Ani jedno z toho jsem nepotřeboval k práci. A tak mohl někdo klidně nahlásit mým šéfům: "Moravec, čtvrtek 21. ledna: 27 minut projížděl internetové stránky, které neslouží k výkonu jeho zaměstnání.“
Ano, projížděl.
Nelituju toho a zítra to možná udělám zase. A je mi fuk, jestli mě u toho někdo sleduje. Jestli mi čte e-maily, které končí @mfdnes.cz. Jestli mi zkoumá služební telefon a počítá, kolik textovek jsem poslal mamince. Jestli mě sleduje kamerou.
Nic tady totiž není moje - počítač, přístup k internetu, židle ani obyčejná tužka. Všechno mi svěřila firma, která mě platí. A ne za to, abych měl přehled, které stránky s nahatými obrázky jsou nejlepší.
Zaměstnavatelé mají sledování svých lidí ze zákona zakázané. A ministr Kocáb jim teď chce na krk šlápnout ještě víc.
Pokud poruší vaše soukromí, ať cvakají. Pokuta a šmytec. Do vašeho života nemají šéfové právo strkat nos.
Ale ano, můžou.
Ale nemají být blázni. Nemají po vás dupat, když odešlete pár e-mailů kamarádům ohledně zítřejšího piva. Ale proč by se do "svého" e-mailu nemohli podívat? Proč by nemohli mít na chodbách kamery a vědět, co se u "nich doma" děje? Jistě, nemají to pak dávat k dobrému jako zábavnou historku na večírku.
Slyšel jsem takhle vyprávět jednoho správce počítačové sítě: Chlápek odvedle z kanceláře ho naštval, a tak se mu podíval do e-mailu. Měl milenku! To pak vyhazov opravdu zaslouží - ale ten, kdo v poště šmejdil a pak to ještě vytruboval.
Je mi jedno, jestli moji nadřízení vědí, s kým spím, a dokonce i jak často. Jak říkal dřívější policejní prezident Kolář - jsem slušnej člověk a nedělám nic, za co bych se měl stydět.
Dobrý šéf pozná, jestli jeho lidi pracují, jak mají. A nemusí to zkoumat podle toho, kolik času tráví na internetu. Kolega v magazínu dvacetkrát denně projíždí stránky fotbalové Bohemky a občas tam i něco připíše. Na služebním počítači! Ale pak tu smolí články do dvou do rána, kdy jsou ostatní už dávno v pelechu nebo na mejdanu.
Vyhazovat ho asi nebudeme. Nechápu firmy, které svým zaměstnancům zakazují Facebook nebo ICQ. Člověk si od přírody potřebuje pokecat, aby se mu pak pracovalo líp. A jestli je to s kolegou od vedlejšího stolu, nebo s kamarádem z druhého konce republiky, je jedno. Samozřejmě, pokud je pracovní doba vymezená přesně od - do, osm hodin a mazej domů, je to jiná. Tam ať si firmy zakazují, co se jim zamane.
A promiňte, musím si s kamarádem domluvit víkendový badminton. Nebo víte co? Nebudu výjimečně zneužívat firemní e-mail. Stando, v sobotu v pět.
