"Rozhodl jsem se, že během krátké doby dám dohromady materiál z té doby. Oslovím některé kluky, s nimiž jsem sloužil a zpracuji přednášku pro děti a mládež," plánuje Jiří Černý. V Chebu podniká a pracuje jako záchranář.
Jak na Václava Sloupa vzpomínáte?
Za totalitního režimu nikdo nechtěl na vojnu. Každý dělal vše, aby na ni nemusel. Brala se jako dva roky ztraceného života. Připadala nám nesmyslná. Jedním z mých nadřízených byl právě pan Sloup. Vykonával funkci politruka - zástupce velitele pro věci politické. Každý týden probíhala školení pro vojáky základní služby. On měl za úkol tlačit nám do hlav protiimperialistické myšlenky a jak se máme chovat na hranicích. Pokud se někdo přiblíží, máme ho za každou cenu zastavit. I za cenu použití zbraně. Když došlo k narušení hranice a někdo utekl, voják dostal prokurátora a většinou šel do vězení do Sabinova na Slovensko. Jen proto, že nezastavil člověka překračujícího čáru. Politruk i celé velení PS nabádalo vojáky základní služby, aby stříleli do lidí, kteří mířili za svobodou přes hranice. Spolurozhodoval o tom, co bude s vojákem, kterému někdo utekl přes čáru. I to bylo v jeho kompetenci.
Měl jste pocit, že bere svou funkci naprosto vážně?
Stoprocentně. Tito lidé by nemohli zastávat funkci, kdyby nebyli plně oddáni režimu. To byl i důvod, proč jsem ho vyzval, aby odstoupil z postu náměstka hejtmana. Respektuju volby, které komunisti vyhráli. Ale ať školství řídí někdo mladší a bez takové minulosti. Sloup je typickým důkazem, jaký byl minulý režim.
On tvrdí, že byl velitelem přes zásobování proviantem.
To ano, ještě než vystudoval vysokou školu Sboru národní bezpečnosti. Jeho perspektiva byla pro onu dobu naprosto ideální. Politruk měl jednu z nejvyšších funkcí u Pohraniční stráže.
Dostali jste se mu jako vojáci pod kůži? Kamarádil s ním někdo?
Velitelé museli "záklaďáky" zpracovat, aby měli jistotu, že neutečou přes hranice a že budou plnit beze zbytku jejich rozkazy. Měli tendenci se s námi bavit o běžných věcech, ale z naší strany to bylo jen formální. Oni měli moc a my jsme chtěli tu dobu přečkat bez problémů.
Dalo se na Sloupovi poznat, že byl tehdy ve svém živlu a je spokojen?
Kdyby mu režim nevyhovoval, vůbec by nemohl takovou funkci u pohraničníků zastávat. Jsem přesvědčen, že by mu ten režim vyhovoval i nyní. V té době měl každý v republice nějakou spojitost s KSČ. Větší, či menší. Taková byla doba. Moji rodiče byli také v komunistické straně. Rozlišuju ale lidi slušné a ty, kteří režim vedli, nebo ho významně podporovali.
Měl jste z politruka dojem, že je schopen jít přes mrtvoly?
I za cenu trestů a nátlaku byl schopen docílit svého. On musel. Jinak by nemohl u PS sloužit. Byl absolutně podřízen režimu, vyhovoval mu. Musel umět jít přes mrtvoly. Nemohl uhnout. Nezastal by se vojáků, kteří nebyli ochotni na hranicích střílet. Nesoudím ho jako člověka. Ale byl schopen za každou cenu splnit úkol. Bez ohledu na to, že lidem měnil a ničil životy.
Dostal jste se s ním někdy do konfliktu?
Do konfliktu ne. Všichni kluci se snažili vojnu přečkat. Neměl jsem možnost poznat ho jako člověka, ale jen jako zastánce té doby a velitele Pohraniční stráže. Nikdo s ním nechtěl mluvit o osobních věcech a starostech. Ráno přišel do práce a v půl čtvrté odešel. Každý se mu raději vyhnul a nekomunikoval s ním. Měli dokonale propracovaný systém, jak zjistit, jestli vojáci mají zaječí úmysly, jestli mezi sebou mluví o věcech, kvůli kterým by na nás poslali kontrarozvědku. Ta nás pak vyslýchala a nutila, abychom jeden na druhého donášeli. O podobných situacích bych mohl napsat knížku.
Václav Sloup tvrdí, že nikdy nebyl u incidentu a střelby na hranicích.
V první linii stáli vojáci základní služby nuceni zabránit lidem v přechodu hranice za každou cenu. Pan Sloup patřil k velitelům. Důstojníci nestříleli. Seděli na rotě nebo v autě a kontrolovali, jestli vojáci plní své úkoly. Pan Sloup přímo nestřílel. Nutil k tomu ale vojáky. A přímo se tak účastnil všech incidentů. To velitelé a politruci jsou přímo odpovědní za vše, co se na hranicích tehdy stalo. Samotní vojáci by nikdy na nikoho nestříleli a nikomu by nebránili opustit republiku.
Celých dvacet let po revoluci jste o Sloupovi neslyšel?
Většina z velitelů si našla svou cestu a začala pracovat v bezpečnostních složkách. Jen si oblékli jinou uniformu. Čekají na příležitost, aby mohli vystrčit růžky a prosazovat svou ideologii. Jestli se režim u nás obrátí a měla by se vracet doba před rokem 1990, tak mezi prvními ze země odejdu. V listopadu 1989 dali velitelé Pohraniční stráž do plné bojové pohotovosti a tlačili nám do hlavy, že pojedeme do Prahy rozhánět demonstranty. Báli jsme se, aby rozkaz nepřišel.
Sloup opustil Pohraniční stráž až v roce 1992. Jak je to podle vás možné?
To je hrozné, že? Ještě dva roky byl zařazen někde u bezpečnostních složek. Jsem si jist, že stále věřil, že se režim komunistického zla vrátí a on bude plnit vše, co mu tehdejší zákon nařizoval, jak on sám říká. Znám mnoho tehdejších velitelů Pohraniční stráže, kteří krátce po revoluci odešli za prací do Německa. A mnoho těch, kteří se zvrhle implantovali do porevoluční vlády republiky. Na vysokých postech jsou dodnes. Jen převlékli kabát. Nechápu, jak je možné, že na tyto lidi společnost nepřišla, že na ně neukázala, že je pustila k jejich současným korytům. Oni jen čekají na svou šanci. Těmto lidem se nezměnilo myšlení. Minulý režim je vychoval k obrazu svému. Oni ani neumí žít jinak. Dostali šanci svůj život dožít v poklidu a ve svobodě. Budiž jim přáno. O to víc se divím, jak je možné, že pan Sloup se svou minulostí zastává funkci náměstka hejtmana.
