Bytový dům v okrajové čtvrti Prahy. Dvakrát do měsíce někdo vykradl sklepy či alespoň zničil vchodové dveře. Zoufalí majitelé bytů proto na fasádu namontovali kamery. Složitá úředničina je však vedla k tomu, že použili pouhé atrapy. Fungovalo to rok. Zloději lest prohlédli. V noci ke dvěma ukradeným bicyklům přibrali i ty kamery.
„Nebylo zbytí. Loni v dubnu jsme proto na fasádu nainstalovali tři regulérní kamery. Od té doby žádní zloději, žádní vandalové,“ pochvaluje si předseda domovního sdružení, který nechce zveřejnit jméno.
Kamerový systém totiž nezaregistrovali na Úřadu pro ochranu osobních údajů. Což se musí.
Všichni musí o kamerách vědět
Kvůli zmatkům, co se smí a nesmí, sepsali úředníci před pár dny jasná pravidla, kdy lze kamery v domech umístit. Novinkou je rejstřík míst, jež z pohledu ochrany soukromí nevyvolávají zásadní problémy.
Jde výhradně o společné prostory: sklepy a půdy, garáže, kočárkárny, kolárny, prostory dopisních schránek, vnější plášť budovy a její bezprostřední okolí, vstupní dveře do domu, výtahy a schodiště a vstupní chodby k nim.
Naopak žádná technika nesmí sledovat vchody do jednotlivých bytů či veřejná prostranství – tedy třeba ulici a chodník – před domem.
Podle zástupce ombudsmanky Stanislava Křečka jde o konflikt práva na určitý stupeň bezpečí a právo na ochranu osobních údajů. „Dnes již úřad povoluje kamery zachycující všechny možné prostory v domě mimo dveře k bytům, které stále považuje za předmět, který by měl být chráněn jako přílišný zásah do ochrany osobních údajů,“ vysvětluje.
„Přitom je ve všech prostorách třeba dbát na pečlivé nastavení úhlu záběru kamery, aby nebyla snímána místa, v nichž by sledováním bylo více zasaženo soukromí obyvatel či návštěvníků domu,“ dodává mluvčí Úřadu na ochranu osobních údajů David Pavlát.
Vedle toho se o kamerách musí dozvědět všichni obyvatelé domu. Nejen majitelé bytů, ale i nájemníci. Monitorované prostory musí být označeny cedulkou. Zároveň platí, že kamery mají být až tou poslední možností.
Tedy že nelze vandalismu a krádežím efektivně předejít jinak. Třeba výměnou dveří či osazením mříží. Zkrátka „esvéjéčka“ musí velmi pečlivě odůvodnit, proč je nezbytné si je pořídit.
Jak už bylo popsáno v úvodu, některá dělají zásadní chybu v tom, že spuštění monitoringu nikomu neohlásí.
„Jedná se o problém, který je velmi rozšířen, protože mnoho bytových družstev a společenství vlastníků o registrační povinnosti vůbec neví. Přitom chybějící registrace je sama o sobě důvodem pro udělení sankce,“ varuje advokát Ondřej Preuss.
Podle statistického úřadu fungovalo v Česku v roce 2014 téměř 9 200 bytových družstev a bezmála 58 300 společenství vlastníků. Celkem šlo o dva miliony bytů.
A pro kamery se rozhoduje stále více domů.Podle Pavláta jich jsou stovky ročně. „Celkem u nás registrujeme sedmnáct tisíc kamerových systémů. Podstatnou část tvoří bytové domy,“ říká.
Za porušení pravidel chránících soukromí hrozí pokuty. A vysoké. Například za zneužití kamerových záznamů to může být až pět milionů korun.
Bizarní spory soudů
Úředníci nově určenými pravidly reagují na zvyšující se stížnosti lidí, kterým vadí, že je kamery sledují, a rovněž se chtějí vyhnout zmatkům, které dosavadní nejasné předpisy vyvolávaly v soudních sporech.
Například Nejvyšší správní soud vloni v únoru zrušil pokutu, kterou od Úřadu na ochranu osobních údajů dostal muž z Třebíče. Neuznal argumentaci úřadu, že kamera na jeho domě snímala i ulici.
A podobné je to i v ulicích měst:
30. září 2015 |
