Velmi neveselý týden právě zažívá prezident "dolních deseti milionů".
O co ho nepřipravily víkendové volby, o to přišel hned po nich. Nemyslím tím stabilitu při noční chůzi po lánském zámku, v důsledku čehož má teď zdravotní komplikace s kolenem. Myslím spojence v parlamentu, jejichž prostřednictvím mohl naplňovat jednak svůj prezidentský program ("zastavení Kalouska", "zavedení majetkových přiznání" či podporu "investic, které nemají volební právo"), jednak vysněnou pomstu sociálnědemokratickým zrádcům z prezidentských voleb 2003. Tedy mimo jiné i Bohuslavu Sobotkovi.
Když se ve čtvrtek po schůzi vedení ČSSD postavila před novináře trojice Zemanových spojenců Hašek - Škromach - Tejc, bylo celkem jasné, že jejich osudy jsou zpečetěné. V politice není trapnějších okamžiků, než když je politik načapán při lži a vzápětí jak kajícný uličník promlouvá do kamer.
"Mrzí mě to. Lhát se nemá. Ani v politice, ani v životě," odříkával Michal Hašek, který se přitom ještě v neděli viděl v křesle předsedy vlády, do něhož mu dopomůže právě prezident Zeman.
Další komentáře najdete v dnešní MF DNES
 MF DNES v počítači nebo v iPadu/iPhonu |
Je jistě chvályhodné, že se dnes Hašek a spol. stydí a omlouvají, ale zároveň musí sami tušit, že jejich politické kariéry se minimálně načas zastavily, ne-li nadobro uzavřely. Bude snad ještě prezidenta Zemana, tak ostentativně pohrdajícího amatéry všeho druhu, zajímat hrstka sociálních demokratů, která zpackala i mediální výstupy z jedné večeře v Lánech? Jistěže nebude. Haškův čas se naplnil, Zemanovi je teď k ničemu.
Paradoxní přitom je, že Hašek a spol. doplatili na praktikování starého zemanovského triku: když se to hodí, klidně zalžu, účel světí prostředky (vzpomínáte na prezidentskou kampaň?). Michal Hašek během svého relativně krátkého života strávil až příliš mnoho času v politických kuloárech, takže už život kolem sebe nevidí pohledem běžných lidí. Pokrytectví, lež a podrazy jsou pro něj standardní politickou praktikou a jen se diví, proč se tomu ti druzí diví. Nechápe to. Prezident mu to určitě nevysvětlí.
Kdo se směje nakonec?
Miloš Zeman je veselá kopa, proto ho volte, přesvědčovala před prezidentskou volbou Jiřina Bohdalová. Podobně mluvil také Martin Dejdar: "Jako člověk od kumštu si slibuju, že bude trochu legrace."
Asi záleží na vkusu. Osobně se do Zemanova fanklubu nehlásím. Jeho žerty typu, že tajné služby vyjednávající o vysvobození zajatých Češek v Pákistánu si nic než ohrožení na životě nezaslouží, považuji za projev hulvátství a neovládnutého ega. Nicméně musím uznat, že jistý druh legrace se Zemanem v posledním týdnu vlastně je. Pobavil například tím, jak chladnokrevně se odtáhl od své SPOZ, když zjistil, že ve volbách utržila pouhopouhých 1,5 procenta hlasů.
"Já byl jen jedním z voličů," oznámil suše člověk, který straně propůjčil jméno, obličej na billboardy a koneckonců i svého kancléře coby volebního lídra. S tím vším je konec. Zeman požádal o vymazání jména z názvu a Mynář dostal nůž na krk - buď si hned zařídí bezpečnostní prověrku, nebo má padáka. Slušný fór!
Náznaky svérázného Zemanova humoru probleskovaly i ve středečním prohlášení kancléře Mynáře, že prezident rozhodně žádnou schůzku s haškovci neorganizoval, pouze přijal ty, kteří o ni sami žádali - stejně jako prý přijme kohokoliv jiného. Je přece prezidentem všech. Výbuch smíchu!
Ale vážně: ať už bude Miloš Zeman jakkoliv zdůrazňovat, že nemá v politice žádné favority a žádné předem napsané scénáře, jedno je jisté. Víkendové volby smetly jeho dlouhodobý plán na levicovou vládu s komunistickou podporou. ČSSD si měla rozdělit křesla ministrů se SPOZ a potřebnou parlamentní většinu měla zajišťovat KSČM, samozřejmě za patřičné ústupky (nejspíš včetně toho, že by Sobotka nebyl premiérem). Skutečnost? SPOZ zmizela ze scény a sociální demokraté společně s komunisty mají jen 83 poslaneckých hlasů. Což je žalostně málo.
Mohli bychom zavtipkovat, že Zeman měl komunisty, SPOZ a haškovce a teď mu zbylo "jen" lékařské konzilium. Ale nebyla by to pravda: jednak lékaře z konzilia by měl poslouchat spíš on, ne oni jeho, a jednak takový politický matador určitě nesloží ruce do klína a nebude čekat, co mu ostatní přinesou k podpisu. Jeho styl mu velí být u toho a být aktivní. Bude-li navíc usilovat dál o pomstu Sobotkovi, může držet palce třeba lídrovi ANO Andreji Babišovi. Ten může být dost silný na to, aby „premiérovi Sobotkovi“ šlapal při vládnutí na paty. Otázkou je, jestli pak taková těžká váha nakonec nešlápne na patu i samotnému hradnímu pánovi. To je ale až bůh ví kolikáté dějství.
