Před třemi týdny odpovídal prezident Miloš Zeman na otázku MF DNES, co hodlá dělat, pokud dá ČSSD Andreji Babišovi při vyjednávání o sestavení vlády košem.
„Když ty hlasy mít nebude, tak klidně počkáme dál. Jestli se třeba nerozhodne pro tu kombinaci, která je takříkajíc záložní a obsahuje 115 hlasů ve Sněmovně (ANO, SPD a KSČM, pozn. red.). Nemám připravenou žádnou úřednickou vládu. V takovém případě bych doporučil Andreji Babišovi podle bonmotu Jana Wericha: Když tu není ta, kterou mám rád, mám rád tu, která tu je,“ řekl Zeman.
Neméně důležitá byla prezidentova slova týkající se možnosti předčasných voleb. „Jasně jsem řekl, že je nevypíšu, protože bych to ani ne rok po řádných volbách pokládal za urážku voličů a jejich inteligence. Samozřejmě, že Sněmovna má možnost si vynutit předčasné volby tím, že o tom rozhodne alespoň 120 a více hlasy. Ale nepředpokládám, že by se to stalo. Mimo jiné proto, že pětiprocentní trpaslíci nebudou riskovat, že zmizí z politické scény.“
ANALÝZA: S Okamurou, či k novým volbám? Varianty, co bude dál s vládou |
Tady jsou tedy mantinely, v nichž se nyní předseda hnutí ANO musí pohybovat. Variant je samozřejmě mnohem víc. Všechny ostatní jsou však pro Andreje Babiše mnohem méně výhodné. Navíc musí mít na zřeteli, že nejsilnějším hráčem se nyní stal Miloš Zeman, a jemu nezbývá než hrát podle jeho not.
Viníkem krachu jednání s ČSSD je totiž jednoznačně Babiš. Ne snad proto, že by socialistům nenabídl ministerstvo vnitra. Rozhodlo se mnohem dřív. Svými neustálými výpady na adresu ČSSD totiž šéf ANO naštval většinu sociálních demokratů natolik, že by mu Jan Hamáček s Jiřím Zimolou museli vládu hodit na hlavu, i kdyby jim vnitro nakrásně nabídl.
Babišovy chyby
Po Babišových absolutně zbytečných výstřelcích typu příspěvku na Facebooku, v němž nazval socialisty podrazáky, totiž v ČSSD došlo k mentálnímu zlomu. Vládnout s ním najednou nechtěli ani ti, kteří o pár týdnů dříve vynesli do čela strany Hamáčka se Zimolou s tím, že mají účast v kabinetu vyjednat. Nejen řadoví socialisté, ale ani formální či neformální lídři silných regionálních organizací, kteří na sjezdu prosadili změkčení usnesení týkajícího se postoje k trestně stíhanému premiérovi.
Jakkoli si Hamáček se Zimolou do poslední chvíle mohli vládní dohodu přát, uzavřít ji nemohli. Nejprve by jim ji totiž shodilo předsednictvo, v němž mají stále navrch lidé bývalého předsedy Bohuslava Sobotky, a pak nejspíš i delegáti sjezdu na jeho sobotním pokračování. Vnitro nevnitro.
Kdyby se tak stalo, byla by autorita vedoucího tandemu ČSSD zpochybněna natolik, že by si socialisté mohli z fleku volit nový. Z tohoto pohledu se Hamáček se Zimolou zachovali logicky a Babiš jim to svým lpěním na ministerstvu vnitra ještě usnadnil.
Prezident Zeman je zkušený praktik, který si je Babišových chyb při vyjednávání jistě vědom. Navíc si u něj premiér v posledních týdnech udělal dva výrazné vroubky. První vypovězením ruských diplomatů kvůli kauze Skripal. Druhý vydáním hackera Nikulina do Spojených států amerických. Pokud se šéf ANO nevzdá ambice být premiérem, další roztržku s hlavou státu riskovat nemůže.
Nezbývá mu tedy než poslechnout Zemanovo doporučení a vydat se za SPD. Šéf KSČM Vojtěch Filip sice před pár dny označil možnost, že by spolu s okamurovci vytvořili blok na podporu Babišovy menšinové vlády za „téměř vyloučenou“, komunisté už však mluví o řešení, kterým by předsedovým slovům dostáli, ale ANO spolu s SPD přece jen pomohli.
„Pokud si Babiš dokáže s Okamurou vyjednat, že by při hlasování o důvěře vládě odešli ze sálu a snížili tím kvórum, zvedneme ruce pro vládu,“ popsal jeden z vysoce postavených komunistů. Tím by vláda získala důvěru a komunisti i Babiš by se mohli tvářit, že žádnou dohodu s SPD neuzavřeli. Vzhledem k aktuální Okamurově „státnické poloze“ je takové řešení klidně možné. Zvlášť, pokud by mu za to Babiš zaplatil třeba posty ve státních podnicích.
Takový kabinet však přináší úskalí. Zaprvé by se při hlasováních velice brzo ukázalo, kdo vládní většinu fakticky tvoří. Zadruhé by to nejspíš vyvolalo negativní odezvu v samotném ANO, jakkoli by „šéf“ vysvětloval, že to jinak nešlo. Zatřetí Filip Babišovi už s předstihem začal kádrovat jednotlivé ministry. Začtvrté by to jistě přineslo přinejmenším otázky ze zahraničí, kde si teď šéf ANO snaží za každou cenu udělat oko. No a konečně zapáté je představa takové vládní sestavy dost nechutná sama o sobě.
Pokud by se ale Babiš proti tomuto Zemanovu doporučení postavil, mohl by se od prezidenta dočkat nepříjemného překvapení. Miloš Zeman ho totiž ve druhém pokusu sestavením vlády jen pověřil, ale na rozdíl od první šance ho premiérem nejmenoval. Mohl by tedy s poukazem, že chce zabránit předčasným volbám, ukázat na někoho jiného. Třeba i z hnutí ANO. Klidně na svoji oblíbenkyni Karlu Šlechtovou. Což by de facto znamenalo, že Babiš ve vládě nebude vůbec.
A tím by se logicky koaliční potenciál jeho hnutí rázem zvýšil. Vůli jít do vlády
s ANO bez trestně stíhaného Andreje Babiše už předem avizovali třeba Starostové, lidovci a pochopitelně také sociální demokraté. Rázem by to byla úplně jiná hra. Přičemž Andrej Babiš má samozřejmě kdykoli možnost toto gesto udělat sám.
