Ale ano, jen už o tom nemůže vyprávět. Před třemi lety zemřel ve Stockholmu.
Jmenoval se Josef Zach a tenkrát v srpnu 1968 mu bylo třiadvacet. "Dělal s tátou na jatkách v holešovické tržnici," vzpomíná jeho sestra Ludmila Bretová.
"Jezdili ráno před pátou do práce a cestou se zřejmě dozvěděli, co se děje. Nepochybuju, že Pepík do Holešovic ani nedorazil a hnal se na Václavské náměstí. Domů přišel až hodně pozdě a naši celou dobu trnuli, protože už přicházely zprávy o prvních mrtvých. Měl zavázanou nohu, protože ho postřelili, ale snažil se to zatajit. Ráno zmizel do města znovu."
Byl rodák ze Žižkova, vyučený instalatér a hlavně pohledný vlasatý mladík, který miloval Beatles a nosil sestřih á la Paul McCartney. Podle těch, co ho znali, měl vytříbený žižkovský smysl pro dobrodružství.
"Jako malý kluk někde našel nábojnice, donesl je domů a schoval v našem pokoji. V noci ze spaní začal mluvit a mámu k nim dovedl," vypráví jeho sestra. Tu historku potvrzuje i Zachův spolužák Petr Mikeš. "Byli jsme poválečná generace a tenkrát se na každé půdě válely staré kvéry."
Půl roku po srpnové okupaci, v lednu 1969, se Josef Zach rozhodl k emigraci. Doma radost neměli, ale máma mu na cestu aspoň zapekla doklady do chleba.
Oficiálně vyjel do Stockholmu na legendární hokejové mistrovství světa, na kterém naši hokejisté dvakrát porazili sovětský tým. "Po skončení jednoho ze zápasů tam po ledové ploše lítal kluk s transparentem, na kterém stálo: Rusové, jděte domů! Stoprocentně to byl Pepík," vzpomíná Petr Mikeš.
Pamatují si ho i členové tehdejšího mužstva, jenom ho považovali za dívku. "Nedivím se, vždycky nosil dlouhé vlasy," říká k tomu Mikeš.
Domů až za 20 let
Ve Švédsku už Josef Zach zůstal. Pracoval v hospodě, nějaký čas měl i vlastní podnik. Domů se nedostal víc než dvacet let.
"Když v roce 1981 umíral táta, žádali jsme přes Československý červený kříž, jestli by Pepík mohl přijet. Povolení nedostal," vypráví jeho sestra.
Sama měla kvůli emigraci bratra taky potíže. Hrála závodně volejbal za tehdy prvoligový Tatran Střešovice, a když děvčata z družstva vyjížděla na Západ, ona seděla doma.
Naposledy za ním byla v srpnu 2005 ve Stockholmu, a když se loučili, oba věděli, že se vidí naposledy. Jeho popel je rozptýlen ve Švédsku.
