Česká veřejnost zaregistrovala rozhodnutí Vrchního soudu v Praze vynesené ke zprošťujícímu výroku Městského soudu v Praze týkajícího se dvou obžalovaných, a to Jany Nagyové a Andreje Babiše v trestní kauze známé jako Čapí hnízdo. Usnesením odvolacího soudu z 23. června tohoto roku byl zprošťující výrok soudu I. stupně zrušen a věc se již podruhé vrací před nalézací soud.
Soud požádal Sněmovnu o vydání Babiše v kauze Čapí hnízdo |
Novým prvkem v celé věci je ale závěr odvolacího soudu, který dospěl k právnímu hodnocení, že se mu jeví „neoddiskutovatelným, že oba obžalovaní se podíleli na naplnění znaků skutkové podstaty žalovaných trestných činů společně, po vzájemné dohodě, každý z pozice svého postavení v rámci jednajících subjektů, čímž společně vytvořili podmínky pro podání žádosti o dotaci za uvedení nepravdivých údajů.“
Politický proces, říká Babiš. Kvůli Čapímu hnízdu dá trestní oznámení na znalce |
Podle senátu Vrchního soudu v Praze „nešlo o žádné opomenutí, ale naopak o promyšlené jednání, které naprosto vylučuje jejich beztrestnost.“ Těmito svými závěry také odvolací soud zavázal Městský soud v Praze v jeho dalším postupu. Městský soud v Praze již sdělil, že se k celé věci a k jejímu projednání vrátí po říjnových parlamentních volbách.
Tempel jako precedens
Celá historie projednání případu je mnoho let stará. Trestní stíhání začalo v roce 2016 a nyní po devíti letech se vrací opět před nalézací soud. Jako obhájce dříve obžalovaného zločince Roberta Tempela, v roce 2021 však pravomocně zproštěného obžaloby, jsem se účastnil rozhodování Vrchního soudu v Praze v této věci. Základem pro Tempelovo zproštění byl rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) z června 2020 ke stížnosti na porušení práva na spravedlivý proces podle článku č. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Robert Tempel u Obvodního soudu pro Prahu 2
A obhajoba obou obžalovaných z kauzy Čapí hnízdo namítla logicky odkaz na judikát ESLP, týkající se právě postupu českých soudů ve věci Roberta Tempela. Vrchní soud v Praze však ve svém červnovém usnesení takovou paralelu odmítl, když uvedl, že závěry ESLP jsou na jeho postup nepoužitelné.
O správnosti takového postoje Vrchního soudu nejsem přesvědčen. Především ESLP shledal v kauze Tempel tři pochybení odvolacího soudu, tedy právě Vrchního soudu v Praze. Za prvé: nepřiměřená délka trestního stíhání (více než 10 let). Za druhé: odebrání věci zákonnému soudci. A za třetí: postup odvolacího soudu v pokynech soudu nalézacímu.
Odvolací soud nesmí soudu prvního stupně udělovat závazné pokyny, k čemu má dospět.
K poslednímu bodu těchto výtek ESLP v rozhodnutí k Robertu Tempelovi výslovně uvádí: „Odvolací soud může nařídit soudu prvního stupně, aby odstranil rozpory ve skutkových zjištěních, nebo zopakoval některé další důkazy. Jsou-li tyto požadavky splněny, nemůže odvolací soud zrušit rozsudek pouze proto, aby prosadil vlastní hodnocení a své vlastní závěry.“
V tomtéž bodu ESLP uvádí: „Odvolací soud může jen upozornit soud prvního stupně na to, s jakými okolnostmi se má vypořádat, ale nesmí mu udělovat závazné pokyny, k jakým skutkovým závěrům má dospět.“ ESLP kritizuje postup odvolacího soudu v kauze Tempel versus Česká republika, kdy rozhodnutí odvolacího soudu obsahuje formulace, jež mohou být vykládány jako „podsouvání názoru“, že soud I. stupně by měl dospět k jiným než jím zjištěným závěrům. Dále ESLP uvádí, že „odvolací soud nesmí za žádných okolností udělovat pokyny soudu I. stupně v tom smyslu, zda by měl rozhodnout o vině, či nevině obžalovaného“.
Soud snížil Tempelovi odškodnění za 20 let ve vězení, dostane ještě přes šest milionů |
Z uvedeného vyplývá, že postoj ESLP, této mezinárodní soudní instituce, která od roku 1959 bdí nad dodržováním lidských práv, je v otázce závaznosti pokynů odvolacího k nalézacímu soudu jasně vymezen. Chápání rozsahu a obsahu takových pokynů je u ESLP jiné, znatelně užší, než to, jak je chápe Vrchní soud v kauze Čapí hnízdo.
Nutno dodat, že rozhodnutí ESLP jsou pro evropské vnitrostátní soudy a jiné orgány státní moci závazná a že existuje povinnost soudů znát a aplikovat tuto judikaturu. Důsledkem nerespektování ustálené judikatury je pak po zrušení chybných výroků soudů vymáhání náhrady škody neoprávněně stíhanými osobami po domovském státu. V případě Roberta Tempela již státem byla uhrazena škoda ve výši 3,8 milionu Kč, Evropským soudem 300 tisíc Kč a nepravomocně je přiznáno dalších více než šest milionů Kč.
Tak pravil Evropský soud
Náhrada škody je však pro stát jen citelnou majetkovou sankcí, horší je však veřejné oslabení prestiže státu. Vždyť v případu „Tempel versus Česká republika“ ukončil ESLP svůj verdikt slovy: „Procesní postup uplatněný Vrchním soudem v této věci mohl vést v důsledku k tomu, že nalézací soud považoval rozhodnutí o stěžovatelově vině za jediné možné rozhodnutí, jež Vrchní soud akceptuje a řízení se jím ukončí.“ Podle názoru ESLP sled událostí v tomto případu „svědčí o selhání justice, jímž utrpěla celková spravedlnost řízení“.
Opakované selhání české justice v nové věci Čapí hnízdo, při vědomí znalosti rozsahu pochybení v kauze „Tempel versus Česká republika“, by jistě k prestiži našeho státu nepřispělo.
