Avatar z otřepaného vtipu o prezidentských kandidátech. Člověk s civilním, nikoliv strojeným vystupováním. Muž, jehož tetování jedny odpuzuje a pro druhé je argumentem, že soudit lidi podle barvy kůže bychom neměli. Kandidát, který je díky nápadité kampani (a také nevšednímu vzhledu) hodně vidět. Vladimír Franz.
Pražský rodák Franz (narozen 1959) měl v rodině i umělecké geny, dědeček z matčiny strany byl strýcem výtvarníka Jiřího Trnky. Vladimír na přelomu 70. a 80. let vystudoval Právnickou fakultu UK, přičemž současně soukromě studoval malbu, skladbu, dějiny umění i dějiny hudby.
Začátek 80. let ho zastihl coby spoluzakladatele, scénografa, výtvarníka a skladatele autorského divadla Kytka. Rozhodl se neživit se paragrafy, totalitní právo ho prý neoslovovalo. Od poloviny 80. let se tak počítá jeho uplatnění v učňovském školství a začátek práce s problémovou mládeží. Tento zájem ho následně přivedl do skinheadské komunity, ale to předbíháme.
V současnosti působí jako pedagog Divadelní fakulty AMU v Praze, přednáší také na Filmové fakultě téže školy. Od října 2004 je profesorem dramaturgie činoherního divadla. Do politiky dosud nezasahoval.
Středobodem Franzova programu je vzdělanost, kulturnost a tolerance. "Je to celospolečenská záležitost, aby na sobě lidé pracovali, přijali zodpovědnost za to, co dělají, a snažili se to dělat naplno," říká. Volá po lidském rozměru funkce prezidenta, dobré vůli a pozitivním myšlení. Větší problém než v mechanismech politiky jako takové vidí v politicích.
Neřešme vzhled. Pozorně čtěmeFranzův vzhled hraje v kampani větší roli, než by hrát měl. Akcentují ho sami jeho příznivci - a i odpůrci občas přiznají, že jim vlastně Franz vadí kvůli tetování a ne pro své názory. Zatím je Franz stále vnímán zčásti jako recese (byť to on sám tak nebere), zčásti jako "ten skinhead" (podle všeho neprávem) a zčásti jako tetovaný mužíček z filmu. Pozornost poutají i nápadití kreativci: vydávají magazín Franzin a objíždějí republiku v Air Franz One (parafrázi letounu prezidenta USA s volacím znakem Air Force One). O Franzových politických postojích a názorech se nicméně prakticky vůbec nemluví, což je krátce před volbami zarážející - právě tohle je před volbami důležité. Málokdo například ví, že kandidát s velkou podporou mezi studenty souhlasí se zavedením školného a ještě před dvěma lety tvrdě kritizoval počítače a internet. |
Asi by v tom hodně napodobil Václava Havla: prezident prý musí apelovat na společnost, občany i politiky, podporovat občanské instituce a vracet do politiky slušnost a kulturnost. O kultuře říká, že to není jen bavičství, ale "něco, co nám pomáhá přežít a dává naději, že to má smysl".
Na řadu sporných témat nabízí Franz jen obecnou odpověď. Romskou otázku by řešil "dialogem většinové společnosti s Romy", dotaz, jak vnímá rozpočtové schodky, přehrává na ministra financí. Zaváhal v otázce daňové progrese i školného (po opakovaných otázkách se vyslovil pro rovnou daň a školné, pokud zůstane školám). Teprve po dlouhém naléhání moderátorky ČT přiznal, že by vetoval nedávný vládní stabilizační balíček. Což jsou věci, kde prezidentův jasný názor zajímá hodně voličů. Zejména přízeň školnému může zajímat studenty.
Jsou oblasti, v nichž Franz jasno má. Tykadlový řidič Smetana si zaslouží milost, vládu s účastí komunistů by jmenoval ("se zaťatými zuby") a zkusil by do hry vrátit výstavbu Národní knihovny podle návrhu zesnulého architekta Jana Kaplického. Jako asi každý politik před volbami žádá rozkrytí vlastnické struktury firem a průhledné financování stran.
Stát by se podle něj měl shovívavěji dívat na užívání marihuany. "Nemyslím si, že člověk má právo kriminalizovat přírodu," tvrdí. Energii z jádra by nechal na současné úrovni (jádro činí zhruba třetinu produkce elektřiny) a více investoval do výzkumu alternativních zdrojů.
Franz by patrně vystupoval proti politickému stylu, v němž jedna vláda něco prosadí a další kabinet to zcela změní. "Je otázkou, jestli třeba důchody by neměly být předmětem širšího konsensu na delší dobu. Ono se vždycky něco prohlasuje tou nejtěsnější stojedničkovou většinou a pak jiná vláda udělá přesný opak, aby se odlišila," dává příklad častého politického nešvaru.
Prezidentskou roli by také chápal jako harmonizující při "ústavních krizích a podobně", s určitým přesahem nejvyššího ústavního postu. Protože však s Franzem jako politikem nemáme žádné zkušenosti, těžko soudit, co to v praxi znamená, jak by se při vypjatých hádkách uvnitř vládních koalic choval a jakým způsobem by přiváděl svárlivé politiky k jednacímu stolu.
Zahraničněpolitické vize dosud redukoval jen na EU. Nechal se slyšet, že Česká republika má být jejím důstojným, sebevědomým a suverénním členem a nedělat trucpodniky. Důstojnost vyžaduje i od vystupování EU samotné. "Myslím, že evropská myšlenka je správná, spíš mi vadí partikulární věci," říká a zdůrazňuje, že národy EU proti sobě dokázaly už 67 let neválčit.
Evropu však podle něj nejde kvůli kulturní rozmanitosti federalizovat po vzoru Spojených států. Zda by podpořil horké téma poslední doby - vznik evropské bankovní unie - neví. Pokládá to za předčasnou otázku.
Pozvánky na návštěvu by se od něj dočkal tibetský dalajlama, podle Franze totiž "nemůžeme být rukojmím obchodních vztahů". Tím by rozzlobil Čínu (a v různých analogických situacích i jiné autoritativní státy, s nimiž Česko obchoduje). Tvrdí, že si toto riziko uvědomuje a i tak za to ochrana lidských práv stojí.
Vladimír Franz dosud o politiku nejevil zájem a pětiletý prezidentský mandát je trochu dlouhý na to, aby za rok lidé zjistili, že se s výběrem prezidenta spletli. To je zřejmě nejrelevantnější námitka, byť ji Franzovi příznivci neradi slyší. Při řešení vládních krizí a mezinárodních problémů víme, co zhruba čekat od zkušeného pragmatika. Takovým testem však Franz, jenž připouští, že se řemeslo politika bude učit, dosud neprošel. Nedal ani náznak, kým by se na Hradě obklopil. Nemá přehled o ekonomice (nicméně ho i tak podpořil známý ekonom Pavel Kohout).
O počítačích a internetu Franz před pár lety prohlásil, že jsou "jedním z nejhorších zločinů spáchaných na lidstvu, protože se dostaly do rukou prostému lidu". Měly prý zůstat vědcům. Nutno dodat, že dnes se tak už nevyjadřuje.
Stranou od tetování, které Franz pokládá za umění, výraz svobodné vůle a ochoty stát si za svým v dobrém i zlém, čelí výtkám směřujícím na svou "skinheadskou minulost". Jak to s ní bylo?
Franz od druhé poloviny 80. let pracoval s neukotvenou a sociálně problémovou mládeží. Připomíná, že na konci 80. let ještě nebyli skini ideologizovaní a nesměřovali k radikální pravici. Tak s publicistou Jiřím X. Doležalem zkusili napřít jejich energii k práci prospěšné pro společnost. Jenže subkultura už tehdy mířila jiným směrem - a narazili.
"Vyrazili jsme do skinheadské hospody, že to jako klukům vysvětlíme, a dostali jsme přes držku. Pak jsme mezi ně šli ještě jednou. Se stejným rezultátem. Nakonec jsme mezi skiny zavedli štáb České televize, a to jsme dostali přes hubu i se štábem," zavzpomínal na neúspěšnou misi JXD na webu Reflexu. Franz dodává, že svou snahu ukončil, když pochopil, že neuspěl.
Nejostřejší kritika tvrdí, že Franz byl před časem svědkem rasově motivovaných útoků v Praze na Žofíně a ve stanici metra Hradčanská. Důkaz, například video, ale schází a Franz to oficiálně popírá. Byl také označen i za neonacistu - a zde už zvažuje trestní oznámení. "Nařčení je o to nevhodnější, že nacisté Vladimírovi za války umučili strýce v koncentračním táboře Mauthausen," píše jeho oficiální web.
Mezi známějšími podporovateli Vladimíra Franze nechybí respektovaný ekonom Pavel Kohout ("Budu volit Franze, protože ve srovnání s beznadějnými kandidáty představuje naději"), spisovatel Miloš Urban ("politiků máme všude moc a politiky plné zuby") či režisér Jan Hřebejk ("zvolením Franze bychom se projevili jako mnohem tolerantnější, kulturymilovnější a nadhledem, humorem i sebevědomím se vyznačující národ").
Volba by mohla potěšit filatelisty, neboť by se podle Hřebejka prezidentská poštovní známka stala skutečným Modrým Mauriciem.
Nejvíce, 45 tisíc, dal Václav Dejcmar, ostatní dárci poslali na Franzův transparentní účet sumy v řádu stokorun či jednotek tisíců korun. S pár většími dary se Franzovy prostředky dostaly zhruba na 420 tisíc korun. Účet se stal nástěnkou vzkazů a přání: "Jak režim ke mně, tak já k němu." "Mám tě rád, taťko Šmoulo." "Malá částka z malého důchodu." Na kampaň dosud vydal zhruba 280 tisíc korun, dalších 140 tisíc má k dispozici.
Franz vlastní byt na Smíchově, první dámou by se v případě jeho zvolení stala fotografka Ida Saudková. Patrně, protože dosud není Franzovou manželkou.
Volební spot prezidentského kandidáta Vladimíra Franze
19. prosince 2012 |
