Další komentáře najdete v dnešní MF DNES
 MF DNES v počítači nebo v iPadu/iPhonu |
Poslouchat cizí hovory je neslušné, říkali nám rodiče, a my to zase říkáme svým dětem. Stejně tak nám říkali - a my to říkáme dál - že se nemá krást, lhát, podvádět, líčit na jiného pasti, protože přece kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá, a tak dále...
V případu, kterému jsme se skoro před rokem naučili říkat kauza Nagyová, je všechno: jsou tam ony pasti políčené na druhé, jsou tam intriky, jsou tam peníze, je tam majetek pochybného původu. A jsou tam i zachycené hovory, které se ve slušné společnosti přece neposlouchají.
Tak jak to tedy je?
Zachycení soukromých telefonátů mezi předsedou vlády a vrchní ředitelkou jeho kabinetu může přijít leckomu jako vpád do soukromí, který je nepřípustný za všech okolností. Ale se znalostí detailů, které obsahuje policejní spis a na němž už rok pracují vyšetřovatelé se státními zástupci, a se souhlasem soudu se to tak nemístně nejeví: v samotném politickém centru, na Úřadu vlády, se totiž dělo něco velmi, velmi špatného.
Jestli to byla sabotáž, jak naznačují žalobci, nebo korupce, zneužívání zpravodajských služeb, či jak všechny ty paragrafy zní, je vcelku jedno. To ať řeší právníci a soudci. Ale bylo to zlo, které se nemělo dostat k moci. A buďme rádi, že od ní vypadlo. To, o čem si tady lidé dlouho v naprosto obecné rovině povídali, tedy že jsme státem kmotrů, politických podnikatelů a prachsprostých vyděračů přisátých na politiky a že je policie na tyto lidi krátká, žalobci často slepí a soudci pomalí, to byly evergreeny, které se bez důkazů člověku už ani nechtělo poslouchat a komentovat.
Dnes jsme konfrontováni se zjištěním vyšetřovatelů v případu Nagyová, který to, co bylo dosud obecné, ukazuje v naprosto konkrétní podobě.
Ti, kteří informace dosud neměli, občas podlehnou přirozenému hlasu obhajoby, že jde o spiknutí, likvidaci bezúhonných občanů, nebo že jsme prokurátorskou republikou, jak říká Petr Nečas. Na to se pak nabalují řeči o zhoubném odposlouchávání a tak dále.
Ale neopouštějme podstatu případu.
Nestalo se přímo u Petra Nečase něco špatného? Nedostal on na vysoké místo někoho, kdo tam neměl co dělat? Neřešila přitom tato osoba věci, které pro ni měly být tabu? Neškodili přitom fatálně všem, nejen vládní koalici, ale celému státu? Nezdiskreditovali politiku a pro někoho i politické strany na mnoho let dopředu?
Hůře to pan Čistý udělat nemohl
U lidí typu Ivo Rittiga či Romana Janouška, kteří si říkají političtí podnikatelé, asi nečekáme nějaké přehnané ohledy na slušnost a férovost. U koho je ale chceme a musíme je vidět ctít a dodržovat, jsou lidé zvolení do veřejných funkcí. A ta premiérská je jednou z nejdůležitějších.
V tom Petr Nečas totálně selhal. I když v roce 2010 nastupoval do funkce premiéra s čistým štítem a velkým očekáváním voličů, nezvládl to. A semlelo ho právě to, na co už tehdy před volbami upozornil šéf ČSSD Jiří Paroubek: "Vy jste známý jako lovec sekretářek, který přeplatil svoji osobní sekretářku ze státních peněz." Ano, mluvil o Janě Nagyové, které předtím ministr práce Nečas dal nadstandardní prémie, což hned vyvolalo "bulvární" debaty o jejich nadstandardním vztahu. Všem nám tehdy přišlo nemístné zabývat se soukromím ženatého Nečase. Na to se přece ve slušné společnosti nikdo neptá.
I v tom přináší dnešní případ průlom.
Zatímco se Nečase na soukromí nikdo neptal, jeho milenka Nagyová nad ním vládla pevnou rukou. "Myslela jsem, že už jsi opustil tu maloměstskou pózu pantáty. Zřejmě mi chceš dokazovat, kým jsi. To nemusíš. Já ti pomohla dostat se tam, kde jsi," rozčilovala se do telefonu, když jí oponoval.
Ano, je zvláštní zabývat se hovory ze soukromí. Ale není načase si pod vlivem této kauzy otevřeně říct, že politikovo soukromí se musí do značné míry stát věcí veřejnou? Je to jak v jeho zájmu, aby ho nikdo nevydíral a netlačil ke zdi, tak v zájmu nás všech. Abychom se už příště nestali rukojmími neukojených ambicí nějaké další bezskrupulózní osoby. Jedna Nagyová stačila.
