"Už jsme rozvezli tak tři stovky pytlů. Dokud bude potřeba, budeme pokračovat," řekl kolem desáté hodiny ranní hasič Jiří Urban.
Hasiči projížděli vesnicí a postupně a pečlivě utěsňovali vchody či vjezdy, kam se už tlačila voda. "Jestli déšť nepoleví, budeme odpoledne potřebovat každou ruku," podotkl.
Hasiči si zreprízovali spoušť, která postihla vesnici před deseti lety. "Už teď se dá říct, že je to horší než tehdy," uvedl Urban. Hasiči přenášeli pytle s pískem i přes mosty, po kterých už letěla voda. Chránilo je jen kovové zábradlí. "Musím před nimi smeknout. Nic z toho nemají a přece nasazují životy, aby nás ochránili," chválil hasiče Viliam Dišek. Sám dopoledne starostlivě pozoroval, jak ve sklepě jeho domku stoupá voda.
Na několika mostech hasiči odstraňovali každou překážku: naplavené větve, kovové sudy, desky. "Jak se most ucpe, je konec. Potom těm přívalům neodolá," vysvětlil Urban.
Po vodě až do Polska
Růžena Machálková jen tak tak zvládla uklidit do bezpečí zásobu dřeva na zimu, které její syn nedávno nařezal. Hned ráno začala dřevo z hromady na zahradě odvážet do kůlny na vyvýšeném místě. "Kdybych to neuklidila, tak všechno dřevo zmizelo. Polena by možná plavala až do Polska," pokusila se o žert. V místě, kde ještě ráno bylo dřevo, o několik hodin později tekla řeka. Červený potok totiž už nestačil držet vodu ve svém korytě.
Marie Šimková se přes okno zase v duchu loučila s ovocným sadem, který se svým manželem už řadu let piplala. Voda řítící se zahradou nemilosrdně vyplavovala hlínu okolo stromků. "Ty stromky to nevydrží a ze zahrady bude jen vymleté koryto," lamentovala.
Marný boj vedl Jan Dostrašil, který bojoval s vodou hned ze dvou stran. Prokopával járek, aby voda ze silnice netekla k jeho domu, před rozvodněným potokem z druhé strany zase udělal hrázku. "Nevím, jestli to bude stačit," říkal ve čtvrtek dopoledne, kdy voda nezadržitelně stoupala. Co hodina to nejméně deset centimetrů. Svůj dům však neuchránil. Odpoledne se voda dostala dovnitř. Stejně jako do desítky dalších domů.
Větší voda než v roce 1997
"Opravdu je to letos horší než při povodni před deseti lety. Jako by se všechna napršená voda Jesenicka koncentrovala sem," řekl starosta Staré Červené Vody Josef Podlaha. Od rána jezdil a běhal po vesnici a organizoval protipovodňové práce.
Před polednem dal pokyn, aby jeřábník zvedl mobilní kovové lávky přes Červený potok a uklidil je do bezpečí. "Voda by je odnesla a konstrukce by mohly poškodit mosty," vysvětlil Podlaha. Děti ze školy už nešly pěšky. Po vesnici je rozváželi hasiči.
Místní lidé vědí, kdy mohou očekávat změnu k lepšímu. "Není ani tak důležité, jestli prší ve vesnici. Horší je, když prší v Hrubém Jeseníku. Pokud zkrátka pro déšť nevidíme Sokolí vrch, tak se to nezlepší. Zatím je tím směrem jen šedo od stálého deště ," popsal Podlaha.
