Evropská komise konstatovala, co je jasné každému: v České republice je velký počet uprchlíků z Ukrajiny. Premiér Petr Fiala s ministrem vnitra Vítem Rakušanem začali jásat, že celou dobu měli pravdu a že migrační pakt EU, který během českého předsednictví prosadili, s povinnou solidaritou (tedy skrytými kvótami) a půlmilionovým výpalným za každého odmítnutého uprchlíka se nás netýká. Jako obvykle lžou. Brusel nám jen milostivě dal výjimku na příští rok.
Odmítneme migrační pakt, nás nebude řídit Evropská unie, řekl Havlíček![]() |
Aby bylo Česko i v dalších letech osvobozeno od „mechanismu solidarity“, muselo by přijímat další a další Ukrajince a udělovat jim uprchlický pobytový status, což by veřejnost už nemusela přijmout. Pokud ale konečně válka skončí, bude Česko logicky Ukrajincům se statutem uprchlíků dávat povolení k pobytu jiného typu, anebo jim bude pobyt ukončovat a vracet je do vlasti.
V takovém případě by „významná migrační situace“ pominula a Česká republika by musela v lepším případě začít platit do migračního fondu nemalé peníze, v horším případě přijímat tisíce kulturně těžko kompatibilních afrických a blízkovýchodních migrantů. Jinými slovy – migrační pakt se vším všudy platí, Česká republika kvůli Ukrajincům žádnou výjimku nemá a úlevu má potvrzenou jen na rok 2026. Tak si opravdu nepředstavuji úspěšnou zahraniční politiku.
Migrační pakt EU je nepovedený paskvil, který nová vláda odmítne hned na svém prvním zasedání.
To, že čelí migračnímu tlaku kromě nás také Itálie, Španělsko, Řecko a Kypr, tedy tranzitní země na migračních trasách, není jejich vina, ale důsledek politiky Německa a některých dalších vzdálenějších západoevropských zemí. Ty svým nezodpovědným přístupem lákaly migranty a prohlašovaly je za uprchlíky, aniž by prověřovaly, zda skutečně čelí pronásledování nebo hrozbám tak, jak jsou definovány mezinárodními úmluvami.
Bral bych s rezervou i tvrzení, že se migrační situace zlepšila a že nelegální překročení hranic kleslo o 35 procent. To je dáno především tím, že nejpopulárnější cílové země, zejména Německo, v poslední době citelně zpřísnily velkorysé podmínky pobytu žadatelů o azyl. Pro mnoho migrantů se proto tyto státy staly jen tranzitem na cestě dále, nyní především do Británie. V EU se tranzitující migranti nechtějí registrovat, aby nemohli být snadno do těchto států vráceni. Počty nezachycených migrantů se proto zvyšují a patrně se projeví až po nějaké době.
Samotný migrační pakt řeší jen situace, co dělat s uprchlíky, kteří dorazí do Evropy. Zásadní opatření pro ostrahu vnějších hranic EU se nepřipravují, z peněz evropských poplatníků se dál finančně a mocensky podporují neziskovky, jež aktivně převážejí migranty na lodích do Evropy. Představa, že azylová řízení budou probíhat v záchytných centrech mimo EU, je také iluzorní. Pakt má začít platit už za sedm měsíců, jenže tato centra, kde by musely pracovat tisíce úředníků, tlumočníků, strážců, údržbářů, lékařů, uklízečů a dalších pracovníků nutných pro jejich provoz, nikdo nestaví.
A co slibované vyhošťování neúspěšných migrantů? Přestože s některými státy probíhají jednání o lepší spolupráci při repatriacích, kvůli rozhodnutí soudů, neziskovkám a faktické nevymahatelnosti rozhodnutí o vyhoštění nelze masový odliv migrantů z Evropy očekávat. Jejich počty se naopak budou zvyšovat. Slučování rodin, to, že imigranti, kteří již získali pobyt, zaměstnávají své příbuzné a umožňují jim tak získat pracovní víza, studium na soukromých vysokých školách a další legální triky, dnes nahrazují riskantní převaděčství. Tito lidé se ve statistikách nelegálních migrantů samozřejmě neobjeví.
Fialova vláda trvá na tom, že migrační pakt možná není ideální řešení, ale je to dobrý základ pro společné celoevropské řešení. Mezitím cílové země, především Německo, prodlužují a posilují ochranu svých hranic, jinými slovy – nepočítají s tím, že by pakt mohl skutečně fungovat.
Migrační pakt Evropské unie je tedy nepovedený paskvil, který naše vznikající vláda odmítne hned na svém prvním zasedání. Podobně jako Polsko dáme Bruselu jasně najevo, že kvůli chybám ostatních nehodláme ohrozit bezpečnost našich občanů. A že princip, že my sami si budeme rozhodovat o tom, kdo u nás bude žít a pracovat, je pro nás nepřekročitelný.



















