Když v roce 1990 Václav Klaus ustál pokus Václava Havla odstavit ho do čela centrální banky, byl mu v prvních svobodných volbách alespoň přisouzen nejtěžší post – lídra Občanského fóra v Severomoravském kraji. Pražský salonní ekonom, který hlásá utahování opasků, mezi rázovitými havíři?
Zdálo se, že to Klaus (již v té době se rýsující Havlův oponent) nemůže politicky přežít, ale stal se pravý opak. Klaus pojal svou „mission impossible“ s vervou sobě vlastní. Projezdil kraj křížem krážem, neschovával se v kulturácích, řečnil na náměstích, nebál se stoupnout si před jakékoli publikum i si od něj nechat nadávat. Výsledkem byl volební triumf, který nastartoval jeho vrcholnou kariéru.
Sice přitom nakopal vlastního premiéra do kotníků a vyostřil vztahy v koalici, ale zaujal. V dobrém, ve špatném. I negativní reklama je reklama.
