Podle pana Klause sociální demokracie přivedla zemi ke stagnaci a zadlužila ji. Vláda ODS byla proti posledním čtyřem rokům mytickým zlatým věkem. Podle pana Špidly převzala ČSSD zemi "měsíc před Argentinou", tedy v krizi a na pokraji státního krachu. Menšinová vláda dokázala katastrofu odvrátit a postrčila republiku k nebývalému rozkvětu.
Každý, kdo v této zemi žil, ví, že pravdu nemá ani pan Špidla, ani pan Klaus. Vypjatě ideologická interpretace působí směšně. O to víc, že oba politici svému černobílému pohledu zjevně věří.
V době, kdy potřebujeme pragmatická řešení naprosto reálných problémů, tedy reformy důchodového systému, vstupu do Evropské unie, profesionalizace armády, školské a zdravotní reformy, je ideologický postoj nejen nemoderní, ale je i nebezpečný.
Oba pánové se navíc navzájem nachytali při lži. Václav Klaus argumentoval tím, že nezaměstnanost za vlády sociální demokracie vzrostla na dvojnásobek. Účelově zatajil, že rostla zejména v době přechodné vlády pana Tošovského, kdy země prožívala recesi, kterou nepochybně způsobila právě Klausova ekonomická politika.
Vladimír Špidla se v samém závěru pokusil voličům namluvit, že zdravotnictví je u nás bezplatné. Svému soupeři, kterého předtím zahnal do defenzivy tím, že dovedně použil jeho sebemrskačskou "balíčkovou" řeč, umožnil efektní závěr.
Může si občan z debaty, v níž byla chvílemi moderátorka Jana Bobošíková spojencem Václava Klause proti Vladimíru Špidlovi, vybrat svého premiéra? Bohužel ne. Musí spíš sepnout ruce k nebi a zvolat: "Nebyl by tam, Pane Bože, někdo třetí?"
