Konečně nějaká jistota, o niž se mohou voliči opřít. Každá z kandidujících stran má od středy pořadové číslo! To je nepochybná jistota, vše ostatní je ve větru. Ještě nikdy nebyly předvolební boje tak nečitelné. Je to způsobené nejen silným nástupem stran a hnutí bez minulosti a bez idejí.
V opatrných rozpacích jsou i staré strany s minulostí a idejemi. Jako by tu minulost chtěly popřít.
Říká se tomu krize politických stran, což je oblíbená zdejší písnička. Nové politické strany se o tu teorii opírají, je pro ně výhodná. Andrej Babiš dokonce nabízí zásadní obrat, stát má být řízen jako výrobní podnik. Také prezident preferuje odborníky. Politika má jít stranou.
Voliči jsou zklamaní, těmto vějičkám mohou uvěřit. Zemanovi odborníci jsou obyčejná chapadla jeho strany, která baží po moci a kariéře jako každý politik. Jejich odbornost spočívá v pochlebování hlavě státu.
Babišovo profesionální řízení státu jako podniku přehlíží, že je dost podniků, které vypadají hůř než stát.
Dobře řízený podnik generuje pod taktovkou šéfa zisk vlastníkům, dobře řízený stát je vždy kompromis mnoha zájmů a protitlaků. Stát se šéfem v čele státu asi ani Babiš na mysli nemá.
Profesionalita především
Politika se u nás s oblibou považuje za špatnost, kterou často také je. Levicoví lidé rádi říkají, že už dávno neplatí dělení na levici a pravici. Nahrazují ji blíže neurčenou profesionalitou zemanovského či babišovského typu. To může voliče přitahovat.
Nové tváře a všechno jinak, to by mohlo být dostatečné volební heslo. Když už něco nového hledáte, zkuste premiérku. Němcům se Merkelová osvědčila, u nás žena od Marie Terezie nevládla.
To je poslední návrh ODS, která nabízí kandidátku změn. Ale změny v ODS jdou velmi ztuha. Měl je představovat už Nečas. Zapletl se do koaličních vášní, které vládu postupně decimovaly a dorazily ho vášně soukromé. Neúspěch minulé koalice nebyl neúspěchem pravicových ideálů, nýbrž krachem praxe, k němuž se přidružily nepravicové jevy, jako je korupce a Nečasovy zničující avantýry. Důležité také byly vnitrokoaliční nenávisti.
Už jste viděl, inženýre Kalousku, že by do sebe KSČM a ČSSD kopaly? A co Bártova třaskavina plná rozbušek? S korupcí měla potíže i sociální demokracie, jejíž jedinou zásluhou bylo, že vládla za časů konjunktury a že Grossovi nikdo nic nedokázal.
Hesla, hesla, hesla
Ať se strany nabízejí s jakoukoliv omáčkou, dál platí, že existuje pravice a levice. Volič to má ale odmítnout, má po špatných zkušenostech hledat odborníky. Ty nabízejí všechny strany, jichž se v čase politického úpadku vyrojilo hodně. Tím je také v nabídce hodně volebních programů a hesel.
Programy čte málokdo, ostatně je strany po volbách nikdy nedodržují, protože vládnou koaličně, což bývá i dobrá výmluva.
Hesla lidem stačí. Pozornější voliči mohou mít skeptické obavy, k čemu programy a hesla, když se popularita dá zaplatit? Platí i v politice, že čím víc reklamy, tím větší úspěch? Jistěže ano, ale jen chvíli. Šunt se nakonec vyjeví sám, ale to už bývá po volbách.
Další komentáře najdete v dnešní MF DNES
 MF DNES v počítači nebo v iPadu/iPhonu |
Volič je nebožák. Čím se má v této nepřehledné směsi slibů řídit? Má se pravicový volič vzdát svých ideálů svobody jen proto, že se Nečas zcela nepravicově spustil s Nagyovou?
Má se levicový volič vyděsit z války mezi Zemanem a Sobotkou? Má volit ta hesla, kterých je nejvíc? Která všude čte?
Milion kandidátů vstalo, by oklamán byl český lid, napsal kdysi Jaroslav Hašek, první český politolog, v hymně Strany mírného pokroku v mezích zákona. Proč se u nás politické strany množí jako dešťovky, je záhadné. Mnohé z nich nepředstavují nic nového, nýbrž jen postaru mocibažného ješitu a hrst jeho pochlebníků.
Stran mnoho, ideálů málo. Co může voliče trápit, je úměra čím víc se krade, tím víc se moralizuje. Ale rádi kradou i voliči, což volby komplikuje. Zloději politici slibují zlodějům voličům, že poměry napraví.
Běží důležité soudní procesy. Rath, Nagyová, Mostecká uhelná atd. Bohužel pomalu.
Kdyby voliči znali rozsudky, možná by měli pevnější referenční pozadí, jak volit. Už to by v naší nepevné politické krajině, kde nic neplatí úplně, byla velká pomoc. Sobotka slibuje fungující stát. To by byl velký čin, jenže ostatní návrhy ČSSD naznačují spíš množení státu a zamlženou socializaci než jeho zlepšování.
Na to se těší komunisti, soudobá třešnička na dortu našich neúspěchů. Voliči by si měli najít argument, proč k tomu komunisty znovu pustit, když měli čtyřicetileté neúspěchy. Leda by někdo řekl, že měli úspěchy. Jde jen o to, kolik politických slepců máme.
Nikdy bych nechtěl zažít takové volby, jaké teď zažiju. Dají se voliči koupit, nachytá je rozsáhlá reklama, nebo budou mít rozum? Ale co to, proboha, ten rozum dneska je?
