Jak vzpomínáte na kardinála Dominika Duku?
Vzpomínám na něho jako na člověka pevných charakterových vlastností, který šel jasně za svým kněžským a nakonec biskupským posláním.
Co se vám ve spojitosti s ním nejvíce vybaví?
On sám často citoval z proroka Jeremiáše: „Svedl jsi mě, Hospodine, a dal jsem se svést.“ Byl spíše zvyklý vždycky jít tak trochu hlavou proti všem a stát si pevně za svým. Ve svém veřejném působení se asi úplně nedokázal v závěru života stáhnout, což souvisí s jeho povahou. Neměl vždy šťastnou ruku při volbě svých spolupracovníků, ale dal za svého života určitě vedle sebe vyrůst mnoha lidem.
Duka měl velký dar vytvářet přátelství, vzpomíná Mátl. S kardinálem sloužil 25 let |
Jaký byl osobně?
Byl to takový vůdce, který k sobě ne snadno hledal sobě rovného, přitom ale dokázal být bratrský a pomáhat druhým. Na nikoho se nepovyšoval.
Jaký odkaz podle vás Dominik Duka zanechal?
To teď teprve začínáme hodnotit... Určitě mnoho dobrého, pro dominikánský řád a pro jeho působení mezi lidmi především za doby komunismu a v devadesátých letech, kdy církev začínala působit v době svobody.
Pohyboval se na tenkém ledě spolupráce církve a veřejného života, kde se mu určitě ne vše zcela povedlo, ale nepochybuji, že měl mnoho dobrých cílů, o kterých nevíme. Určitě je třeba mu mnohé odpustit anebo se nebát být kritický či rezervovaný, na to máme nyní čas. V tuto chvíli se za něj modlíme v první řadě jako za zemřelého bratra.
