Běžně se to nestává, aby stavby měnily své místo. Ale pro autorizovaného inženýra Josefa Ševelu z firmy SILS Hodonín to nebyl první přesun stavební památky. Už v roce 1969 přesouval v Uherském Hradišti na Palackého náměstí pomocí válečků kapli svatého Šebestiána. Ta vážila sto tun. A jako začínající stavbyvedoucí se podílel v roce 1975 na unikátním přesunu gotického kostela Nanebevzetí Panny Marie v Mostě. K jeho úspěchům patří i přestěhování pětisettunového rodinného domu ve Veltrusích.
Ve dvě hodiny odpoledne přijíždí ke kapličce silný autojeřáb, který má nosnost dvacet tun. Už v minulých dnech dělníci základy kaple obnažili, podložili ocelovými traverzami a celou stavbu obepnuli železem a lany.
„Problém může být ve spodní částí kaple,“ připouští na místě Josef Ševela, zatímco dělníci uvazují na hák jeřábu silné řetězy. „Nevíme, jak to tam vypadá. Zkusíme kapli zvednout jeřábem, a když to nepůjde, vezmeme vrtačky a spojení se základy rozbijeme,“ naznačuje další postup. Samotná kaple z cihelného zdiva má mít podle výpočtu hmotnost dvanáct tun. Další 500 kilogramů váží traverzy a lana, které stavbu těsně obepínají.
| Z historie |
|
Bližší historické okolnosti postavení kapličky na křižovatce ulic Slušovská, Tyršova a Nádražní nejsou známy, písemné záznamy se nedochovaly. V regionální monografii ze třicátých let 20. století je její postavení dáváno do souvislosti s epidemií cholery ve Vizovicích v roce 1866 za působení děkana Jana Bartoše, který ve městě působil v letech 1864 - 1899). Z toho se vyvozuje, že mohla být postavena začátkem sedmdesátých let 19. století. |
Během čtvrthodiny je všechno připraveno a řetězy mezi kaplí a hákem jeřábu se napínají. Ještě kousek. Marvanová rozčileně svírá palce na rukou a téměř nedýchá. A najednou se dva a půl metru vysoká kaplička zachvěje a začne klidně stoupat k nebi jako modlitba věřících, kteří se u ní po 133 let zastavovali.
Ještě jeden okamžik napětí, když se z nitra stavby s rachotem vysype hromada kamení. Ale je to jen letitý nános, kterým byl zasypán vnitřek stavby. Čisté zdivo stoupá na roštu výš. Rameno jeřábu se začíná zvolna otáčet. A potom kaple pokojně dosedne na připravené nově vybudované základy zhruba o deset metrů dál. Muži přeměřují stěny vodováhou a rošt pod stavbou na jedné straně mírně podkládají. Tak, už zase stojí zcela svisle! Trvalo to asi půlhodinu.
Už zbývá jen upálit přečnívající traverzy a spodní část kapličky znovu obezdít a zaomítat. Dovnitř se bude moci brzy vrátit i sádrová socha madonky, která se nyní restauruje. Město počítá také s pořízením nové šindelové střechy.
Místostarostka povoluje stisk rukou a v jejích očích se na chvíli zalesknou slzy. Podařilo se! „Stojí za to investovat i do takových věcí,“ říká později novinářům. A je přesvědčena, že Vizovice teď mohou být příkladem i pro další obce, které se potýkají se dvěma problémy: jak zachránit stavební památku a jak vyřešit například dopravní situaci.
 Mariánská kaplička z roku 1870 nedaleko sokolovny ve Vizovicích na Zlínsku je připravena k přesunu. |
 Přijíždí autojeřáb s nosností 20 tun. |
 Dělníci uvazují řetězy. |
 14.21 hodin: Hák jeřábu se začíná zvedat, řetězy se napínají. |
 14.22: Kaple se poprvé pohnula. |
 Napětí vládne i v kabině jeřábníka. |
 14.24: Kaple začíná zvolna stoupat vzhůru. |
 Poslední pouto se zemí je přerušeno. Z vnitřku zvedající se kaple se vysypala hromádka kamení. |
 14.26: Rameno jeřábu se vznášející se kaplí už se otáčí směrem k novému stanovišti. |
 14.28: Kaple se přibližuje ke svým novým základům. |
 Můžeme spouštět... |
 Po 133 letech je toto místo, kde stávala kaplička, opět volné. |
 14.31: Ještě malinko přizvednout, podložit a vyrovnat do svislé polohy. |
 14.39: Hlavní šéf přesunu kaple Josef Ševela z hodonínské firmy může být spokojen. Akce se podařila podle plánu. |
 14.41: Dělníci mohou odvázat řetězy. |
