Padesat korun tenkrat pro mě byla hromada chechtaku a mama nechtěla o žadne uvřyskane bestyji ani slyšeť. Skušal sem ju přemluvať, ale nic na ňu něplatilo. Dycki mi davala za přyklad tetku Bětku, kera měla tež papagaja a často ho pušťala ven se proletět.
Raz něodhadnul přystavacy plochu na tetčinym rameňu a skončil borak maly ve vařycym hrncu mezy hovězym masem v gulašu. Z teho podle mamy plynulo, že mět doma ptaka je něbezpečne.
Časem sem se přeoryjentoval na hryzavce. Chtěl sem takeho teho bileho šťura, co mu tacy ti pajtaši v bilych plašťach přyšivaju třeti ucho na řbet. To tež něprošlo, bo mama se šťuru bala jak čert křyža a foter měl k bilym myšam jakisyk divny vztah, kery sem tenkrat něchapal.
Jak už sem otravoval dluho, nakoněc mi povolili křečka. Jasne, že mi nědali chechtaki, aby sem se ho kupil sam, ale mama ho tenkrat zehnala přes kohosyk asy z křeččiho seknhendu.
Jak sem ho poprve viděl, pravil sem se co to je za něpodaru. Menši, než normalni křeček, spiš taki šťur, vypelichany jak by usnul v tatramatce a trochu šmatlal na předni nohu. Zrobil sem mu fajny domek ze zbytku překližki, keru sem omylem přybral v modelařskim kružku.
To bylo dilo! Hral sem se s tym tenkrat s lupenkovu pilku a lepidlem šesť hodin. Měl tam okna, aji vchod, vysoku věžičku aji s namalovanym cyfernikem a dokonce sem mu oplotil taki maly vyběh, aby se moh projsť venku a nězdrhnul. Vepředku teho vyběha měl krmitko.
Časem jaksyk spuchnul a bylo na nim vidět, jak dycki vystrčil čumak, že se mu tych deset centymetru k žradlu zda daleko. To sem nemoh něchať enem tak. Třeba zrobiť cosyk pro jeho zdravi. Přerobil sem mu vychod zepředku dozadu chalupki, aby to měl dal a cestu k žradlu trochu zasportoval. Byla to ale zbytečna robota.
Druhi den po moji přestavbě sem našel vpředku chalupki vyhryzanu ďuru. Ta zhnila bestyja, misto aby pocvičila přy cestě k žradlu, se vyhryzala co nejbližší cestu a zničila moju fajnu stavbu.
Promluvil sem se s nim ruku v ruce z oči do oči, vysvětlil sem mu, že to robim pro jeho dobro a rozešli sme se plni vzajemneho pochopeňa. Skusyl sem mu to eště přelepiť hrubšim kusem překližki, bo trojka pro ňho byla jak zakusek, ale prožral sviňa aji sedmičku.
Bestyja jedna něchapava, nevnimal moje dobre rady a furt myslel enem na sebe. Tak mě nasmolil, že sem chalupku hodil do popelaku a bechnul ho do sklenki od ogurek. Ja sem byl spokojeny, on asy tež, bo včil meškal přymo v krmitku, akurat že ten styl života dluho něvydržel.
Ani vam nevim, kaj sem se včil v zymě na něho spoměl...
