Také pro jeho syna se v těchto dnech a týdnech láme chleba: pokud chce jednou odejít jako úspěšný prezident, musí si udržet politický kapitál, aby dosáhl svých cílů.
Ve zkratce řečeno: Bush u New Orleansu bojuje za Bagdád.
Kdyby syn naslouchal radám otce, ten by mu mohl vyprávět, jak to chodí.
Bylo to tehdy tak nespravedlivé.
Bush neměl samozřejmě s bitím na dálnici v LA nic společného. Vlastně neměl přímo nic společného ani s rasovým napětím, které tehdy vyhřezlo na povrch. Ale byl prezidentem Ameriky a lidé jej činili odpovědným za to, co se v zemi dělo.
Bush mladší v tom není nijak nevinně, ale samozřejmě nemůže za sílu hurikánu Katrina. Nicméně představuje stát, který se ukázal v mnohém až překvapivě neschopný nejen pomoci, ale dokonce i jakkoli reagovat. Stál na vrcholu řetězce, který se neuvedl do pohybu. V zemi, jejíž obyvatelé mají v národní genové výbavě vypáleno nepsané heslo "do something", tak dělej něco, se nečinnost v době krize těžko chápe a tím hůř i odpouští.
Emoce pracují vysoko. Stejně jako třeba po 11. září, které bylo Bushovou hvězdnou hodinou. Tehdy měl však hněv Ameriky přirozený cíl, teroristy. Na koho se však hněvat teď? Na počasí? Nesmysl. Nabízí se jediný cíl. Bush.
Katrina směřuje na Washington.
Zničila New Orleans a má ještě dostatek páry na to, aby se z ní stala Katrinagate. Nebezpečná koncovka americké politiky, gate, neznamená, že někdo musel nutně udělat osudový přešlap jako kdysi Nixon. Znamená i to, že se někdo dostal do pásma ohrožení. Do situace, kdy se věci vymykají kontrole. Reagan a Clinton by mohli vyprávět.
Některé chyby budou Bushovi přiřčeny po právu, jiné ne. Někdy mu bude dokonce přičteno k tíži i to, co chybou není. Příklad: Nezvládli jsme hurikán, jak bychom zvládli útok teroristů? ptá se zděšená Amerika. Možná je to však jinak: nezvládli to první, protože se příliš soustředili na to druhé. Příznačné v tomto smyslu je, proč Bush nejel dřív do postižené části země. Zatímco do New Orleansu natékala voda jako do vany, letěl do Kalifornie obhajovat válku v Iráku.
V Los Angeles začal soumrak Bushe staršího, jehož prezidentství pouhý rok předtím, v důsledku vítězství nad Irákem, dosáhlo zářícího vrcholu své oběžné dráhy. Bush mladší si bude muset dát velký pozor, aby jeho soumrak nezačal v New Orleansu.
Už před zaplavením města se potýkal s povodní rekordně nízké podpory veřejnosti. Pokud se mu nepodaří zase přesvědčit Ameriku, že je vůdcem, který jedná rychle a správně, čekají ho těžké časy.
Politika často nespočívá v činech, ale i v celkovém dojmu. Pokud se ručička přízně usadí v záporném pásmu, je dobré ignorováno a špatné zveličováno. Bush starší by mohl vyprávět, jak hluboce mu po Los Angeles uškodila i taková hloupost, jako když se v létě 1992 ukázalo, že neumí používat kreditní kartu.
