Kam se stahují „máničky“? Mladé rebely honili komunisté s nůžkami

Před 44 lety začal největší násilný zátah komunistického režimu proti takzvaným máničkám. Mladíci s dlouhými vlasy a la Beatles byli zavíráni a násilně střiháni. MF DNES získala dosud nezveřejněné dokumenty.

Problémy měl kvůli svému účesu i písničkář Jaroslav Hutka. | foto: Galén

Z policejních hlášení

Z policejních hlášení

Mánička
„Osoby s enormně dlouhými vlasy, neupraveným zevnějškem a jejichž chování je nevhodné a vulgární. Přitom nemusí splňovat všechny uvedené znaky současně.“

„Společným rysem této mládeže je provokativní a odpuzující chování vůči spoluobčanům na veřejnosti i v uzavřených místnostech.“

Pásek
„Osoba, která nezvyklým oblečením, okázale odlišnými zálibami a nápadným chováním dává najevo svůj odstup od průměrné společnosti.“

„Za ‚máničky‘ - vlasatce - jsou považovány osoby s enormně dlouhými vlasy a neupraveným zevnějškem, jejichž chování je nevhodné a vulgární. Přitom nemusí splňovat všechny uvedené znaky současně.“

Tak charakterizovala Komunistická strana Československa mladé muže s dlouhými vlasy, které se rozhodla právě před 44 lety rozehnat v akci Vlasatci.

MF DNES získala unikátní, dosud nezveřejněné dokumenty o komunistické kampani ze srpna 1966, které budou zveřejněny v připravované knize Vraťte nám vlasy. Podílelo se na ní několik složek režimu: aparát strany, uniformovaná Veřejná bezpečnost i tajná policie - Státní bezpečnost.

Z dokumentů plyne, že komunisté si přesně zaznamenávali výskyt „mániček“ v jednotlivých okresech a malovali si ho do mapy červenou barvou. Modrá patřila výtržníkům a zelená příživníkům, tedy lidem bez práce (nechodit do práce bylo za komunismu trestné).

Soudruhům vadil dokonce i tehdy populární filmový indián Vinnetou, hrdina románů Karla Maye, který žil v Americe a měl shodou okolností dlouhé vlasy. Suvenýry s Vinnetouem se tehdy v Československu dobře prodávaly.

„Společným znakem převážné většiny výrobků s vinnetouovskými motivy je křiklavý nevkus a kýčovitost. Socialistická výroba a obchod musí respektovat nejen estetická kritéria, ale především zásadní měřítka ideově politických hodnot,“ stálo ve zprávě ústředního výboru KSČ.

JAK POZNAT MÁNIČKU

JAK POZNAT MÁNIČKU

Za máničky nebo vlasatce označovali komunisté mladé muže, kteří se po vzoru vrstevníků z USA a Anglie nedbale oblékali a nosili dlouhé vlasy. Máničkami byli pouze muži, nikoli jejich partnerky, byť s nimi sdílely stejný životní styl.

Komunisté během léta 1966 při obřím zátahu zadrželi na čtyři tisíce mladíků s dlouhými vlasy; část z nich donutili ostřihat. Mnohé vlasatce, kteří se inspirovali účesy rokenrolových muzikantů ze Západu, se komunistům skutečně podařilo zastrašit.

Na absurditu 60. let v Československu vzpomíná písničkář a pozdější emigrant Jaroslav Hutka.

„Když jsem v roce 1966 šel rodičům na nádraží pomoci s kufry, zastavil mě policajt, že nemám na nádraží co pohledávat, ostatně jako v žádném veřejném prostoru,“ říká.

MAPA VÝSKYTU VLASATCŮ. Ministerstvo vnitra si v roce 1966 sestavilo podrobnou mapu Československa podle výskytu vlasatců (červená barva), výtržníků (modrá) a příživníků (zelená).

„Otec se nakonec s příslušníkem dohodl na kompromisu, že za mě zaplatí padesát korun pokutu za znečištění nádraží.“

Hutka: Vlasatcem se cítím dodnes

Písničkáři a známé „máničce“ Jaroslavu Hutkovi bylo v době akce KSČ proti vlasatcům devatenáct let. „Z označení mánička jsme se tehdy velmi radovali. A tím, kým jsem se tehdy stal, jsem dosud,“ vzpomíná Hutka, který považuje polovinu 60. let za nejdůležitější období svého života.

Jak vzpomínáte na léto 1966, kdy komunisté udělali obří zátah a prakticky rozmetali hnutí „mániček“? Co jste v té době dělal?
Tušili jsme, že to v Praze bude velice tvrdé, tak jsme s kamarády písničkáři Vláďou Veitem a Hvězdoněm Cignerem odjeli do Olomouce, kde byl o prázdninách volný byt mých rodičů. Pravděpodobně jsme byli první vlasáči v Olomouci a policie ještě neměla dost zkušeností. Když mě předvolali na oddělení, na předvolánce stálo: „Dostavte se ve věci mánička.“ Snažili se mě přesvědčit, ať se ostříhám, že mi to nesluší. Ať jsem rozumný. Odmítl jsem. Tak mi řekli, že budu mít problémy.

Ale v Praze slavil zátah na máničky úspěch...
Já myslím, že tou brutalitou bylo celé hnutí mániček rozbité. Pak už běžel čas tak rychle, že se děly jiné věci. Přišlo pražské jaro, pak okupace a husákismus. V husákovském režimu zůstala část lidí máničkami v undergroundu, ale už z toho nešlo udělat něco velkého a organizovaného. A navíc, i kdyby nepřišlo léto 1966, hnutí mániček by skončilo nejpozději po okupaci v roce 1968.

Dnes vypadá celý zátah na mladé s dlouhými vlasy směšně. Jak to zpětně vnímáte?
Bylo to na jednu stranu směšné, na druhou stranu si člověk právě díky tomu uměl představit, jaké to je, když takovýhle násilnický režim vyhraje. Ta osobní zkušenost je dobrá a je to čas probuzení. To se nedá zapomenout. Jako vlasatec se cítím dodnes. Dnes už to samozřejmě nikoho nerozčiluje, ale tím, kým se člověk probudí, tím zůstává.