Nekompromisní kandidátka kamkoliv s přímočarým diskusním stylem pilovaným v dobách televizního moderování. Bývalá europoslankyně, rázná kritička Lisabonské smlouvy. Jediná z pelotonu uchazečů o Hrad, která by znovu zavedla trest smrti - a být po jejím, mohlo by se stát, že ji jako prezidentku veřejně zkritizujete a skončíte za to ve vězení. Jana Bobošíková.
Jana Bobošíková se narodila v roce 1964, v roce 1987 absolvovala Obchodní fakultu VŠE v Praze. Působila v Socialistickém svazu mládeže, v roce 1989 nastoupila do Československé televize. Krátce odešla do Hospodářských novin, pak se do ČT vrátila na pozici ekonomické redaktorky. V roce 2000 se stala poradkyní předsedy Sněmovny Václava Klause.
Diváci ji ve velkém poznali zejména kvůli "vánoční" krizi v České televizi. Tehdy byla jako šéfka zpravodajství protivnicí redaktorů vzbouřených proti vedení, které vnímali jako prodlouženou ruku opozičněsmluvních politiků. Bobošíková redaktorům dala výpovědi, ti je ale nepřevzali a nakonec "bitvu o ČT" vyhráli.
Politickou kariéru začala jako europoslankyně v roce 2004. Stanula v čele strany Politika 21, na jejímž základě v lednu 2011 vznikla Suverenita. Tu vede dodnes. Roku 2008 se neúspěšně ucházela o post prezidenta za KSČM, což vyložila jako taktický prvek na pomoc Václavu Klausovi. Podepsala manifest Akce D.O.S.T.
Bobošíková hlásá konec všem ústupkům a předáváním práv do Bruselu. Kritizuje euroval či Evropský stabilizační mechanismus, v čemž má podporu i některých ekonomů. Více než kdo jiný varuje před prolomením tzv. Benešových dekretů (což řada odborníků považuje za nemožné). Tvrdě vystupuje proti přijetí eura (nejen v brzké, ale v jakékoliv budoucnosti) a slibuje důslednou imigrační politiku.
Nabízí také množství chytlavých hesel: boj proti korupci, zefektivnění státní správy, odpolitizování policie a justice či podporu vzdělání. Zkrátka to, co politici rádi říkají. Nadto by rozvíjela jadernou energetiku včetně těžby uranu a víc investovala do dopravní sítě (i železnice a říční dopravy).
Hovoří i o potravinové soběstačnosti republiky a zlepšení podmínek zemědělců na evropském trhu: "Kvůli vysokým dotacím a dovozním clům se potraviny paradoxně nepěstují tam, kde jich lze vypěstovat nejvíc za nejnižší ceny," říká.
Rovněž slibuje boj proti exekutorům či zpřísnění trestů za násilné útoky proti zdraví, životu a majetku. Pro těžké zločiny by obnovila trest smrti. Volá po podpoře tradiční rodiny a po zvýšení odpovědnosti médií za zveřejnění nepravdivých informací včetně trestněprávních důsledků. Nic z toho ovšem z pozice prezidentky nezavede bez podpory v parlamentu.
Svobodu internetu, kterou požaduje, si představuje tak, že by mělo být trestné hanobit hlavu státu. Reagovala tak na blog premiérova exporadce Romana Jocha, který prezidenta Klause po chrastavském "atentátu" přirovnal k ufňukané bábě (více zde).
Jana Bobošíková se dosud neocitla v řídící politické funkci - s výjimkou té stranické - takže je těžké předvídat, jakým způsobem by přistupovala k politickým stranám z pozice autority hlavy státu.
Ví se například, že by neměla problém jmenovat vládu s účastí komunistů. "Komunisté byli a jsou nalezlí ve všech stranách. Iks komunistů se hlásí na prezidenta, pan Dlouhý, pan Fischer, pan Zeman... Tak na co si to tady kdo chce hrát? Já KSČM nevolím. Ale říkám, že Suverenita má s KSČM určité styčné body, například při hájení národních zájmů," prohlásila v říjnu.
Lze čekat, že za jejího prezidentování by měli hradní brány otevřené euroskeptici podobně jako během působení prezidenta Václava Klause. Naopak by si nijak nepolepšily nevládní organizace, které by dále čelily slovní kanonádě z Hradu. Ne, že by na to nebyly za posledních deset let zvyklé. I když Bobošíková říká, že ty, které si na sebe umějí samy vydělat a netěží z umělých problémů, respektuje.
Podobně jako u vztahu k vládě a stranám se zatím Jana Bobošíková, pokud nepočítáme kritiku EU, neprofilovala ani v zahraniční politice. Prezident přitom sice není její tvůrce, ale je jejím aktivním účastníkem, létá do světa s delegacemi podnikatelů a reprezentuje v zahraničí.
Vyslovila se například pro dobré vztahy s Ruskem a s těžařskou společností Gazprom (podrobněji zde) a k tomu, aby se Česko zapojilo do energetické architektury střední Evropy založené na plynovodech Nord Stream a South Stream a tedy na závislosti na Rusku. Naopak plynovod Nabucco odmítla (mohl by snížit závislost na Rusku, ale projekt má i rizika, podrobnosti například zde).
Kromě toho ostře vystupovala proti Lisabonské smlouvě. A také proti Německu, jehož obraz sice historicky poškodila válka a sjezdy landsmanšaftu s ostrými výroky reputaci Německa neprospívají - ale které je zároveň nejdůležitějším obchodním partnerem ČR.
Pamětníci televizní krize z roku 2000, kteří tehdy stáli za vzbouřenými redaktory, Bobošíkové patrně nezapomenou její vysílání. Jeho signál u mnohých obyvatel znemožnil sledování zpráv z velína ČT (zprávy rebelů šlo sledovat na satelitním či kabelovém vysílání) a získal posměšnou přezdívku "Bobovize". Razantní Bobošíková tehdy byla možná viditelnější než její formální nadřízený, generální ředitel ČT Jiří Hodač.
Kandidátka kamkolivJana Bobošíková se pravidelně účastní všech možných voleb, které se konají. Skutečnost, že neuvádí jediný finanční výdaj spojený s kampaní a že vyjma tří set korun nedostala jediný příspěvek (nepočítaje peníze od své strany) budí vážné pochyby, zda je kampaň vůbec míněna vážně. Dělá nicméně Bobošíkové reklamu do dalších voleb - média o ní musí psát rovnocenně jako o ostatních kandidátech. Jinak by se jí takové pozornosti nedostalo. |
Ještě větší pamětníci pak vědí, že se před revolucí dobrovolně stala členkou městského výboru SSM a v televizních záběrech předávala kytici rudých růží prezidentovi Gustávu Husákovi. Bobošíková se k tomuto svému období staví velmi otevřeně a nemá problém přiznat, že revoluci vděčí hlavně za pracovní postup v televizi. "Já vám tady nebudu hrát disidenta. Byla jsem svazačka, byla jsem angažovaná, mně to tehdy prostě bavilo," vzpomínala pro MF DNES.
Bobošíková vzbudila rozruch také svou kandidaturou na prezidentku v roce 2008, kdy byla v rudém kostýmku a s přízní komunistů tváří KSČM. Vysvětluje to taktickým manévrem ke zvolení Václava Klause, ale pro řadu lidí to bylo příliš účelové. Ostatně, když jsme u dosluhujícího prezidenta, kdo nemá rád jeho, těžko patrně najde sympatie k Janě Bobošíkové, která například po chrastavském "atentátu" chtěla demisi policejního prezidenta a ministra vnitra.
Stejně jako Klaus zastává Bobošíková tvrdě nacionalistický (či vlastenecký, nehodící se škrtněte) postoj vymezený proti evropské integraci. Řada politologů i politiků ji má za populistku - což například Vladimíru Franzovi, o němž byl předchozí profil, vyčítat nejde. Pobavení vyvolalo i to, když místopředsedkyně Suverenity Jana Volfová volala do diskusního pořadu s Janou Bobošíkovou, aby jí nahrála na smeč otázkou pod cizím jménem (podrobnosti čtěte zde).
Ačkoliv by se zdálo, že lidé názorově blízcí Hradu mají mezi kandidáty už jen Janu Bobošíkovou a tak ji logicky budou podporovat, není to až tak jednoznačné. Je pravda, že konzervativní Akce D.O.S.T. Bobošíkovou ve středu podpořila. Ale například prezident Václav Klaus v době, kdy už šéfka Suverenity kandidovala, prohlásil, že "jediným politikem mezi kandidáty je Miloš Zeman".
Politické snažení Jany Bobošíkové svého času neviděl nadějně ani exnáměstek bývalého ministra školství Ladislav Bátora. "Rád bych se mýlil, ale jsem v tomto ohledu skeptický," řekl na otázku, zda má strana Bobošíkové šanci uspět na české politické scéně (rozhovor s Bátorou najdete zde).
Jako jediná kandidátka nenabízí Bobošíková na svém webu odkaz přímo na transparentní účet. Průběh financování zveřejňuje skokově v souborech formátu word. Její "financování" nabízí ve srovnání s ostatními kandidáty tristní obrázek: získala jediný sponzorský dar (300 korun), 150 tisíc korun od své strany (která transparentní účet nemá) a 40 tisíc zaplatila neznámo kam. Její financování tak působí nejméně průhledně ze všech kandidátů.
Volební spot prezidentské kandidátky Jany Bobošíkové
23. prosince 2012 |
