Chcete se také na něco zeptat Miroslava Kalouska? Můžete v on-line rozhovoru v úterý 23. května.
Pane předsedo, vy tvrdíte, že jste "strana křesťanská, ale že jste pro věřící i nevěřící". Mělo by hrát náboženství roli v české politice?
Přál bych si, aby v ní hrál velkou roli hodnotový systém, který představuje křesťanský etický kodex.
Pro některé americké politiky včetně prezidenta George Bushe je Bůh orientačním bodem i při politickém rozhodování. Jak to máte vy?
Jsem věřící člověk, ale můj vztah s Bohem je velmi intimní záležitost.
Modlil jste se v poslední době za volební úspěch vaší strany?
To už se mě ptáte na ten intimní vztah mezi člověkem a Bohem. O tom zde nebudu hovořit. Za co se modlím, proč se modlím a ke komu se modlím, je opravdu moje věc.
Existuje nějaká dohoda mezi katolickou církví a KDU-ČSL, že vás kněží podpoří ve volbách?
Neexistuje. Na druhou stranu jsme jediná politická strana, která reprezentuje transatlantický křesťanský hodnotový systém. Není proto náhodou, že mezi věřícími máme mnoho voličů. Na druhou stranu to neznamená, že někomu chceme nařizovat, aby chodil do kostela, nechceme lidem nahlížet do ložnic a regulovat jejich sexuální život.
Před minulými volbami někteří kněží přímo vyzvali, aby lidé volili vás.
Nás to potěšilo. Udělá nám radost, když nás podpoří kdokoli.
Jakou vlastně máte vizi České republiky pro blízkou budoucnost?
Je to svobodný, suverénní stát v rámci EU, v níž sledujeme proces politické a institucionální integrace za účelem posílení hodnot, jakou je třeba solidarita. Vedle toho jsme pro posilování transatlantických vazeb, nezbytných pro bezpečnost země. Chceme stát podporující prostředí pro prosazení individuálních tvůrčích schopností občanů a mající vedle pilíře svobodné soutěže i nezbytnou míru solidarity. Jsou to principy sociálně tržního hospodářství. Ne ty, které propagoval Miloš Zeman, ale Ludwig Erhard.
Když jste hovořil o Evropě, mám pocit, že malé evropské státy se podobají menším stranám u nás. Bez nich se nedá vládnout, mnohé ovlivňují, ale nakonec rozhodnou ty velké. Je to tak i v české politice?
Ne. V Evropě se nakonec musí shodnout, v české politice je možné malé strany přehlasovat.
Dokážou menší strany, tedy i KDU-ČSL, prosadit svou?
Část svého programu ano. Určitá část veřejnosti a novinářů má vládu jedné strany tak zažranou pod kůží, že slovo koalice stále vnímá jako vládu té jedné, největší strany.
Všichni politici obviňují novináře. Takže když nefunguje vládní koalice, tak za to mohou vlastně novináři? S tím nesouhlasím.
Nemyslím to tak, že se někomu třeba stýská po komunismu, ale velmi špatně se u nás chápe slovo koalice. Je to interpretováno často jako vláda jedné strany.
V Nizozemsku mají léta koaliční vlády, ale existují tam dohody, že strany hlasují stejně. Bylo by něco podobného možné u nás?
Možné to je a přál bych si to. Ale musíme mít respekt ke skutečnému pojmu slova koalice.
A to u nás není?
Není. Koalice je tu stále vnímaná jako vláda jedné strany.
Kdo v dnešní vládní koalici tento pojem slova nerespektuje?
Pokud z koaličního hřiště odešla sociální demokracie a dohodla se s komunisty, tak je to nerespektování koaliční politiky.
Ovlivní to vaše další přemýšlení o nových koalicích?
Každá zkušenost vás přivádí k přemýšlení o tom, jak kvalitněji dohodnout případnou koaliční dohodu a její procesní pravidla. Ale nechte mě to domluvit.
Nenechal jsem vás domluvit?
Záleží mi na tom, jak budeme vnímat slovo koalice. Jestli jako velká část české žurnalistiky a také veřejnosti, že je to vláda jedné strany, která jako by si dokoupila hlasy od strany menší a očekává pak, že ta menší bude v zásadě naplňovat program té větší. To je špatně. To není koalice. Nejsou to pravidla, na nichž bychom byli ochotni se domluvit.
Podívejme se, na čem jste ochotni se domluvit. Zkuste mi říci, v čem jsou vám nejsilnější strany blízké. Začněme u občanských demokratů.
Oba víme, že dnes nedomlouváme žádnou koalici.
Neptám se na možnou povolební koalici, ale je to váš možný budoucí partner. V čem je vám blízký?
Máme společnou vůli k nezbytné modernizaci penzijního systému, sociálních transferů, veřejného zdravotního pojištění. Ale každý na to máme vlastní řešení.
Jsou ta řešení tak rozdílná, že byste se na nich nedomluvili?
Ne. Bylo by možné najít společnou řeč. Důležitá je ovšem vůle. V jiné části společného spektra je vůle menší. Sdílíme s ODS i názor, že by měla být snížena přímá daňová zátěž, byť náš návrh řešení a jejich koncept rovné daně jsou si vzdáleny.
Jak se přiblížíte?
Kompromisem. Žádná strana si u svých konceptů reformy daňových sazeb nemůže myslet, že prosadí svou. Doufám, že v tomto pocitu nikdo z nás nežije. I volič chce, aby dohody byly širší a reprezentovaly celospolečenský zájem.
Jakým premiérem by podle vás byl Mirek Topolánek?
Budu odpovídat na otázky programových průniků, ale nebudu se pouštět do osobních otázek.
Jenže vy byste s ním mohl sedět ve vládě. Pořád se oháníte voliči, ale je přece zajímá, zda nemáte s panem Topolánkem problémy, které by zabránily možné spolupráci?
Nemám a nemohu mít. To by bylo neprofesionální. Žádné osobní zábrany k němu nepociťuji.
To jste mi neodpověděl přesně, a přitom hovoříte o ODS jako o možném koaličním partnerovi.
Moje komunikace s ním je naprosto otevřená a férová.
Pořád jste mi neodpověděl, jakým by byl premiérem a zda vaše vztahy dopředu neeliminují hypotetickou budoucí koalici.
Pokud jde o předsedy všech demokratických stran, tak vůči nim nemám žádnou bariéru. O komunistech vůbec neuvažuji jako o partnerech. S Mirkem Topolánkem komunikuji bezproblémově.
Takže jaký by byl pan Topolánek premiér, to jsme se nedozvěděli. V čem byste si rozuměli s ČSSD?
Snadněji se s ní dohodneme v případě vize koncepce budoucí Evropy. Nemáme s ní problém v otázce zahraniční a bezpečnostní politiky. Společnou řeč bychom našli s ČSSD i v prioritách podpory rodin s dětmi nebo venkova.
Jiří Paroubek představil svoji takzvanou vládu talentů. V ní jsou lidé, například David Rath, kteří i vaši stranu kritizují. Ani tam byste neměl problém s komunikací?
Nebudu to komentovat.
Jak se tedy před volbami dozvíme, co bude po nich? Zda a jak vůbec může nějaká koalice fungovat?
Nepřevádějte to do osobní roviny.
Myslím to tak, zda byste mohl právě s Davidem Rathem sedět ve vládě, pokud se vaše názory na řešení problémů zdravotnictví rozcházejí?
Pořád to převádíte do osobní roviny. Já to chci držet v rovině programové.
Dobře. Kteří Paroubkovi lidé vám programově nevyhovují?
A jsme zase u toho. Opět hovoříte o lidech. Ale abych odpověděl: současná zdravotnická politika je pro nás nepřijatelná. Jde proti pacientům a vzdaluje lidem dostupnost a kvalitu zdravotní péče, hlavně na venkově. V jakékoli koalici potřebuje systém veřejného zdravotního pojištění změnu a modernizaci.
To jste mi odpověděl i na tu otázku o lidech.
Děkuji, pokud to máte za odpověď.
KDU-ČSL ostře vystoupila proti zákoníku práce, v tom by také nastal velký spor s ČSSD?
Samozřejmě.
Překládám si to tak, že budoucí koalice může vzniknout po přijetí kompromisu, ale s doutnajícími spory, které ji po čase rozloží.
O tom, jaká koalice bude, rozhodnou voliči. Pokud jde o zákoník práce, tak to je promarněná šance vůči celé veřejnosti a především vůči nezaměstnaným. Je to norma, která statisíce lidí odsuzuje k osudu na pracovních úřadech, protože to pracovní místo pro ně nikdo nevytvoří.
Lze po tom všem, co jste řekl, nalézt shodu s ČSSD?
Ano. Budeme ji hledat. Pokud by se to s jakoukoli stranou nepodařilo, tak budeme svůj program hájit z opozice. Nemusíme být ve vládě za každou cenu.
Jakou shodu nalézáte se Stranou zelených?
I ona se snaží o určité snížení daňové zátěže. To uvádím jako příklad. Ale v tomto případě by ty rozhovory musely být velmi pečlivé.
Martin Bursík byl dlouho členem vaší strany. Jak se znáte?
Znám ho dlouho. Domnívám se však, že on to bude mít velmi těžké, protože v řadě věcí vůbec netušíme, jaké postoje zelení zaujmou.
Jsou nečitelní?
To zní pejorativně. Nemají mnoho věcí vydiskutovaných a zakotvených. Podle mě ani Martin Bursík netuší, jak některé věci budou.
Nebojíte se ideologické roztříštěnosti představitelů zelených?
Už dávno se nebojím ničeho.
Skutečně?
Odpovídám na otázky o zelených a skutečně nevím, jaké postoje bude tato strana zastávat, a dokonce si myslím, že to neví ani ta strana samotná. Proto to bude složité.
Vy jste před chvilkou řekl, že komunikujete se všemi předsedy demokratických stran, ale pan Bursík mi tvrdil, že se s žádnými předsedy jiných stran nestýká. Jak to je?
Poslední dobou se vidíme méně. Naposledy jsme spolu obědvali asi před pěti týdny. Doufám, že mi nebude mít za zlé, že jsem prozradil ten oběd.
V souvislosti s volbami se hovoří i o další volbě prezidenta. Jste pro přímou volbu hlavy státu?
Máme to ve svém programu dlouhá léta a nemáme ve zvyku dělat názorové kotrmelce, které jsem zaznamenal u jiných stran. Takže ano.
Objevují se i názory, že největším spojencem Václava Klause, který už oznámil, že by chtěl opět kandidovat, můžete být vy. Je to tak?
To je opravdu úsměvná spekulace. Navíc se mi nezdá vkusné, aby se v rámci soutěže politických stran do Poslanecké sněmovny používal mandát hlavy státu.
Zdálo by se vám vkusné, kdybyste mi odpověděl, co si myslíte o Václavu Klausovi jako prezidentovi?
Ano, to je naprosto vkusné.
Jaký je tedy váš vkus?
Mám jenom jednu zemi a jednoho prezidenta. Logicky si musím přát, aby to byl úspěšný prezident úspěšné země a jako politik i občan se mu v tom snažím pomoci. Je nevkusné, když se lídři politických stran vymezují proti prezidentovi.
Odpovězte mi přímo: je Václav Klaus dobrým prezidentem?
On pro mě není soupeř.
Je dobrým prezidentem?
Ze všech sil si přeji, aby Česká republika měla vždy dobrého prezidenta. Nemám s Václavem Klausem na všechno stejné názory, jeden zásadní rozdíl existuje v případě Evropské unie. Jinak jsem hluboce přesvědčen, že svoji roli zastává dobře a úspěšně.
Znamená to, že jej podpoříte při další volbě?
Tato otázka není na pořadu dne.
Ale bude.
Opakuji: je nevkusné, aby se to teď řešilo v předvolební kampani. Prezidentovi končí mandát v roce 2008. Nebudu diskusí o tom oslabovat jeho pozici, když má ještě před sebou část mandátu.
Každý předseda strany, která chce uspět ve volbách, je svým způsobem i kandidátem na premiéra. Chtěl byste být předsedou vlády?
Odpovědnost předsedy strany s tím spojena je. Jsem proto připraven. Ale že bych večer usínal a ráno se budil s přáním: Ach Bože, ať jsem premiérem, tak to opravdu ne.
Představte si, že nejste v politice. Víte, co byste chtěl dělat?
Několikrát jsem už byl z politiky na odchodu.
Kdy naposledy?
Někdy v roce 2000.
To už je hodně dávno.
Tehdy jsem věděl, co budu dělat. Mé případné uplatnění na pracovním trhu by až takový problém nebyl. Co bych si určitě rád dopřál, kdybych nebyl v politice, tak čas intenzivního studia v oblastech, o nichž jsem zjistil, že v nich mám určité vzdělanostní mezery.
A to je co?
To by se vám líbilo, kdybych to prozradil. Ani náhodou.
Miroslav Kalousek
Narodil se 17. prosince 1960 v Táboře.Vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou.
1990-1993 působil jako poradce místopředsedy vlády ČSFR.
1992-1993 byl ředitelem odboru poradců místopředsedy vlády ČSFR.
1993-1998 působil jako náměstek ministra obrany.
V roce 1998 byl zvolen do Poslanecké sněmovny za KDU-ČSL.
V roce 2003 ho lidovci zvolili předsedou strany, v roce 2005 byl zvolen znovu.
Kandiduje jako lídr KDU-ČSL v Jihočeském kraji.
Je ženatý, má dvě děti.
