Počet nastupujících vojáků klesá |
"Přijel jsem až z Horšovského Týna a spolu se mnou dalších pět známých kluků od Domažlic. Zatím se zdá, že vojnu zvládneme," doufal osmnáctiletý Jan Šinál.
Velitel útvaru Výcvikové základny logistiky v Opavě Jan Gašpierik uznává, že nástup k výkonu vojenské základní služby znamená v životě každého mladíka velkou změnu. "Především v prvních měsících klademe na nováčky velké nároky. Snažíme se však být k nim spravedliví," ujišťuje.
Nováčka čekalo povinné kolečko
Nováčky, kteří vstoupili za bránu opavských kasáren, čekalo povinné kolečko v doprovodu čerstvých mazáků: snídaně, holič, výměna civilních šatů za modré teplákové soupravy, fasování vojenské výstroje a pak ubytování.
"Je to divný pocit, mít skoro holou hlavu. Mívám kudrnaté vlasy a nikdy dřív jsem nakrátko ostříhaný nebyl," ošíval se Jan Šinál.
Chomáče vlasů padaly z chlapeckých hlav na zem pod rukama desítky opavských holičů v bílých pláštích. "Vždy, když rukují nováčci, zavřu svůj krám na sídlišti Kateřinky a stříhám v kasárnách. Chodím tu už třetí rok, protože se mi to vyplatí," líčí Petr Moravec.
Holič už nebývá tak nekompromisní
On i jeho kolegové se řídí přáním chlapců. Kdo chce úplně dohola, toho sjedou strojkem. Kdo nechce, tomu vlasy jen trochu víc zkrátí. "Dnes už neplatí tak přísná pravidla jako dřív," míní holiči.
S Josefem Petříkem z Chodova práci neměli. "Chodím nakrátko, protože mi to vyhovuje," řekl mladík. Podotkl, že na vojnu se docela těšil. "To přejde," komentovali jeho výrok smějící se mazáci.
"Alespoň je změna. Od kamarádů jsem navíc slyšel, že v Opavě je to dobrý," nedal se mladík. "To je pravda. Však se také zdejším kasárnám říká myší ráj," potvrdili zkušenější vojáci. "Myši jsou nováčci a vojnu tu mají jako ve školce," vysvětlili se smíchem.