To, že k většině vražd dochází v rodinách je naprosto logické. Kde jinde by k nim jako mělo docházet? V práci? V ulicích? Na silnicích? Jsme relativně civilizovaná a celkem bezpečná země, takže mnohem pravděpodobnější, než že se člověk stane obětí přepadení bandity v lese, je spíš to, že se zamotá do spletence komplikovaných rodinných vztahů, intrik a protichůdných zájmů, u kterých může - v krajních případech - postupně dojít až k extrémnímu vyhrocení a zoufalým činům. Tedy není na tom nic pozoruhodného. Stav věcí odpovídá podmínkám, v jakých žijeme.

Řeči o pospolitosti se hezky poslouchají, ale o jejich reálném účinku velice pochybuji. Ale zkusím říct tchýni, ať je ke mě pospolitější, uvidíme, třeba to zafunguje...

Případy vražd, které autorka uvádí jako příklad na mě působí jako projev nedostatečné právní úpravy ve věcech nezletilých dětí a manželství.

Jak řekl Prof. Weiss: manželství je dynamický systém se dvěma atraktory - jedním je rozvod a druhým smrt. Ten druhý případ může řada lidí vnímat jako ten lepší, až na ty případy, o kterých se zmiňuje autorka.

Přitom stačí, aby neexistoval nárok na majetek toho druhého po rozvodu - jako by byla předmanželská smlouva implicitní, neexistoval nárok na výživné na manžela/manželku, neexistoval nárok na výživné na dítě s výjimkou případů, kdy druhý rodič explicitně odmítne střídavou péči.

Praktická realita opatrovnických soudů je ale taková, že soud slouží jako nástroj teroru a vydírání. Nevymahatelnost práva, neúčinnost kárných senátů, které kritizuje i ministryně spravedlnosti, nedostatečná a zastaralá litera občanského zákoníku a prohlubující se rozvrat smíru mezi pohlavími (feminismus), to vše staví opatrovnického soudce do role jakéhosi gangstera, který krade děti, vymáhá výkupné, vyhrožuje a vydírá výpalné. Podle toho je systém opatrovnických soudů také nezřídka vnímán a spory, které by mohli být řešeny v zárodku, kdyby byly zákony u soudu skutečně platily, namísto toho eskalují až do extrémů. A vyhlídka na zlepšení je přinejlepším malá, spíš naopak.

Myslím, že pěkně formulované myšlenky. Zcelabse s nimi ztotožňuji...

Schází nám pokora a vzájemná úcta.

Myšlenkově impotentní školství a společnost orientovaná na mamon,vychovávají namísto osobností individua.

Tak nějak se vraždilo vždy...