Svou kandidaturu staví na vymezení se proti soupeřům: akcentuje, že nikdy v minulosti nebyl v KSČ (na rozdíl od Dlouhého, Fischera a Zemana), zdůrazňuje své zkušenosti (na rozdíl od Franze, Okamury, Fischerové). V ODS po volebním neúspěchu v roce 2002 kritizoval Václava Klause, premiéra Mirka Topolánka zas za hrubé vyjadřování. Oba z čela strany odešli, on zůstává. Přemysl Sobotka.
Přemysl Sobotka se narodil v Mladé Boleslavi v roce 1944, vystudoval Fakultu všeobecného lékařství UK v Praze. Jako začínající chirurg v liberecké nemocnici v srpnu 1968 prodělal křest ohněm, když mu na sál přivezli desítky lidí zraněných při sovětské invazi. Po dvou letech přestoupil na rentgenologii.
Angažoval se v Občanském fóru a v sedmačtyřiceti letech, roku 1991, vstoupil do ODS, v níž zůstal dodnes.
Senátorem je od založení horní komory v roce 1996 a spolu s Pavlem Eybertem a Milanem Štěchem strávil v Senátu nejdelší dobu. Dříve hrával závodně volejbal, jako liberecký patriot má rád hory a lyžování všeho druhu. Figuruje ve správních radách Univerzity Karlovy, Zemědělské univerzity v Praze a Technické univerzity v Liberci. "Bez finančního ohodnocení," prohlašuje.
Přemysl Sobotka svůj postoj shrnul do pěti pro a pěti proti. Přeskočme, že je proti korupci, byrokracii a zadlužování a nátlaku menšin, to říká prakticky každý kandidát. Podporu by u něj našla velká změna ústavy; většinový volební systém, v němž bychom volili poslance v jednomandátových obvodech, tak jako senátory. Ten by posílil odpovědnost politických stran a stabilizoval vlády, také by ovšem z politické mapy mohl prakticky vymazat menší strany. Včetně komunistické.
Když si kandidát naběhneSobotka si zakládá na image soudného a rozvážného politika. To, že například vůbec nevěděl, k jaké částce se Česko zavazuje přijetím stabilizačního mechanismu ESM, ale tuto "fasádu" narušuje: co kdyby byl podobně nepozorný i při podepisování důležitých zákonů? (minimálně by to mělo být jednorázově 32 miliard korun, pozn. red.) Také si uškodil, když do světa rozhlásil zprávu, že ho kdosi chtěl poškodit divným darem na účet. Jak se ukázalo, bylo to pouze vrácení peněz, které Sobotkův tým zaslal omylem na neexistující účet (podrobnosti zde). |
Za nejekologičtější zdroj energie v Česku považuje jádro. "Jsem pro zamezení podpory zdrojů, které se tváří ekologicky, nicméně dotacemi obrovsky zatěžují státní rozpočet i peněženky občanů," říká nyní Sobotka. Pro pořádek: když Senát v roce 2005 hlasoval o podpoře fotovoltaice a většina senátorů ODS byla pro, Sobotka scházel. Když se hlasovalo o zvýšení podílu biopaliv, zdržel se hlasování.
Více než jiní kandidáti staví kampaň na akcentování bezpráví komunismu. Je mu líto, že "se zrůdnosti nacistické i komunistické diktatury vytrácejí z paměti" a tvrdí, že bude prezidentem demokratů, nikoliv komunistů či jiných extremistických stran. Hlasitě tak dává najevo, že o hlasy voličů KSČM - vysoce disciplinovaných - nestojí.
Sobotka podporuje církevní restituce (o nichž už je ovšem rozhodnuto), zvyšování důchodového věku (protože lidé začínají pracovat později a dožívají se vyššího věku) a ač je pravicový politik, vyšší DPH vidí jako možnou cestu z krize. Odmítá adopce dětí homosexuály, eutanazii i trest smrti.
Liberecký senátor se nepouští do vyjádření, která by umožnila soudit, jakou pozici na škále mezi aktivitou a aktivismem po případném zvolení na Hrad zaujme. Určitým vodítkem může být Sobotkovo chování během šesti let, kdy předsedal Senátu a žádných výstřelků mimo ústavou dané pravomoci se nedopouštěl.
Pokud by politický vývoj v Česku dospěl k situaci, kdy nebude možné sestavit většinovou vládu bez účasti komunistické strany, deklaruje Sobotka své rozhodnutí odstoupit z funkce prezidenta.
Sobotka tvrdí, že by Českou republiku coby prezident vedl do pozice "suverénní země v srdci EU". Účast v Unii pokládá Sobotka za bytostný zájem ČR. Odmítá myšlenku, že by federalizace Evropy (o níž hovoří například Miloš Zeman - zde lze vidět další Sobotkovo vymezení se) byla cestou ke spáse. Lákavě mluví o vizi aktivního člena EU, který se nehrbí.
Jenže zároveň také dodává, že Česká republika uspěje jen tehdy, když odhodí brzdy a regulace bránící svobodnému rozvoji ekonomiky. A EU je spíše zavádí: tlačí podporu fotovoltaiky, biopaliv, nalévá peníze do států, které je neumějí efektivně použít...
S tématem EU souvisí euro. Sobotka uznává, že se k jeho přijetí Česko zavázalo, potácející se eurozóna ho však znejistila. "Považuji to za důvod, proč nemáme s přistoupením k eurozóně spěchat. Je pro mne nepředstavitelné, že by k opuštění národní měny mohlo dojít bez rozhodnutí občanů v referendu," tvrdí Sobotka, který by v případě další krize eurozóny prosazoval zachování české koruny.
Vzhledem k trvajícímu napětí mezi izraelskou armádou a palestinskými radikály dodejme, že se Sobotka jednoznačně staví na stranu židovského státu.
Trnem v oku Sobotkových oponentů je například jeho studium komunistické Večerní univerzity marxismu-leninismu. Sobotka to zdůvodňuje principem menšího zla: odmítal sice vstoupit do KSČ, na druhou stranu chtěl jako lékař profesně růst. Kdo soudí, že povinné "odchození" VUML není tak hrozné, tomu to patrně vadit nebude. Kdo to považuje za hanebné shrbení, má jasno také.
Co už je vážnější, Sobotka se zjevně příliš dobře neorientuje v parametrech některých chystaných zákonů. Když například v debatě kandidátů kritizoval evropský plán bankovní unie slovy, že "nikdo neví, o čem ta unie bude, její obsah není na stole", dotlačila ho Zuzana Roithová k přiznání, že nečetl ani její první pilíř.
Sobotku také novináři načapali, když před schvalováním Evropského stabilizačního mechanismu netušil, jaké množství peněžních záruk se má týkat České republiky. Nepostavil se proti zvýšení podílu biosložek v palivech v době, kdy se o nich už šířily výrazné pochybnosti a euroskeptičtí kritici mu samozřejmě vyčítají i souhlas s Lisabonskou smlouvou.
Některých lidí se dotkl i tvrzením, že útoky na důchodovou reformu nejsou věcné a jsou jen politickým bojem. Reagoval tak na otázku, zda podporuje nepovinné spoření ve druhém pilíři reformy (více o tom v blogu ekonomky Šichtařové).
Za Sobotkou stojí generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš či biskupové Jednoty bratrské Jan Klas a Evald Rucký.
Poměrně širokou podporu nasbíral na kulturní frontě. "No uznejte, jak by to vypadalo stylově: Přemysl na Hradě," zasnila se herečka Bára Štěpánová v odkazu na české krále. Sobotku podporují i herci Michal Pavlata a Tomáš Töpfer či režisér Filip Renč. Protože se Sobotka chlubí vysokým počtem spřízněných osobností, ostatní zmiňujeme formou odkazu na jeho web.
Sobotkův transparentní účet říká, že prakticky všechny peníze, 4 600 000 korun, dostal od Občanské demokratické strany (která ovšem původně hovořila o patnáctimilionovém rozpočtu). Sto tisíc přidal kandidát sám.
Dvě stě tisíc korun věnoval Sobotkovi lékař Jindřich Řehák, který patří mezi obviněné v kauze poslance Davida Ratha. Řeháka by vynaložené peníze moc trápit nemusely, jeho firma Antonie Hotels získala z Evropské unie dotaci ve výši 95 milionů korun. Sobotka nicméně dar s poukazem na pochybnost dárce vrátil.
Padesát tisíc věnoval ředitel Fakultní nemocnice Královské Vinohrady Marek Zeman, třicet dal předseda představenstva společnosti Fans (staví chladicí věže) Rostislav Žoudlík a dalších padesát mediálně neznámý Viktor Šedivý. Další čtyři sponzoři (čímž je jejich počet konečný - skutečně jich více není) Sobotkovi věnovali 2 300 korun.
Volební spot prezidentského kandidáta Přemysla Sobotky
27. listopadu 2012 |
