Podle šéfa pražského „Kapsa týmu“ Radka Mudrocha se dá možnost okradení snížit až o 90 procent. Jen letos už stačili kapsáři okrást v Praze téměř šest tisíc lidí. To vše zvládne desítka zlodějíčků, kteří se po městě pohybují.
Co dělají lidé špatně, že se tak snadno nechají okrást?
Je to více věcí. Buď si dávají cennosti do zadních kapes kalhot, nebo chodí s otevřenými kabelkami a tyto cennosti mají hned navrchu, čímž usnadňují práci kapsářům. Anebo si prostě jen nedávají pozor na své věci. Třeba v restauraci, kde si je nechají na stole a vůbec si jich nevšímají. Pak už stačí jen chvilka.
Dokáže kapsáře obyčejný člověk vůbec poznat?
Troufám si říct, že je pozná jen málokdo… Není to opravdu jednoduché. Je to velmi sofistikovaná organizovaná trestná činnost. Kapsáři se totiž vyvíjí a hrají si na turisty. Stejně tak my si musíme hrát na turisty, abychom se infiltrovali mezi ně. Nosí drahé fotoaparáty, jsou velmi slušně oblečeni a velice často to jsou mladé pohledné ženy. Prostě si řeknete, že je to turista jako vy. Oni s vámi chodí, koukají na památky, telefonují, fotí, prostě opravdu se chovají jako turisté a čekají jen na to, až si přestanete dávat pozor na své věci.
Co tedy dělat, aby nás nikdo neokradl?
Devadesát procent úspěchu toho, abyste nebyli okradeni, je dávat si pozor na své věci. Když si totiž na ně budete dávat bacha, kapsáři prakticky nemají šanci. Stačí si nedávat mobilní telefony nebo peněženky do zadních kapes kalhot. Ženy by neměly nechávat otevřené kabelky, a když je mají zavřené a na rameni, tak vždy tak, aby zdrhovadlo bylo vepředu, nikoliv vzadu, kam nevidí.
Když už ale vidíme, že nás někdo má chuť okrást, jak se zachovat?
Měli byste mu hned dát najevo, že o něm víte. Třeba je okřiknout “co děláte!” Oni nevědí, co všechno víte. Oni využívají momentu překvapení, ale když ukážete, že o nich víte, tak o vás ztratí zájem.
Okrádají nás jen Češi, nebo si sem jezdí přivydělat i cizinci?
Máme tady stálý okruh českých pachatelů, ale ti tvoří zhruba jen 30 procent kapsářů v Praze. Zbytek jsou cizinci, především pak Rumuni, Bulhaři, Poláci, Slováci a podobně.
Byli jste někdy okradeni v centru Prahy?
Je nějaké místo, kde bychom si měli dávat největší pozor?
Tak v zásadě se krade všude. Asi bych se tady nepodíval na místo, kde by se nestala nějaká kapesní krádež. Ale jsou místa, kde je to častější, jako například přestupní stanice metra, v případě tramvají tak na lince číslo 22, a to od Spálené až po Pražský hrad. A pak samozřejmě na místech, kde se shlukuje více lidí, takže u památek.
Jde stále o sezonní záležitost? Teď se blíží Vánoce, to mají kapsáři žně.
Doby, kdy kapsáři nejvíce řádili o svátcích, už nejsou. Turisté sem jezdí celý rok, a i to je jeden z faktorů, že se tady krade celý rok. Pouze v lednu je dlouhodobě nejméně kapesních krádeží.
Co nejvíce kapsáři kradou?
Zaměřují se hlavně na hotovost, protože ta je jen velmi těžko identifikovatelná a těžko můžete prokázat, že bankovky jsou právě vaše, když nemáte opsaná jejich čísla. Dále pak šperky, které někdy ženy nosí v kabelkách a pak samozřejmě mobilní telefony. Zkrátka věci, které se dají velmi rychle zpeněžit.
Setkali jste se už někdy s tím, že by kapsáři ukradli i něco opravdu kuriózního?
Měli jsme jeden kuriózní případ. Šlo o dvojici kapsářek z Bulharska, které si vyhlédly ženu s batohem na zádech. Neviděly ale, co v batohu má, tak jen šátraly a prohledávaly batoh. První co nahmataly, byla obyčejná bageta. V tu chvíli policisté, kteří je sledovali, okamžitě zakročili. Bylo to pro ně velké překvapení, jednak kvůli tomu, že o policistech nevěděly, jednak z toho, že našly jen tu bagetu.
Oblíbené jsou také takzvané osahávačky, kdy hlavně muži mohou rychle přijít o své věci. O co konkrétně jde?
„Osahávačka“, to je náš slangový výraz pro jednu z kapesních krádeží. Jde vlastně o to, že na ulici přistoupí k podnapilému muži žena, začne ho osahávat a pod falešnou záminkou nabízet sex. Jde opravdu o falešnou nabídku, protože kdybyste sex opravdu požadovali, tak ihned odmítne a odejde. No a právě při tom osahávání jen hledá, kde co máte, a to vám také ukradne.
Kdy je v Praze nejvíce nebezpečno?
Záleží hodně na tom, kde ke kapesní krádeži dochází. V zásadě ale kapsáři vycházejí mezi 8 a 9 hodinou a 18 až 19 hodinou. Co se týká prostředků hromadné dopravy, tam jsou to hlavně ranní a odpolední špičky.
Když bych tedy nechtěl být okradený, kdy bych měl vyrazit do ulic?
Když byste si chtěl užít památky, kdy tam nebude moc lidí a kdy bude nejmenší šance, že vás někdo okrade, tak doporučuji vyrazit mezi šestou a osmou hodinou ráno. To se skoro nekrade.
Okradení to většinou nezjistí hned, že jsou o pár cenností chudší. To asi komplikuje i dopadení zlodějů…
Daří se nám snižovat počty kapesních krádeží. Zároveň nám za posledních pár let dvojnásobně vzrostl počet objasněných krádeží, než tomu bylo v minulých letech.
Jak vůbec probíhá to chytání kapsářů?
Je to o tom, že každý den, včetně víkendů, vyrážíme od rána do večera do ulic, kde musíme kapsáře najít, sledovat a při krádeži zadržet. Naběhat tady deset, patnáct nebo i dvacet kilometrů denně je úplně běžné.
A co převleky, používáte?
Tak jako se vyvíjí kapsáři, musíme se tomu přizpůsobovat i my. Takže používáme i převleky, paruky a podobně. Stalo se nám i to, že jsme pronásledovali kapesní zloděje po krádeži, kdy se snažili z místa uprchnout, a kolegyně, která byla převlečena za prostitutku skočila do silnice, zastavila první vozidlo, které tam jelo, prokázala se jako policistka a doslova, jak to znají lidé z filmů, se jelo Prahou červená nečervená do doby, než se pachatele podařilo dopadnout a zadržet.
