Bradáčová míní, že by se kvůli takovým případům měl zákon upravit. Zmínila například příběh muže, který na Litoměřicku střelil zloděje na útěku. Jednalo se o správce kostela, kam se zloději vloupali opakovaně, a on se proto ozbrojil.
Při dalším vloupání vešel dovnitř a dvojici recidivistů vyplašil. Jeden ze zlodějů se snažil utéci oknem ve výšce téměř dva metry a právě v té chvíli ho správce postřelil. Nešlo tedy o nutnou obranu a byl odsouzen.
Podle Bradáčové by pro takové případy mohla existovat zvláštní skutková podstata. Tedy jakási nepřiměřená obrana se speciální trestní sazbou. Pražská vrchní státní zástupkyně mluvila ale především o tom, že je třeba v případech, kde může jít o nutnou obranu, pečlivě vážit, zda zahájit trestní stíhání.
„Ve většině případů, kdy před vámi stojí osoba, která reagovala na útok, tak v počátku vše popisuje velmi poctivě, nic nepřikrašluje. Když je ale zahájeno trestní stíhání, tak to začne vnímat, že ten jeho příběh nestačí. Pak obránce začíná přizpůsobovat příběh tomu, jak by ho asi orgány trestního řízení chtěly vidět. Přidává okolnosti, které neodpovídají důkazům a znaleckým posudkům,“ řekla Bradáčová.
Pro mírnou změnu zákona je i ústavní soudce
Jako příklad, kdy nedošlo k zahájení stíhání a jednalo se o nutnou obranu, Bradáčová uvedla přestřelku u mosteckého klubu Nepraš. Tam ochranka diskotéky zastřelila v roce 2003 dva mladíky. Přestože těla ležela 60 a 90 metrů od klubu, ukázalo se, že střela mladíky zasáhla mnohem blíže ochrance a nejednalo se o střelbu do davu. (více zde)
Dalším příkladem byla smrt 22letého Roma na Nový rok v Tanvaldu. Tam podle Bradáčové z počátku nebyl vůbec jasný motiv, proč došlo ke střetu cizích lidí. Při rekonstrukci se ukázalo, že útok mladíků spustila poznámka napadeného, že mu mohli uhnout, když se míjeli na pěšině vyšlapané ve sněhu. (více o odložení případu zde)
Za mírnou změnu zákona se postavil i ústavní soudce Jan Musil. Argumentoval tím, že pokud něco zákon výslovně uvádí, má to i výchovnou funkci. Konkrétně mluvil o případech, kdy je velký nepoměr mezi obranou a útokem. „Například zastřelení dítěte trhajícího hrušky,“ řekl Musil.
Zmínil i případy, kdy je útočníkem dítě nebo osoba nepříčetná a vyslovil se, aby byly „explicitně vyloučeny z nutné obrany“ případy, kdy obránce sám útok vyprovokuje
Prostor pro nutnou obranu je široký
Většina řečníků se však shodla, že zákon je dostatečný a také postup státních zastupitelství a soudů dává široký prostor pro užití možné obrany. „Považuji současnou legislativu za dostatečnou a vůbec bych ji nenavrhoval změnit,“ uvedl Zeman.
Rozhodnutí soudů jsou podle něj fakticky taková, jak zněl už trestní zákon z roku 1852. Připomněl i významná rozhodnutí zejména Nejvyššího soudu, která říkají, že i použití střelné zbraně proti neozbrojenému útočníkovi může být nutnou obranou, a to dokonce i tehdy, kdy jsou výstřely opakované a útočník nepřežije.
Uvedl také, že statistika ohledně nutné obrany neexistuje. K dispozici jsou pouze údaje, kdy státní zástupce zastaví trestní stíhání s tím, že se jedná o nutnou obranu a Nejvyšší státní zastupitelství je musí přezkoumat. „Za poslední čtyři roky se jedná o 12 přezkoumaných zastavení. Žádné z těchto usnesení nebylo zrušeno. Všechna byla velmi dobře vyargumentována,“ řekl Zeman.
