Není váš návrh, který jste včera řekl americké delegaci, aby někdo z Česka letěl do vesmíru, bizarní?
Vím, že to vzbudilo poněkud pobavenou reakci u veřejnosti. Ale Česká republika je jedinou zemí z východní a střední Evropy, která je plnohodnotným členem Evropské vesmírné agentury. Souvisí to také se snahou získat pro nás sídlo kosmické agentury Galileo, s kterou souvisí v některých segmentech i vývoj vesmírných technologií.
Naše stopa v kosmuNejvětší úspěchy českých a československých vědců 1978 umělá družice Magion |
Myslíme si, že v určitých vesmírných technologiích mají české firmy stále co nabídnout. Chtěli bychom to povznést na vyšší úroveň. A součástí toho by mohl být let Čecha do vesmíru.
Takže by to měl být spíše nějaký vědec než klasický kosmonaut, jako byl například Vladimír Remek?
Určitě by to měl být vědec, který by napomohl snahám o rozvoj v kosmických technologiích, na čemž můžeme spolupracovat s USA. Proto jsem o tom hovořil s Američany.
Málokdo si dokáže představit, že je něco takového možné.
Vždyť by to nemělo být za rok ani za dva. Je to určitě otázka více let. Nejméně pěti. Jednat by se mělo o jednotlivý výzkumný projekt.
Takže to skutečně myslíte vážně?
Myslím hlavně zcela vážně zvýšení českého podílu v rozvoji vesmírných technologií.
Ale americké raketoplány pomalu končí, USA hledají náhradu. To bychom se museli domluvit i s Rusy, kteří se podílejí na vesmírné stanici. To by byl paradox, že jste to říkal Američanům u odmítnutí radaru.
Nejsem blázen, abych to o raketoplánech nevěděl. Ale na té stanici se podílí i Evropská vesmírná agentura, které my jsme členem.
A co ta spolupráce s Ruskem?
Pokud jde o čistě civilní využití výzkumu ve vesmíru, tak proč ne. V tom není ani paradox, ani problém.
Proč s sebou Sověti vzali právě RemkaPrvní český kosmonaut byl 87. člověkem ve vesmíru, před ním tam byli jen Rusové a Američané
Vladimír Remek, syn české matky a slovenského otce, zahájil sérii vypouštění kosmonautů z dalších zemí na palubách sovětských kosmických lodí. Ve čtvrtek 2. března 1978 letec Remek odstartoval v lodi Sojuz 28 s Rusem Alexejem Gubarevem. Proč zrovna Čechoslovák a proč zrovna Vladimír Remek? Kreml potřeboval ukázat světu vlídnější tvář a zahájit novou propagandistickou kampaň. Proto nabídl v létě 1976 vládám svého bloku vypouštění jejich letců na svých kosmických lodích. Nejprve Praze, Varšavě a východnímu Berlínu, ostatní státy přišly na řadu později. Československo tehdy bylo ve vědeckém výzkumu, který v rámci programu Interkosmos probíhal, nejaktivnější. V pražském Ústavu leteckého zdravotnictví rychle vyhledali podle výsledků každoročních prohlídek pilotů nejzdatnější – bylo jich čtyřiadvacet. Sovětští lékaři a instruktoři si z nich vybrali dva, Oldřicha Pelčáka a Vladimíra Remka, a ti hned zahájili intenzivní přípravu ve Hvězdném Městečku u Moskvy. První měsíce trávili kandidáti studiem teoretických předmětů. Následoval nácvik na trenažérech a cvičení na přežití v nepříznivých podmínkách – na moři, v pustinách a podobně. Když složili první zkoušky, nadřízení jim přidělili partnery pro případný let. Při závěrečných zkouškách na trenažérech prošly obě dvojice. Avšak podle Sovětů byl Remek s Gubarevem přece jenom o něco lepší. Letěl tedy on. Remek devět dní na orbitální stanici zkoušel hodně experimentů vymyšlených československými vědci. Třeba dva lékařské přístroje, které měly umožnit větší komfort na oběžné dráze – na udržování potřebné teploty člověka. Remek stejně jako většina kosmonautů trpěl v prvních hodinách "kosmickou nemocí" spojenou s nevolností. Patřil však k prvním, kteří se s tím po návratu svěřili lékařům, zatímco ostatní mlčeli. Obávali se, že kdyby vyzradili své obtíže, příště už by neletěli. Tím tedy přispěl k objasnění těchto potíží. Všichni kosmonauti museli denně dvě hodiny cvičit, aby si jejich organismus příliš nezvykl na stav beztíže. Platilo to i pro návštěvníky. Když se náš kosmonaut vrátil domů, zmocnili se ho politici a udělali z něho ozdobu komunistických oslav. A od roku 2004 je z něj poslanec parlamentu Evropské unie za KSČM. |
