Dlouho očekávané (a některými snad obávané) vystoupení poslance a exhejtmana Davida Ratha před Poslaneckou sněmovnou, která nakonec takřka jednomyslně rozhodla o jeho vydání k trestnímu stíhání, nic nového nepřineslo.
Rath ve SněmovněHLASOVÁNÍ Poslanci Ratha vydali ON-LINE Den s Davidem Rathem po minutách PROJEV Rath mluvil 48 minut KUBICE Ministr odmítl slova o chobotnici VIDEO Schwarzenbergovi padala hlava ODBORNÍCI Rathova mluva, gesta i oblečení SMS Poslancům chodily falešné zprávy NA GALERII Schůze přilákala veřejnost BLOGEŘI Komentáře k Rathovu projevu KAUZA Proč Ratha zatkli a co následovalo U VĚZNICE Měla by tu sedět celá vláda |
Jediný reálný přínos spočíval snad pouze v tom, že Sněmovna učinila nezbytný "úřední" úkon, tedy vydání poslance ke stíhání, neboť žádný jiný orgán ani úředník něco takového učinit nemůže. Zbytek bylo divadlo, kýčovité melodrama, které z celé věci udělal hlavní aktér David Rath.
Vždycky jsem nesnášel rčení "vojna z něho udělá chlapa", ale při poslechu Rathova fňukání nad "torturou" vazby jsem snad poprvé v životě tento blábol z časů komunistické lidové armády vzal na milost. "Byl on na vojně?" napadlo mne a hned jsem si musel odpovědět, že asi ne, neboť když onu "vazební torturu" blíže popsal, o žádném mučení jsme se nic nedozvěděli.
O tom, jak je ubíjející sedět celé dny v cele a koukat do zdi, o umývárně dvakrát týdně, o krátké procházce na malém dvorku – to ano, ale copak je toto tortura? David Rath si neroztrhl košili a neukázal stopy po mučení, neměl v obličeji podlitiny ani nešišlal kvůli vyraženým zubům, a tudíž ho patrně deptá jen obyčejná vězeňská rutina.
Pokud ji nazývá torturou, pak uráží tisíce těch, kteří si v této zemi skutečnými torturami v totalitní minulosti prošli. Skutečné politické vězně, kteří tvrdě zakusili stisk zubů policejního státu. Ne, David Rath není politický vězeň a jeho fňukání je trapné. Hubaté princátko prostě dosedlo tvrdě na zadek a teď naříká.
Vyjádření spoluobviněných může Rath zpochybnit terorem
Přesto nejde v jeho případě jenom o emoci, ale též o chladný racionální kalkul, zejména když hovořil o vazebním "lámání" jeho zatčených spoluviníků. Nic o něm neví, neměl by nic vědět, i kdyby se něco takového dělo, neboť v tom spočívá základní vyšetřovací taktika: rozdělit skupinu na různá místa, aby její členové o sobě nevěděli, aby nevěděli, alespoň do určité chvíle, co druzí vypovídají.
"Prásknou mne, neprásknou, řeknou to a to, nebo něco jiného, nebo budou mlčet? A neměl bych je radši napráskat já, neměl bych všechno házet na ně, cožpak můžu počítat s jejich loajalitou?" – těmito úvahami se doktor Rath patrně užírá za dlouhých osamělých dnů i nocí ve vazební cele.
Ledacos o výpovědích ostatních ví z vyšetřovacích dokumentů, ledacos tuší, ale též ví, že určitě neví všechno. A jedinou jistotu může mít v tom, že podobně určitě uvažují i Pancová, Kott a další. Proto to neustálé líčení vazby jako středověké mučírny, jako místa deptání a lámání lidí. Cokoliv spoluobvinění řeknou proti němu, bude on moci zpochybnit jako důsledek policejního teroru. Alespoň si to patrně myslí, a i proto mluvil tak, jak mluvil.
Rath se už neobhajuje, že v krabici bylo víno
Další Rathův racionální kalkul pak spočívá v náznacích, že peníze nebyly určeny pro něj osobně, ale pro stranu na volební kampaň. "Jestli mne hodíte úplně přes palubu a nepomůžete mi, pak hodím přes palubu i já vás," vzkázal David Rath vedení vlastní partaje.
V Lidovém domě teď budou muset zvážit, kolik toho asi David Rath může podloženě vědět, jak moc může straně uškodit a co a za jakou cenu by pro něho matka-strana mohla v dané situaci udělat. Hodna pozornosti je však určitě skutečnost, že zmíněnými náznaky David Rath patrně definitivně hodil přes palubu prvotní linii vlastní obhajoby. V krabici nebylo víno, ale peníze, a já o tom věděl – prozradil David Rath na sebe. Patrně sám uznal, že jde o verzi pod tíhou důkazů neudržitelnou.
Právě zřejmostí důkazů se kauza Davida Ratha liší od většiny jiných korupčních kauz, v nichž jde navíc zpravidla o částky i o několik řádů vyšší. Nicméně skoro v každé z nich existuje tolik nepřímých indicií, že přímo volají po důkladném prošetření, po výkonné aktivní policejní práci, jaké jsme byli svědky (soudě alespoň dle toho, co se zatím objevilo v médiích) v případu Davida Ratha.
Pokud se ale stejně razantně nezačnou vyšetřovat i další známé (i neznámé) kauzy, exponenciálně poroste podezření, že Rathův případ proběhl na politickou objednávku, byť k tomu obviněný sám zavdal převelice pádné důvody, které ho rozhodně zbavují jakéhokoliv práva hrát si na politického vězně.
