Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvPodle Žáka však nelze jednoznačně konstatovat, že za nedávné extrémní povodně ve střední Evropě může klimatická změna. „Ale pravděpodobnost jejich výskytu se s probíhající změnou klimatu významně zvýšila. Jedna z nedávných studií přišla s tím, že to je zhruba asi dvojnásobně oproti tomu, kdyby ke klimatické změně nedocházelo.“
Ale neméně vážnou věcí je podle něj zvýšení té intenzity srážek při povodních. „Jak uvádí studie, 20 procent je poměrně vysoké číslo. Možná se nám to na první pohled nemusí zdát, ale třeba u povodňové odezvy mohou být klíčové jednotky procent, která rozhodují o tom, jestli třeba povodňové zábrany nebo povodňová opatření, která jsou instalována a prováděna, vydrží, odolají nebo naopak ne.“
Nestrašíme veřejnost
V další části Rozstřelu pak Žák odpověděl na otázku, jak moc dnes meteorologové z Českého hydrometeorologického ústavu zvažují, kdy vyhlásit výstrahu a kdy ne. Ne každá výstraha totiž vyjde a ČHMÚ pak čelí riziku, že straší veřejnost a hrozí, že občané jej nebudou brát vážně.
Podle docenta Žáka například při letošních zářijových povodních předpověď vyšla a byla velmi přesná a úspěšná. „Už týden před kritickým víkendem začalo být zřejmé, že by srážky mohly být velmi významné a na začátku následujícího týdne se to začalo potvrzovat. Navíc i lokalizace oblasti, která měla být nejvíce zasažena, byla poměrně přesná.“
„Pokud jde o strašení… Já bych to tak nenazval. Systém vydávání výstrah má poměrně jasná pravidla a kritéria, která musí být splněna pro to, aby výstraha byla vydána. Jsou samozřejmě jevy, které se předpovídají lépe, s větší pravděpodobností. A je úspěšnější i jejich lokalizace, to znamená místo, kde se vyskytnou. To je třeba silný vítr nebo vysoké teploty, silné mrazy v zimě a podobně,“ říká Žák.
Podle něj pak ale existují jevy, které se předpovídají mnohem hůře. „My například víme, že situace je příznivá pro výskyt některých jevů. Ale říci, kde přesně se vyskytnou, to je obtížné. A je také důležité, zda to řeknete dva dny předem nebo dvě hodiny předem. Tady mám na mysli zejména lokální bouřky a s nimi spojené přívalové srážky, kroupy, silné nárazy větru a podobně. Je to opravdu stále obtížná disciplína, a to i přes značné pokroky v meteorologii. Takže tady asi možná občas lidé mají pocit, že je trochu strašíme.“
„A ještě dodávám, že když se výstraha nenaplní, tak je to samozřejmě impuls pro to se hlouběji zamyslet nad tím, co bylo možné udělat lépe. Samozřejmě nechci, aby to vyznělo alibisticky, ale musíme si uvědomit, že počasí a atmosféra se nechovají stoprocentně podle toho, jak bychom předpovídali. Musíme se potýkat s tím, co označujeme jako takzvaný deterministický chaos,“ pokračuje meteorolog.
Některé předpovědi nám nevyšly
„Trochu to souvisí i s efektem motýlích křídel. Možná bychom raději hovořili v počasí o nějaké pravděpodobnosti, ale chápu, že ze strany veřejnosti se hůře interpretuje, když vám řeknu, že s pravděpodobností na 70 procent přijde silná bouřka. Vy chcete slyšet, jestli bouřka přijde, nebo ne, případně na které místo,“ vysvětluje Žák.
Ten následně zavzpomínal, že v minulosti některé předpovědi nevyšly. „Jistě bychom našli situace, kdy výstraha třeba nebyla dobře vydána. Překvapivé byly třeba povodně v roce 2009, ty byly spojené s bouřemi na Novojičínsku, kdy jednu oblast zasahovaly opakovaně bouřky, které samy o sobě nebyly nějak extrémně intenzivní. Ale když vám čtyřikrát spadne 50 milimetrů srážek na stejné místo, tak v součtu už to udělá značnou paseku a extrémní povodeň.“
A jaké konkrétní planetární změny vlastně vedou k nárůstu pravděpodobnosti extrémních povodní ve střední Evropě? Žák uvedl, že v nejnovější studii World Weather Attribution, na které se podíleli také čeští vědci, se uvádí hned několik faktorů, které mají přímou linku na změnu klimatu v souvislosti s lidskou činnosti.
Jedním z nich je podle něj mimořádně teplé Středozemní, ale i Černé moře. „To byly významné zdroje vlhkosti pro srážky, které k nám během posledních zářijových povodní dorazily. V první fázi to bylo Středozemní moře a pak Černé moře, které bylo asi o dva až pět stupňů teplejší, než je obvyklé. Když je voda teplejší, snadněji se odpařuje a vodní pára se rychleji a intenzivněji dostává do atmosféry, kde pak samozřejmě může za vhodných okolností zkondenzovat a vypadnout ve formě srážek,“ k čemuž podle Žáka došlo právě ve střední Evropě.
„Obecně: teploty na naší planetě stoupají,“ navazuje meteorolog. „A čím je vzduch teplejší, tím více vodní páry je schopen pojmout. Clausiova-Clapeyronova rovnice říká, že zhruba na jeden stupeň oteplení se o sedm procent zvýší množství vodní páry v atmosféře.“
Nevratný bod zlomu
Z toho všeho vyplývá, že pokračující lidskou činností a dalším vypouštěním skleníkových plynů je možné dospět k překročení takzvaných bodů zlomu. „To jsou situace, kdy už není cesty zpátky s ohledem na horizont lidských životů. Vše se následně rozjede bez ohledu na to, co budeme dělat. A i kdybychom potom zcela zastavili emise skleníkových plynů, nedojde k návratu do původního stavu.“
„Blízko bodu zlomu jsou alpské ledovce nebo grónský ledovcový štít. To souvisí se stoupáním hladiny moře, protože u pevninských ledovců, zejména v severních polárních oblastech, ale i v částech Antarktidy, opravdu pozorujeme zrychlující se tání,“ říká docent Žák s tím, že do konce století by hladina světových moří měla stoupnout minimálně o půl metru, v horším případě až o 80 centimetrů.
Ledovec „soudného dne“ taje rychleji, může výrazně zvýšit hladinu oceánů |
To podle něj bude mít dalekosáhlé následky pro desítky milionů lidí. „Dojde k překonání protipovodňových zábran a zaplavení rozsáhlých pobřežních oblastí. Ostatně aktuálně to můžeme sledovat ve Spojených státech amerických v souvislosti s hurikánem, který do některých oblastí Floridy přinesl rekordně vysoké hladiny vzdutého moře.“
Jakých dalších extrémů se můžeme v nejbližší době dočkat? Jaké jsou dlouhodobé projekce ohledně vývoje rizik povodní? A je pravda, že se otepluje i Baltské moře, které se může stát budoucí riviérou „Severu“? I na to odpovídal klimatolog Michal Žák, meteorolog České televize a zároveň proděkan Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
