Proč Václav Klaus nesouhlasíVedeme opravdu vážnou diskusi o nás samotných, o naší zemi, o naší zahraniční politice, o našem místě v Evropě, nebo chceme pouze za každou cenu nalézt záminku k politickému útoku?
K tomu prvnímu jsem kdykoli připraven, to druhé rezolutně odmítám. Reakce některých politiků a novinářů na mou jednu větu na tiskové konferenci ohledně pana Schwarzenberga je tím druhým a bohužel ne tím prvním. Proto musím zareagovat stejným způsobem.
Může Švýcar hájit Česko?
Zpráva o navržení Karla Schwarzenberga na post ministra zahraničí České republiky mi opravdu vyrazila dech, a proto jsem při jednání s předsedou vlády i na následné tiskové konferenci reagoval tak, jak jsem reagoval. Nebylo to proto, že tato věc se mnou nebyla nijak předběžně konzultována. Moje výhrady mají věcný obsah, který nijak neskrývám a který jsem připraven obhajovat.
Možná jsem ve své rodině, v Kanceláři prezidenta republiky a mezi svými přáteli různých občanských profesí a intelektuálního zázemí obklopen jen a jedině přitakávači, ale musím konstatovat, že ode všech z nich se mi dostalo stejně užaslých a nechápajících reakcí na tuto nominaci, jako byla reakce moje. Přiznám se, že mi tato jejich reakce můj názor jen potvrdila a posílila.
Chtěl bych zdůraznit i to, že z mé strany nešlo a nejde o apriorní nesouhlas s osobou senátora Schwarzenberga jako potenciálního člena vlády, protože mi jde výlučně o vhodnost jeho jmenování právě na konkrétní post ministra zahraničních věcí. I to je důležité, protože z toho plyne, že nejde o výraz mého hodnocení Karla Schwarzenberga jako takového. Prosím, aby i toto vzali všichni moji kritikové vážně.
Uvedu některé konkrétní argumenty, které - o tom jsem přesvědčen - sdílí i značná část naší veřejnosti. Asi se shodneme na tom, že každý náš ministr zahraničí musí jasně, ostře a z vlastního přesvědčení zastávat a hájit zájmy, postoje a priority České republiky. Z toho vycházím. Obávám se však, že něco takového není možné - ale nijak ho za to nekritizuji - očekávat od člověka, který je s naší zemí (byť nedobrovolně) spojen pouze menší částí svého života (a musím dodat, že i jen částí svého majetku), který je vůči zahraničí vázán řadou dalších loajalit a který s normálním životem občanů této země přišel do styku pouze částečně a okrajově.
Pan senátor Schwarzenberg sice nemá rakouské (ale švýcarské) občanství, jak jsem si myslel, ale v Rakousku prožil daleko větší část svého života než u nás a tato země je pro něho druhým domovem. Ve Vídni většinou i bydlí a ne náhodou jej telefonická nabídka na tento vládní post zastihla právě tam. Pro mne to je věc relevantní.
Použil jsem výraz "křehkost česko-rakouských vztahů". Ta je skutečností, kterou každý člověk, který má oči otevřené, vidí a která se leckdy dost dramaticky projevuje v pohledu na minulost, na jadernou energetiku, na svobodný pohyb pracovních sil a tak dále. Vyřešení otázek tohoto typu nelze dosáhnout zamlžením a smícháním rakouských a českých pozic.
Proto vidím jako problém, že by na postu šéfa české diplomacie byl člověk objektivně motivovaný existující dvojí osobní, respektive občanskou loajalitou. Česko-rakouské vztahy potřebují jasné vymezení, otevřenou diskusi a důsledné prosazování českých zájmů.
Ministr okrajové strany
Týká se to samozřejmě nejen Rakouska. Prosazování českých zájmů ve světě i v Evropě nelze dosáhnout sázkou na euroobčanství našich reprezentantů v nejvyšších státních funkcích. Dnešní Evropa vyžaduje reprezentanty, kteří žijí život země, již reprezentují, kteří chápou zájmy, potřeby a názory jejích občanů a kteří je sdílejí. Pouze tak je možné je obhajovat a prosazovat.
Post ministra zahraničí je ve vládě jedním z nejvýznamnějších. Musí vyjadřovat politiku vlády a politiku většiny, která za ní v parlamentu i ve společnosti stojí. Ministr zahraničí nemá přicházet z okraje politické scény a reprezentovat její menšinovou část. Musí být reprezentantem rozhodujících sil tvořících vládu a musí mít jejich důvěru. Myslím, že tomu tak v případě pana Schwarzenberga není.
Senátor Schwarzenberg byl na post ministra zahraničí nominován Stranou zelených. To je strana s výrazně menšinovými, v mnoha oblastech extrémními názory. Považuji za nevhodné, aby tak zásadní a dlouhodobá agenda, jakou je zahraniční politika, byla předurčována postoji strany disponující pouhými šesti poslanci ve Sněmovně. Pokud by eventuálně pan Schwarzenberg svými politickými názory tuto stranu nerespektoval, potom nechápu smysl jeho nominace touto stranou.
Moc bych prosil, abychom o těchto věcech vážnou diskusi skutečně vedli.
