímu,“ vzpomíná na své první zkušenosti s islámem Moravec.
Později si jeho matka cizince vzala za manžela. Sám Moravec si začal o islámu číst a skoro rok chodil na nejrůznější setkání, kde si povídal o Bohu. To ho prý definitivně utvrdilo v tom, že i on chce islám přijmout za svůj. A na přelomu milénia to udělal veřejně.
Z křesťanky muslimkou
I Danielu Bastlovou z Prahy oslovilo chování jiných muslimů. S islámem se setkala poprvé v patnácti letech. Původně byla křesťanka, ale již dlouhou dobu pátrala po smyslu života, leč podle svých slov neúspěšně. „V jedné mé oblíbené knize, Siddhártha od Hermanna Hesseho, musel hlavní hrdina, aby objevil smysl života, odjet pryč. A tak mě napadlo, že bych možná měla udělat to samé,“ popisuje Bastlová.
Seriál iDNES.cz  O málokteré menšině se v Česku šíří tolik fám, překroucených informací a emocí jako o muslimech. Zároveň povědomí o zdejších vyznavačích islámu je velmi malé. Toho využívá řada politiků a dalších veřejně známých osobností, kteří se snaží vůči muslimům rozdmýchávat strach. Portál iDNES.cz proto připravil seriál, jenž tuto rozmanitou minoritu alespoň trochu přibližuje. |
Popadla proto batoh a stopem se vydala na cestu přes Německo, Francii a Španělsko. Cíl své cesty našla až ve španělské Ceutě, kde zůstala v podstatě na ulici několik měsíců mezi chudými muslimskými Maročany.
„Zaujalo mě, jak pravidelně myslí na Boha, každý den, mnohem více než křesťané. A když jsem se vrátila do Čech, hned jsem si sehnala Korán v češtině, který mě oslovil od prvního čtení,“ říká Bastlová. Korán prý vyjadřoval přesně to, co si dlouhou dobu myslela a čím už vlastně žila. Mimo jiné naprosté odevzdání jednomu Bohu, „bez prostředníka, bez církve, bez ničeho“.
Hanu Marešovou, manželku Petra Moravce pocházející z Vysočiny, k islámu přivedla její kamarádka, také česká konvertitka. „Začaly se mi všechny dosavadní informace skládat, jako bych dávala dohromady jedno velké puzzle,“ říká Marešová. Islám jí stejně jako Bastlové učaroval myšlenkou, že existuje jediný stvořitel, který má s každým určitý plán.
Když zjistí, že jsme Češi, nadávky ustanou, shodují se konvertité
S přechodem k islámu se však často pojí nepochopení okolí, obzvláště v české společnosti, která muslimům není příliš nakloněna.
„Táta nás opustil, ještě když jsme byli malé děti, a vůbec se o nás nestará. Když jsem se veřejně prohlásil za muslima, měl mě za blázna, kterému vymyli mozek,“ říká Moravec. U přátel ale pochodil lépe a i s těmi dávnějšími vztahy udržuje. „Ví, že jsem zcela normální a nehrozí žádné nebezpečí či nesmyslné výmysly, které šíří například SPD, pan Konvička či wikiislam (encyklopedie shromažďující informace o islámu a jeho výkladech, která je však podle muslimů proti jejich víře citelně zaujatá a snaží se o její očernění, pozn. red.),“ dodává.
Marešová měla s oběma rodiči podle svých slov vždy hezký vztah a její rozhodnutí přijali bez větších problémů. „I když si mou víru neosvojili, nikdy to mezi námi nebyla překážka, která by zastínila osobní vztahy. Bohužel rodiče již zemřeli, to bylo velmi těžké období,“ vzpomíná. Pokud jde o přátele, ti opravdoví jí prý zůstali. Ani Bastlová si nevybavuje, že by ji někdo z jejího okolí vyloženě zavrhl, ale přiznává, že s přáteli postupně ztratila kontakt poté, co se přestěhovala do zahraničí.
Muslimové v ČR nejsou radikální, mnohým je islám ukradený, říkají experti |
Horší to je však v Česku podle konvertitů s neznámými lidmi na ulici. „Mám i zahalený obličej a vždy jsem se bála hlavně v metru, obzvláště opilců. Kolikrát se mi stalo, že mi někdo sprostě nadával, jednou se ze mě snažili i strhnou oblečení. Proto jsem všude chodila rychle, aby si mě nikdo nestačil všimnout,“ vysvětluje Bastlová. Když však měla čas si s někým promluvit a ukázalo se, že je Česka, problémy údajně rázem zmizely.
Zato Marešová tvrdí, že se většinou setkávala s příjemnými lidmi, kteří se k ní chovali pěkně. Párkrát sice zažila pokřikování či urážky, ale spíše výjimečně.
Asi nejvíce ji zarazila situace, když šla nakoupit s dcerou v kočárku a na ulici potkala cizího muže s dítětem. Ten se zastavil se a řekl svému synovi: „Podívej, takhle vypadá terorista“. „Vidět lidi, kteří podsouvají svým dětem odmala takové násilné myšlenky, to mě skutečně mrzelo. O to víc, že tak dokáže označit mámu s malým dítětem jen kvůli tomu, že má šátek na hlavě,“ vzpomíná.
Zejména ji prý trápí, že česká veřejnost jakoby nevnímala, že se běžní muslimové od kriminálních činů a násilností spáchaných islamisty neustále distancují, důsledně je odmítají a zavrhují.
Moravec má oproti ženám výhodu, že na něm na první pohled někdo jen těžko pozná, že je muslim. S narážkami se setkává, jen když čte Korán v metru či tramvaji. „Nějaká opilá paní na mě třeba křičela, ať táhnu zpátky do své země. Když jsem ale promluvil a poznala, že jsem Čech, zastyděla se,“ říká.
Česká muslimská komunita je bezkomunitní
Oslovení konvertité potvrzují názory expertů, že je česká muslimská komunita velmi roztříštěná a muslimové v Česku žijí islámem spíše v soukromí. Na veřejnosti vystupují někteří výraznější jedinci, kteří ale podle nich nezastupují žádnou početnější skupinu lidí. „Z mého pohledu je to vlastně komunita bezkomunitní,“ podotýká Moravec.
A dříve to údajně nebylo o mnoho lepší. Bastlová popisuje, že ve chvíli, kdy přijala islám, bylo součástí nepočetné komunity jen asi deset rodilých Čechů. Rozuměla si prý hlavně s těmi svobodnými.
„Zbytek byly Češky vdané převážně za Araby. S těmi někdy vztahy skřípaly, neměly jsme mnoho společného. Pak tam byli cizinci muslimové a s těmi jsme zase nebyli tolik v kontaktu,“ vzpomíná. S podobně naladěnými konvertity se setkávala v jednom pražském bytě, ale nikdo z nich v té době neměl o islámu větší znalosti.
Kvůli roztříštěnosti muslimské populace nelze také podle Marešové chápat názory, které někteří čeští muslimové prezentují na veřejnosti, jako názory celé komunity. Dokonce tvrdí, že českým muslimům často chybí vzdělanost v islámu. „Kolikrát proto vidíme, že kvůli nepřesnému výkladu slov vznikají špatně pochopené fráze, ať už z Koránu, či jiných textů, které neumí vysvětlit ani sami muslimové. A to není jen problém v Česku, ale řekla bych celosvětově,“ uvádí.
Obzvláště obtížnou situaci mají právě konvertité, rodilí muslimové totiž hrají v české komunitě jednoznačně prim. „Jsme jimi přetlačeni a přemoženi. V podstatě nemáme žádné možnosti, i když zjistíme, že to, co dělají, je mimo islám,“ říká Moravec.
Do ciziny vyrazili studovat islám, aby jim nevykládali nesmysly
I kvůli nedostupnosti islámského vzdělání v Česku se nakonec všichni tři vydali studovat do ciziny. Moravec s Marešovou do saúdskoarabské Mediny.
„Mým cílem bylo naučit se arabsky, abych si sám přečetl Korán a co islám říká, aby mi nemohl nikdo říkat nějaké nesmysly,“ říká Moravec. Jeho manželka byla s jejich malými dětmi z počátku převážně doma. Po čase začala chodit do jazykového institutu islámské univerzity pro ženy, kde také studovala arabštinu i základy islámských oborů.
Studentka: Strach Čechů z islámu chápu, i muslimové se musí víc angažovat |
Vzdělávat se v islámu v cizině, navíc v často kritizované Saúdské Arábii, však podle českého muslima není nic jednoduchého. Každý student, který neumí arabsky, musí například povinně absolvovat dvouletý jazykový kurz. Po něm si Moravec v Saúdské Arábii prošel střední školou a nastoupil na bakalářský obor se zaměřením na právní systémy v islámu.
Bastlová dlouhou dobu studovala na univerzitě al-Azhar v Káhiře, kde se seznámila i se svým partnerem, také studentem a africkým muslimem, kterého si nedávno vzala. „Studium na Azharu je trošku jiné, je nutné studovat jejich základní a střední školu, kde se z devadesáti procent studuje islám, a až poté je možné jít na univerzitu,“ vysvětluje. I ona se věnovala islámskému právu.
„V Egyptě neustále něco nefunguje, ale jde o životní priority“
Konvertité nicméně vnímají, že mezi Českem a muslimskými zeměmi jsou obrovské rozdíly, stejně tak i mezi jednotlivými státy, kde převažuje islám. „V české zemi není tolik dbáno na duchovní život, je to něco individuálního,“ říká Moravec.
Podle Bastlové je v Egyptě bezpečněji než v Česku, minimálně se tam tedy cítí bezpečněji. „Je to i tím, že je tu všude hodně lidí a policie je na každém kroku,“ říká. Oceňuje také, že se tamní stát příliš nemíchá do záležitostí obyčejných lidí. „Nejsou tu třeba exekutoři,“ říká.
Na druhou stranu přiznává, že v Egyptě panuje ve srovnání s Českem chudoba. „Najít práci, která člověka uživí, je problém. Vidím to teď u manžela. Pracuje od rána do noci, dvanáct hodin denně, a většina jeho platu jde na nájem. Koncem měsíce už není pořádně ani co jíst. Životní úroveň s Českem vůbec nejde srovnávat, proč by jinak z Egypta lidé také utíkali?“ uvádí.
Někteří politici dojí strach z islámu, uvedl orientalista v Rozstřelu |
Těžké prý bylo zejména období bezprostředně poté, co se do země přistěhovala. První rok totiž musela spát na koleji na podlaze v kuchyni, protože pro ni nebyl volný pokoj. „Švábi a různý jiný hmyz mi v noci lezli po obličeji. Měla jsem opravdu málo peněz a stávalo se, že jsem neměla ani na jídlo,“ pokračuje.
Nelíbí se jí také některé egyptské zvyklosti. Například snaha místních za každou cenu ušetřit. „Vše je ohromně levné, ale kvalita nulová. Neustále něco nefunguje, třeba kohoutky, WC nebo světla. Člověk neustále řeší takovéhle problémy,“ dodává Bastlová. Jde ale podle ní hlavně o to, jak si člověk v životě srovná priority.
Váhání nad návratem do Česka
Ač právě teď žijí všichni tři konvertité v cizině, přemýšlejí nad návratem domů. Zároveň je ale naplňují pochybnosti. „Česko je má rodná země a miluji ho, ale jestli to takhle půjde dál a vláda zakáže islám v České republice (nic takového však nemá v plánu, pozn. red.), tak to asi nepůjde,“ říká Moravec.
Jeho manželce, které se po Česku také často zasteskne, by ale doma už zřejmě chyběla sounáležitost, kterou v cizině pociťuje. „V zemi s převahou muslimů cítíme jako věřící určité souznění. Smysl našeho života je tu, na rozdíl od Česka, považován za normální,“ sděluje.
Naopak Bastlová je o návratu domů přesvědčena. „Hlavně proto, že se mi stýská po lesích, polích a přírodě jako takové. Přírodě, kde člověk může být sám v lese a ve skalách. Tady jsou všude lidé a kde nejsou, tam to není bezpečné,“ říká. Navíc by chtěla sama přispět k tomu, aby se vztahy mezi muslimy a Čechy obrátily k lepšímu.
Ve svých snech prý často jako stará paní vchází na jaře do aleje rozkvetlých třešní na pražském Břevnově, stejně jako to dodělala jako malá se spolužáky. „V tom snu spolu všichni žijí v míru, zdraví se na ulici, jsou k sobě milí, nikdo se nikoho nebojí a vzájemně si lidé pomáhají,“ popisuje česká muslimka a dodává, že chce mít jednou pocit, že k vyplnění tohoto snu přispěla.
Orientalista Bronislav Ostřanský a sociolog Daniel Prokop v Rozstřelu:
