Svůj boj s tajnými agenty mezi politickými vězni začal Stanislav Stránský, sám bývalý člen Konfederace politických vězňů (KPV), už na počátku devadesátých let. Na složky konfidentů StB náhodou narazil při prohledávání materiálů na ministerstvu vnitra.
I dnešní vedení organizace sdružující politické vězně minulého režimu potvrzuje, že u jejího vzniku agenti vskutku stáli.
"Už ale nejsou našimi členy, v řadách konfederantů byli jen na začátku a byli vyloučeni," řekla iDNES.cz současná předsedkyně KPV Naděžda Kavalírová, která je ve vedení organizace od roku 1990. Svým způsobem dává Stránskému za pravdu.
Vztahy mezi ní a bývalým předsedou pražské pobočky jsou však dodnes na bodu mrazu.
Přál jsem si tu mít čisto
"Chtěl jsem organizaci od těch agentů očistit, jenomže jsem nevěděl, že je v KPV skrytá tak ohromná estébácká mafie," přiznal iDNES.cz Stránský. Coby předseda pobočky, která měla asi pět tisíc lidí, doporučil v roce 1992 tehdejšímu vedení, aby zmíněné lidi vyloučilo.
"Poukázal jsem na ně velmi slušnou formou. Doporučil jsem jim, ať jim vzkážou, aby už nechodili, že v KPV nemohou dále zůstat," vzpomíná.
Vše ale dopadlo přesně opačně. KPV nepohodlného Stránského zažalovala, že pošpinil její dobré jméno. Stránský soud prohrál a musel zaplatit tehdejšímu předsedovi KPV Rudolfu Pernickému stotisícovou pokutu.
"Místo aby udělali pořádek a vyloučili z KPV ty agenty, tak naopak na mne podali žalobu. Tím ty estébáky přikryli," řekl iDNES.cz muž, který se s tehdejší prohrou nikdy nesmířil.
Soud prý ani nenapadlo vyžádat si spisy lidí, o kterých Stránský tvrdil, že se Státní bezpečností spolupracovali. "Odsoudili mne přesně podle toho, co napsala žaloba. Tedy právě ti lidé, na které jsem poukázal," vzpomíná Stránský.
Více než prohraných sto tisíc korun ho mrzí verdikt soudu, podle kterého zmíněné lidi urazil. "Představte si tu urážku, že jsem prý pošpinil agenty Státní bezpečnosti," neskrývá ani po letech rozhořčení.
Podle Naděždy Kavalírové však v tehdejší době už zmínění lidé v KPV nefigurovali. "Stránský nás neustále napadal a soud dal za pravdu nám, protože jsme dokázali, že v době, kdy s námi vedl tento spor, tak tito lidé už našimi členy nebyli," vzpomíná na tehdejší při Kavalírová.
"Je mi líto, ale pan Stanislav Stránský byl bohužel vždy v zajetí takových svých zcestných myšlenek. Proto taky ten soud prohrál," dodala.
Pořádek se musí dělat
Konfederace pak svým členům nařídila, aby se s lidmi kolem Stránského nestýkali. Kdokoli tak učiní, měl prý být vyloučen, čímž by přišel o možnost odškodnění za léta věznění. Mnoho lidí se tehdy zaleklo a odešlo.
Ve Stránského pobočce zůstalo něco přes tři sta lidí. S Konfederací se nadobro rozešel a založil konkurenční Sdružení bývalých politických vězňů, které vede dodnes.
Svého přesvědčení se ale nevzdal. I po prohraném soudu se roky snažil dokázat, že měl pravdu. Zřízení nového Ústavu pro studium totalit ho povzbudilo, aby loni v prosinci napsal oficiální žádost na ministerstvo vnitra. Chtěl, aby prozkoumalo, zda zmínění lidé pro komunistickou tajnou policii skutečně pracovali, či ne.
Odpověď přišla do měsíce. Pro Stránského nebyla nijak překvapivá, všechny skutečnosti už dávno znal. Nyní ale má konečně v rukou důkaz, který podle něj nikdo nemůže zpochybnit.
"Je to čerstvé. Není to žádná zákeřná hra, jaké se dopustili oni proti mně," vysvětlil a ukazuje dopis z odboru archivu bezpečnostních složek ministerstva vnitra, který má redakce iDNES.cz k dispozici.
Dokument jmenuje několik agentů zakladatelů
Ministerstvo vnitra v dokumentu jmenuje několik lidí, kteří byli agenty Státní bezpečnosti. Bruno Fagoš, Miroslav Hesoun, Matylda Hojerová-Čiháková a František Melichar byli vedeni ve svazku A jako agenti, Jitka Pufflerová spadala do kategorie I, tedy informátor. Svůj svazek na ministerstvu má i Čeněk Sovák a Ladislav Tonar.
Co těchto několik bývalých politických vězňů a přitom spolupracovníků StB pojilo, je 30. listopad 1989. Tehdy se sešli společně s další asi dvacítkou muklů v salonku hospody U Kotvy ve Spálené ulici a založili Konfederaci politických vězňů.
Organizace, která měla být už ze své podstaty čistě protikomunistická, tak byla od samého počátku infiltrována tajnými agenty.
Další pracovníci StB pak byli ve výboru Konfederace, například Karel Kalenda či Pavel Muraška. I jejich jména zmiňuje dopis, který Stránský drží v ruce. "Hýbali celým KPV, docílili všeho, protože se znali s celým vládním aparátem," říká Stránský.
Matyldu (Hildu) Hojerovou přitom prezident Klaus předloni vyznamenal řádem T. G. Masaryka. Letos pak po ní byla v Praze XIII. pojmenována jedna z ulic.
Stránský nyní hodlá dopis zveřejnit na internetu. Zašle ho prezidentovi, vládě, Senátu a všem politickým stranám. Kromě komunistické, dodal.
Zradili. Často jen kvůli výhodám
Ve volném čase pak chodí studovat svazky zmíněných konfidentů. "Je to k zblití," říká. Mnohé z nich přitom osobně znal. Například s Miroslavem Hesounem kamarádil v lágru, byl to prý milý kluk. O to větší bylo jeho překvapení, když zjistil, že podepsal spolupráci s tajnou službou.
Motivace často byla více než prostá. Podepsali, aby třeba ve vězení nemuseli dělat manuální práci. "Nevadilo jim, že 240 lidí bylo popravených, nevadilo jim, kolik lidí zemřelo v kriminálech, kolik jich bylo vyhnaných, kolik dětí zemřelo, protože nemělo mámu. To je moje bolest. A proto jim to nechci odpustit," uzavřel Stránský.
Pochvaluje si práci Pavla Žáčka, který vede Ústav pro studium totalit, stejně jako ministra Ivana Langera a jeho snahu vypořádat se s bývalými estébáky na vnitru. "Děkuji mu, že se do toho pustil. Všichni ministři před ním se báli, až Langer to konečně udělal," říká Stránský. - čtěte Estébáci na vnitru málem lustrovali sami sebe
