Kdybych neměl nejvyšší svolení, nikdy bych toho slova neužil. Sám pan prezident nás však ujistil, že slovo „deviantní“ je neutrální. Podobně jako je lze tedy podle Hradu použít pro menšinu lidí, kteří mají od většiny odlišné sexuální chování, lze je použít i na ty, kteří zastávají některé menšinové názory.
Z tohoto pohledu tedy nazvěme řadu idejí, za kterými si stojí Václav Klaus a jeho nejbližší poradci a přátelé, deviantními.
Oč jde konkrétně? Prezident aktivně odporuje myšlenkovým proudům, které na civilizovaném Západě převažují. Před časem o tom pro polský tisk řekl: "Mám řadu vyhrocených názorů. Nechci ale veřejně bojovat se všemi, se kterými nesouhlasím. Proto mi dnes stačí boj s europeismem, environmentalismem a multikulturalismem." Poslední dobou přece jen přidal ještě odpor k "homosexualismu".
Klausovi blízcí poradci, kdysi novináři Hájek a Jakl, jdou ve vyhrocených názorech často dál. Ladislav Jakl svou předmluvou o svobodě slova podpořil problematickou publikaci (jak píšeme v tomto vydání MF DNES na jiném místě). Petr Hájek se stal častým terčem vtipů za to, jak vehementně popřel, že by pocházel z opice. Propaguje i paranoidní teorie o útocích z jedenáctého září.
Sám prezident je většinou elegantnější. I on však překročil meze vkusu, když se zastal Ladislava Bátory. Výhrady k Bátorově extremistické minulosti srovnal s hilsneriádou. A nejenže se pasoval do role znalce lidové hudby. Také se veřejně přihlásil k řadě Bátorových ultranacionalistických a hlavně ultrazabedněných tezí.
Hradní trojka – Klaus, Jakl, Hájek – se řadě zahraničních pozorovatelů jeví jako spolek podivínů. Svět se jim směje stejně, jako se smál až do smolenské tragédie falešnému patosu bratří Kaczynských v Polsku či Orbánovu nacionalismu v Maďarsku.
Prezident sice má v Česku především protokolární funkci, přesto je načase odpovědět na otázku, zda „deviantní“ názory Hradu jsou neškodnou taškařicí, či zda poškozují pověst republiky, a dokonce mohou ohrozit vnitropolitickou stabilitu.
Dva omyly
Klausův skluz k extremismu pochází ze dvou základních mylných tezí. Ty mu navíc působí frustraci.
Proč? Prezident se domnívá, že Evropská unie je zlo. Opakovaně ji přirovnal k Sovětskému svazu. Vášnivě mluvil o tom, že Lisabonskou smlouvou ztrácíme samostatnost. Zároveň si jako reálný politik uvědomuje, že pro Česko je evropská integrace nevyhnutelná. Jako Klaus Unii nenávidí, jako prezident je nucen se jí přizpůsobovat a podřizovat. Nejsilněji se to projevilo, když po řadě týdnů trucování musel podepsat Lisabonskou smlouvu.
Druhým omylem je přesvědčení, že falešné směry, europeismus, multikulturalismus a environmentalismus, ovládly myšlení v médiích. Média a establishment evropských politiků tak podle něho vytvořily neprostupnou hráz proti hlásání jiných názorů. Celé mediální prostředí je podle Klause pokrytecké a levičácké. Zároveň má ohromnou přesilu. Proto je správné proti tomu bojovat jakýmikoli partyzánskými prostředky. Klaus však média potřebuje, aby prosadil své cíle. Další zdroj frustrace.
Jako vždy má inteligentní a sečtělý Klaus kus pravdy. Ale zavilost a absolutizace problému ho zbavuje schopnosti nadhledu, a tím i nezaujaté diskuse.
Jeho poradci se klidně spojí i s polofašisty, aby uškodili europeistům. Udělají všechno pro to, aby jejich marginální názor zněl co nejsilněji.
Není nic špatného na tom, když hlásáme vypjaté ideje. Je dokonce hezké hrdě říci, že nepocházím z opice. Je vysloveně ušlechtilé se zastat svobody slova v zemi, která stále trestá slovní prohřešky i vězením. Jenže je nutné se kvůli tomu spojovat s polofašisty a ostouzet lidi, kteří se přiklánějí k většinovému liberálnímu proudu myšlení?
Klaus je Klaus
Mohou za to sociální demokraté. Kdyby politicky nesmyslně nezařízli v prezidentské volbě v roce 2003 svého Zemana, Klaus by teď byl excentrickým profesorem. Jeho provokativní názory by snad byly sexy. Jenže socialisté to popletli a otevřeli mu cestu na Hrad.
Když prezident bojuje s větrnými mlýny a krade pera, nemůžeme se divit, že poněkud zesměšňuje zemi, které vládne. Navíc s nimi bojuje se směšnou zatvrzelostí. Spojuje se s lidmi, kteří hájí ztracené varty a vzbuzují obavy, že kdyby se dostali k moci, mohli by upalovat čarodějnice.
Zavane-li mrazivý vítr, nepostaví se dosud slušně populární Klaus do čela nějaké nacionalistické druhorepublikové strany? Pokud půjde o všechno a Evropa se dostane do turbulence, nestrhne Klaus zemi někam mimo hlavní proud demokracie?
Dovoluji si vyslovit předpověď, že nikoli. V jednom má Klaus totiž pravdu. Vládnoucí liberální myšlenkový proud, který hlásá toleranci a slušnost, je velmi silný. Ne proto, že by za tím stálo spiknutí médií a europeistů (a deviantních spoluobčanů). Je dominantní, protože nejlépe odpovídá zájmům řadových Čechů, Moravanů a Slezanů. Klaus je sice Klaus, ale s tímhle nic neudělá. A když půjde o hodně, zvítězí v něm zbytek lepšího já...
