Fotbalová Sparta před pár dny vyhodila italského trenéra Andreu Stramaccioniho. Automaticky se s ním z Letné pakovalo i šest členů jeho realizačního týmu, od technického vedoucího až po kondiční specialisty. Nově jmenovaný kouč Pavel Hapal si ve svém štábu ponechal jediného ze Stramaccioniho mužů – chorvatského trenéra brankářů. Zřejmě s ním ve Spartě panovala spokojenost.
Z fotbalových fanoušků na tom nikomu nepřijde nic zvláštního. Nový trenér má totiž zodpovědnost za to, aby realizační tým fungoval dobře a pomohl mužstvu k dobrým výsledkům na hřišti. Což by asi s lidmi, kterým nedůvěřuje, dost dobře nešlo.
Premiér Andrej Babiš před čtyřmi měsíci vystřídal Bohuslava Sobotku. Stejně jako je Hapal zodpovědný za výsledky Sparty, má Babiš odpovědnost za výsledky své vlády. Na rozdíl od trenéra, který bude skládat účty majitelům klubu, je bude šéf ANO skládat před dalšími volbami voličům.
Ale dost srovnávání fotbalu a politiky, samozřejmě kulhá. Už proto, že Hapal je z rozhodnutí managementu Sparty trenérem se vším všudy, zatímco Babiš premiérem kabinetu, který nemá důvěru Sněmovny. Vyčítat mu některé personální výměny je však hned z několika důvodů absurdní. Pojďme si je rozebrat.
Tím prvním je samotné postavení Andreje Babiše a jeho vlády. Jistě, kabinet nezískal důvěru a je v demisi, což představuje hlavní argument opozice, proč by k žádným změnám docházet nemělo. Na druhé straně všichni vědí, že ANO bude hlavní vládní stranou i podruhé a potřetí. Buď do konce volebního období, anebo do předčasných voleb za několik měsíců. Z tohoto pohledu je vcelku fuk, zda změny dělá už teď, nebo si pár týdnů počká, až se dohodne s ČSSD a komunisty, nebo s KSČM a okamurovci, jak od něj chce opozice.
Hrdý Elkán a spol.
Pozoruhodné na celé věci je, že největší kritiku Babiš schytává od těch, kteří se v minulosti chovali nachlup stejně. Výkonná rada ODS vyzývá, aby se vláda „zdržela všech závažných a nevratných rozhodnutí včetně personálních změn – zejména v bezpečnostních a zpravodajských službách“.
Je to ta samá ODS, jejíž ministr vnitra v demisi Ivan Langer v září 2006 odvolal ředitele civilní rozvědky Karla Randáka. Tatáž vláda v demisi kromě jiného prodala skupině Penta Aero Vodochody či vyplatila japonské Nomuře miliardová vyrovnání v kauze IPB. Dnes se občanští demokraté hájí, že tehdy byla jiná situace.
Předchozí vláda Jiřího Paroubka dohodla se zástupci rakouské zbrojovky Steyr smlouvu o nákupu dvou set obrněných transportérů za 23 a půl miliardy. Bylo krátce po volbách 2006 a kontrakt podepisoval ministr obrany Karel Kühnl z Unie svobody, která se do Sněmovny nedostala. Posledním koaličním partnerem byli lidovci vedení Miroslavem Kalouskem.
Samozřejmě to neznamená, že když se takové věci děly dřív, je legitimní, aby se odehrávaly i dnes. Jen by si na to měli dnešní horliví bojovníci proti dělání nevratných kroků v demisi vzpomenout.
No, a konečně je tu nejpodstatnější argument. Jestliže dnes Babišovi odpůrci dělají z několika odvolaných manažerů div ne oběti totalitní zvůle diktátora, bylo by možná dobré si uvědomit, o koho jde.
Asi nejlepším příkladem budiž odvolaný šéf České pošty Martin Elkán. V byznysu se ví, že byl figurkou. Na jeho nástup do čela pošty v roce 2014 měla klíčový vliv Marcela Hrdá. Dlouholetá spolupracovnice někdejšího manažera ČSSD a dnes šéfa evropské CEFC Jaroslava Tvrdíka, která byla v čele České pošty od ledna 2010. Tehdy ji tam dosadil ministr vnitra Martin Pecina úřadující ve vládě Jana Fischera.
Hrdá byla jeho nástupcem o rok později z funkce odvolána, později působila coby ředitelka TV Barrandov a poradkyně ministra vnitra Milana Chovance zároveň. Nástup Elkána bylo jejich společné dílo. Dnes je Hrdá viceprezidentkou CEFC.
Pokud jsou ale někomu zákulisní hry lhostejné, ať se prostě podívá, jak pošta funguje. Řeč není o odměnách managementu či o velkých obchodech. Stačí se kouknout, jak třeba Česká pošta (ne)doručuje doporučená psaní či balíky. Elkán neměl být v jejím čele už dávno. Dělat z něj mučedníka je směšné.
Co se týče šéfa vyšetřovatelů policistů (GIBS) Michala Murína – jenž je zodpovědný přímo premiérovi – těžko říct. Informace o působení muže spjatého s Chovancem jsou neveřejné. Jestliže si ale na Murína opakovaně stěžuje jindy zdrženlivý nejvyšší žalobce Pavel Zeman kvůli opakovaným pochybením a systémovým chybám, působí divně, když se z něj dělá „oběť“. Zvlášť, když Zemana jmenoval dnešní šéf TOP 09 Jiří Pospíšil a šéf žalobců bývá v jiných případech dnešními Murínovými zastánci pokládán za „pana spravedlivého“.
Asi by se dalo pokračovat. Třeba o tom, proč měli být na ministerstvech masivně zastoupeni třeba zástupci socialistického fanklubu exministra Jiřího Dienstbiera Idealisté.cz a další desítky socialistů, jejichž hlavní devízou byla stranická knížka. Zda je víc alarmující, že je dnes někdo v demisi vyhazuje, anebo prostý fakt, že na ministerstvech vůbec byli. Ale nejspíš to nemá smysl. Kdo o těchto konkrétních příkladech přemýšlet chce, přemýšlí. Kdo má „ideologicky“ jasno, tomu stejně nikdo nevymluví, že se Babiš chová jako diktátor.
A že podobné texty jako tento jsou jen dílem propagandy v jeho médiích.
