Rozhodnutí Ústavního soudu a zrušení trestu pro porodní asistentku Ivanu Königsmarkovou otevřelo debatu o domácích porodech a jejich bezpečnosti (rozuměj nebezpečnosti). O tom se vede ta debata. Především.
Ovšem příběh porodní asistentky, které přivedené dítě na svět zemřelo, je současně svérázným příběhem o svobodě a její ceně. Naše nynější životy jsou otroky jistot: chceme mít jistotu zdraví, zaměstnání, života, máme však jen jistotu smrti. Jsme na tom stejně jako naši pradědové, ti však věděli, že žádnou jinou jistotu kromě té poslední nemají. Svým způsobem byli svobodnější.
Průlomový verdiktÚstavní soud ve středu zrušil kvůli pochybnostem o vině rozsudek nad prezidentkou Unie porodních asistentek Ivanou Königsmarkovou. Ta původně dostala pětiletou podmínku, zákaz výkonu činnosti na stejnou dobu a pokutu 2,7 milionu korun. |
Ústavní soud dal sporu o domácí porody dosud přehlížený rozměr. Nastolil otázky: Jaká je cena za svobodu? A existuje něco jako právo na (byť rizikové) vlastní rozhodnutí?
Jenže jaké je to vlastní rozhodnutí, když se to riziko netýká jen mne, ale ještě jiného, navíc nenarozeného života?
Vysmívané biomanželky
Jsou bezpochyby matky, které považují porod doma za významný atribut své svobody. Někdo řekne, že je to nerozum, a mluví o těch ženách pohrdlivě. Jsou to podle něj tytéž, které se obklopují pochybnými symboly, jako jsou ovesné klíčky, biojogurty, doma upečený chléb a kompost v obýváku. Domácí porod je pak už jen pouhým vyvrcholením této konverze.
Je to oprávněný posměch? Moderní stát je státem svobody. A tato svoboda je doprovázena přijatelnou mírou rizika. I to zaznělo u Ústavního soudu. Advokát Königsmarkové se zeptal, zda smrt miminka není daní za svobodu, kterou si rodička zvolila. A daň, ta je bez trestu. Nebo ne?
Jiný namítne, že svoboda zadarmo je pochybná stejně jako všechny ty podivné věci, které vám dealeři s napomádovanými vlasy nabízejí gratis – nakonec zjistíte, že nefungují, nebo za ně dodatečně musíte zaplatit. Někdy příliš mnoho. Svoboda zadarmo je jako předváděcí akce s výletem na náklady prodejce. Nakonec si uvědomíte, že svobodu si musíte získat, zasloužit, v krajním případě vydobýt. Nebo kvůli ní riskovat.
Čtěte na názorové stránce v dnešní tištěné MF DNES Karel Škrabal o tom, jaký výsledek voleb si přát Břetislav Rychlík nejen o slučování partají i muzeí Jana Bendová o nápravě staré křivdy s důchody Petr Bystroň o noční můře Angely Merkelové
MF DNES v počítačiMF DNES pro iPad a iPhone
Přitom existuje i opačný pohled: svoboda sama o sobě může být pofiderním výdobytkem za příliš vysokou cenu. Ostatně pro někoho je svoboda pouhý pocit, jako když může sednout na motorku a zastavit se u břehu moře. Svoboda je někdy jen iluze, přelud, jindy věc smrtelně vážná. A každý může hranice své svobody hledat jinde.
Jenže za svobodu platí všichni, kteří se pro ni rozhodnou. Ať už svoboda vypadá rozumně, či nerozumně ve svých konkrétních projevech. Jsou takoví, kteří pro svobodu vlastní zabíjeli jiné, jsou takoví, kteří pro svobodu jiných obětovali život vlastní. Moderní dějiny jsou svým způsobem dějiny úsilí a boje za svobodu.
Sami to vidíme. Kdo ke svobodě přišel příliš lacino, méně si jí váží, je to stejné jako s ojetinou a novým jaguárem. Do garáže si prostě dáte to dražší auto. (Není vyloučeno, že i naše rozladění z vývoje posledních let po pádu komunismu jsou ve skutečnosti jen rozpaky z příliš lacino získané svobody. Ale to už je úplně jiný příběh.)
Řekni mi, kolik svobody máš...
Spor o domácí porod je ovšem sporem o svobodu složitější, než jsou jiné. Může se za pouhý pocit platit smrtí dítěte, které ani nestačilo získat své jméno? Dospělý se může rozhodnout, jestli svobodě bude bránit, či za ni bojovat. Nebo se stáhne do ústraní. Ale dítě?
Žena, která se rozhodne pro domácí porod, bezpochyby naplňuje svou vůli. Vydává se po cestě, která je její představou svobody. Jsou mnozí, kteří mírou svobody měří kvalitu té které země.
Jenže současně chráníme i životy. A ty slabé, které se neochrání samy, ty především.
Ale když jsme jen v zajetí symbolů, které se s deklarovaným obsahem mohou míjet? Co když porodnice, nemocnice a všechna ta moderní lékařská péče nabízejí jistoty jen zdánlivé? Je to trochu směšná představa, ale je, jako když jasnovidce přejede obyčejné auto. Trapné.
Čím více svobody, tím více možností, tím více cest, tím více odpovědnosti.
Nemusí to být nutně kriminální čin
Stát je tu od toho, aby ty cesty udržoval, řekne jeden. Je přece na nás, kterou se vydáme, namítne druhý. Jenže přece nemohou být ty cesty všechny stejně dobré, doplní třetí. A snílek dodá: Cesty obtížnější bývají krásnější a cíl pak mívá i větší cenu. Někdy příliš velkou, řekne zase ten první.
Zdá se, že Ústavní soud svým rozhodnutím rozšířil pole svobody v té nejcitlivější oblasti. Maličko, ale přece jen. To poselství může znít takto. Některé události jsou možná tragické, smutné, ale ještě nemusí být nutně kriminální. Svoboda znamená riziko, z čehož nutně plyne, že svobodnější život je nebezpečnější. Bohužel. Jistoty nás naopak svobody zbavují.
Ovšem i tu míru svobody si zpravidla můžeme svobodně vybrat.
