Proč je to ze všech měst většinou právě New York, který čelí zničení v komiksových filmech?
Města jsou často kulturně a historicky označována za místa, kde za každým rohem číhá nebezpečí, hlavně v noci. Dá se říct, že Batman by byl k ničemu, kdyby proti zločinu bojoval jinde než v potemnělé zastavěné oblasti. Přestože byl Batmanův Gotham vždy brán jako náhražka Chicaga, je pravda, že má jisté podobnosti s New Yorkem, který byl často kulisou superhrdinských filmů.
Julian SchmidBezpečnostní analytik. Výzkumník Centra Evropské politiky (CEP). Zabývá se oblastí mezinárodní bezpečnosti, americké politiky, geopolitiky a populární kultury a vztahy mezi těmito oblastmi. Přednáší na Univerzitě Karlově. Dříve působil na pařížské Science Po či Středoevropské univerzitě. Doktorát získal na Univerzitě ve Warwicku, jeho diplomová práce se zabývala vlivem komiksových filmů a kinematografie na formování bezpečnostního diskurzu po 11. září a válku proti terorismu. Z jeho dizertační práce vznikne v roce 2024 kniha „Marvel, DC and US Security: The Superhero Genre and Foreign Policy in the 21st Century“ (Marvel, DC a americká bezpečnost: Superhrdinský žánr a zahraniční politika 21. století) pod hlavičkou Edinburgh University Press. |
Peter Parker jako Spider-man, Matt Murdock coby Daredevil i Steve Rogers v podobě Kapitána Ameriky jsou Newyorčani. Jejich filmy se vážou na 11. září, hlavní zdroj traumatu moderních Spojených států a obyvatel New Yorku, který se stává bojištěm proti zlu a kde se rozhoduje o osudu civilizace.
Jinak je ale extrémně zábavné sledovat na plátně ničení metropolí, no ne? Neuvěřitelné obrazy městské destrukce jakoby v sobě nosily ozvěnu právě zničení dvojčat, budovy Světového obchodního centra, ale zároveň je to prostě dobré kino.
Přestože superhrdinská média jsou starý žánr, až v posledních dvaceti letech se stala popkulturním středním proudem. Pouští se do témat terorismu, postkolonialismu, a podobně. Jak se popasovaly komiksové filmy s válkou proti terorismu a bály se témat mezinárodních vztahů?
Člověk se musí ptát na jedno – jak se stalo, že nastala událost, jakou bylo 11. září a následný boom superhrdinského žánru?
První žánrový film po útoku na dvojčata je Spider-man. Jeho uvedení v kinech bylo posunuto na květen 2002, protože se část filmu odehrávala právě kolem těchto dvou věží.
Stejně jako dnes se i před dvaceti lety o Spider-manovi mluvilo jako o „prvním pozářijovém filmovém zážitku“, i přestože byl zprodukován a natočen před zářijovými událostmi. Člověku bez znalostí o tom, jak probíhala výroba Spider-mana, se mohlo lehce zdát, že film 11. září reflektuje. Film se samozřejmě odehrává v New Yorku a sám Peter Parker má specifický vztah s jeho obyvateli...
A Spider-man zastupuje policisty a hasiče zasahující v den pádu dvojčat?
Spíš s nimi pracuje bok po boku. Kolem policistů, hasičů a pracovníků záchranného systému na místě 11. září panuje určitá mytologie, která se váže na témata americké zahraniční i domácí politiky, a to mýtus osamocených individuálních hrdinů, které zbožnili tehdejší média.
Spider-man s nimi spolupracuje a ve filmu si můžete všimnout, jak silný vztah mají Spider-man, policisté a Newyorčani ve scénách, které přidali právě kvůli 11. září. Pomáhají mu v boji proti Green Goblinovi, když začne terorizovat kabinu lanovky, a jejich vzkaz zní „Dovoluješ si na jednoho, dovoluješ si na všechny“, což nastiňuje, jak přistoupily Spojené státy k boji proti teroru.
Když poskočíme o šest let později k jednomu z prvních filmů Marvel Cinematic Universe, a to Iron Manovi. V něm zanechala válka proti teroru stopu. Jakým způsobem byla ztvárněna?
Opět musím nastínit tu širší perspektivu. V Americe má na sebe silné vazby ministerstvo obrany, CIA, FBI a to už od třicátých let minulého století. Každá z těchto složek americké vlády má svého vlastního kulturního atašé. Existuje tu proces, kdy i vy sám byste mohl poskytnout scénář jeho kanceláři a získat tak možnost zapojení třeba armády k propůjčení vojenské techniky výměnou za kontrolu nad „věrností“ ztvárnění americké armády.
Například ve filmu Captain Marvel se Brie Larson a Samuel L. Jackson pohybují na vojenských základnách a v kinech před filmem promítali rekrutační video cílené na ženy. Takže tu vznikají vazby politické a ekonomické, které sahají i mimo superhrdinský žánr.
Ano, třeba původní Top Gun byl štědře podpořen právě vojensko-průmyslovým komplexem...
Přesně tak, stopy vedou sem, ale jen proto, že někdo viděl Top Gun, se nenechá hned ráno naverbovat. Ale připravuje to půdu pro návrhy řešení konfliktů. Takže zpátky k té původní otázce...
U Iron Mana je zajímavé, že navzdory tomu, že je jasným otiskem Ameriky stejně jako Kapitán Amerika, mají oba globální zásah a zažívají úspěch na přelomu éry George W. Bushe a Barracka Obamy. Tehdy nebyla americká zahraniční politika moc oblíbená napříč světem, odkud se ozývá „Tahle válka s terorem se vám moc nedaří“.
Američané to umocňovali jejich intervenční politikou na Blízkém východě, ale propad popularity se nevztahuje na americkou popkulturu. Myslím, že jelikož superhrdinové existují dekády a všichni je znají, proto byli tak efektivní v tom reagovat na dobu krize v Americe i celého světa.
Kvůli roli Sandmana jsem měsíce hladověl, přiznává herec Tom Sturridge |
Zmínil jste dualitu Kapitána Ameriky a Tonyho Starka jako ztělesnění Ameriky - Steva Rogerse jako idealistické politické síly a Tonyho Starka jako svobodného kapitalismu. Ale soustřeďme se na první příklad. Jaké ideály má ztělesňovat Kapitán Amerika?
Myslím, že v něm tkví zajímavý rozkol americké identity vyjádřený mezi řádky. V jádru duše Ameriky existuje mnoho dichotomií jako rozdělení na červené a modré státy, systém dvou politických stran, neustále mluvíme o polarizaci americké společnosti do takové míry, že se USA zdají jako stát půl na půl.
A tahle dichotomie platí i v případě superhrdinů. Mají soukromou identitu i alter ego, a také napětí mezi zmíněnými hrdiny, kteří reprezentují možná protikladné, ale koexistující strany americké identity.
Kapitán Amerika nosí doslova uniformu z americké vlajky, ale na rozdíl od drtivé většiny superhrdinů nenosí zbraň, ale štít, tedy nástroj pro obranu. Význam toho je, že i když Spojené státy intervenují v ostatních zemích, je to jen proto, že brání sebe nebo partnery proti cizí hrozbě. Podíval jsem se na to, jak je prezentován Kapitán Amerika v online prostoru a zjistil jsem, že demokraté, republikáni, liberálové i konzervativci se cítí být jím reprezentováni.
Evidentně se dá tato postava číst mnoha způsoby. Demokraté argumentují, že je velmi benevolentní a opatrný v tom, jak používá svou sílu, což je specifický způsob, jak chápat americký excepcionalismus, tedy představovat pozitivní sílu ve světě, která sahá k násilí jako k nejzazší možnosti.
Zato republikáni by řekli, že mluví o svobodě, jde do boje a zmlátí padouchy. A nebudou daleko od pravdy. Na přebalu prvního dílu z roku 1941 dává pěstí Adolfu Hitlerovi.
Americký excepcionalismusVíra, že Spojené státy jsou výjimečný národ vzhledem k jejich ojedinělé historii a hodnotám jako svoboda, rovnostářství, individualismus, demokratické uspořádání a liberální kapitalismus, a proto hrají zvláštní a výhradně pozitivní roli v politickém uspořádání světa. Tato ideologie bývá kritizována jako výmluva pro rozpínavost USA a za nekonzistentnost s realitou panující v zemi a její historií. |
Samotný vznik komiksové série Kapitána Ameriky byla vlastně prozíravá propaganda při potenciálním vstupu Spojených států do války s Osou zla. První díl vyšel v březnu 1941 a Japonci zaútočili na Pearl Harbor v prosinci téhož roku.
Ano, to je důležité, protože to reprezentuje americkou debatu o zahraniční politice přelomu třicátých a čtyřicátých let. Vyvstává z ní hlavně otázka, zda zasahovat do světového dění či nikoliv, protože do té doby byly Spojené státy spíše izolacionistické.
Komiksy evidentně byly pro zásah USA do války, což ji nakonec i vyhrálo. Amerika nešla do boje kvůli komiksu, ale komiks promluvil do této debaty a připravil prostor pro to, aby rozhodnutí vložit se do války bylo většinové.
Téma intervencí je středobodem filmu Kapitán Amerika: Občanská válka. Ztělesňuje střet ideje Ameriky jako světového policisty proti nutnosti kontroly, kam sahají pravomoce superhrdinů a jejich intervencí. Daří se filmu nastínit ten rozkol mezi dvěma stranami debaty o povaze mezinárodních vztahů?
Film čerpá ze zápletky z komiksové série Občanská válka, která se tematicky věnuje počátkům války proti teroru a policejnímu státu, a je zajímavé, že se tento motiv znovu objevuje. Není to nový problém a tyto debaty se neustále opakují. Otázka zní, jak mají naše vztahy se zbytkem světa vypadat?
Ale jak se to filmu daří? No, vymysleli fiktivní východoevropskou zemi Sokovii, po které pojmenují příručku chování superhrdinů Sokovijské smlouvy. Ve filmu X-men z roku 2000 se třeba objeví Organizace spojených národů, která je z dalších komiksových filmů vytlačena anebo vyobrazena jako zkorumpovaná, podezřelá, zlověstná, a také se nemá k akci.
Každý, kdo ten film viděl, by si vybral tu či onu stranu. V něm reprezentuje svobodu a umírněné užití síly Kapitán Amerika a film tím jasně straní táboru intervence. Neřekl bych, že je to správný diskurz o mezinárodní odpovědnosti a ztrátách na civilistech při vměšování, protože neříká, co to vlastně znamená.
Vybíráme chystané komiksové hry, které vypadají hodně nadějně |
Po atentátu na Usamu bin Ladina se objevila ta samá ideologie v bledě modrém ve formě Islámského státu. Zdá se, že se nacházíme v neustálé krizi stejně jako v těchto filmech. Tlačí tyto filmy ideu, že jsou intervence nutné?
Je to složitější, než si myslíme. Mohli bychom se lehce domnívat, že jsou tyto snímky jen reprezentací vojenských vměšování, což se dá zčásti říct. Kapitán Amerika má za sebou dlouhou historii a po válce několik let jeho příběhy nevycházely, protože měla rozuzlení a nebyl potřeba. Superhrdinové jdou ruku v ruce s krizí. Ale i on sám prochází krizí.
Po válce ve Vietnamu a aféře Watergate svlékne svou americkou uniformu a stane se nomádem napříč USA. A ve filmu Avengers: Endgame nosí černou uniformu. Nevyslovují se zcela očividně pro vojenskou intervenci, ale fungují na jejich bázi a používají násilí k řešení problémů.
A dokážou takhle operovat jen proto, že jsou superhrdinové bezchybné postavy...
Všichni si přejeme, aby tu byl někdo, kdo vyřeší problémy za nás, ale sami se chceme stát výjimečnými. Vychází to z amerického snu, ale každý na planetě to tak cítí. Proto superhrdinové rámují debatu o tom, jak se vypořádat s padouchy skrze násilí. Obama v roce 2016 připodobnil právě ISIS k Jokerovi z filmu Temný rytíř, protože ISIS chce vidět svět hořet (sic).
Řekl bych, že Kapitán Amerika se nedá číst jako někdo, kdo se vměšuje jen aby se vměšoval. Je defenzivní a váží svou sílu. Navíc ve filmu Zimní voják vystupuje proti vojenskému aparátu, ale využívá totožných prostředků.
Bojování proti armádě a státu jejich prostředky naznačuje, že připouští jejich reformovatelnost...
Určitě, nosí uniformu a nosí hodnost. Jeho příběh vychází z druhé světové války, posledního konfliktu, kde je hranice mezi dobrem a zlem tak jasná, na rozdíl od studené války, která byla o dost ideologicky komplexnější.
Taková jednoduchost dnes chybí. Všechny konflikty jsou příliš nejednoznačné a autorům jeho komiksu se příliš nedaří spojovat současné konflikty s druhou světovou válkou, po které je zmražen v čase, a mohou ho nechat rozmrznout, kdy potřebují.
Vraťme se k Barracku Obamovi, který svou první kampaň stavěl na mottu „Naděje“. Podléháme dnes více politikům, kteří se snaží prezentovat jako zachránci nebo dokonce superlidi, protože jsme vystavováni superhrdinskému žánru?
Dá se argumentovat, že jsme nakonec všichni jen konzumeři, kterým je konstantně vnucován předem určený obsah na aplikacích jako Spotify, který vám na míru vytvoří hudební playlist. Ale není pravda, že nemáme vlastní hlavu. Pokud se ohlédneme na využití měkké síly v mezinárodních vztazích, vidíme, že dost často je tato snaha k ničemu oproti očekáváním.
Když na přelomu 70. a 80. let měly premiéru Hvězdné války, nikdo nečekal, že uspějí. Pak na ně párkrát odkázal v projevech prezident Ronald Reagan a staly se napořád součástí kultury. Ovlivnily naše vnímání politiky. Sovětský svaz anebo dnešní Rusko lze připodobnit ke zlému Impériu. Při sledování je můžete číst jako paralelu ke dnešku a v tom je ten vtip. Proto máme tato média tak rádi.
Marvel publikoval speciální vydání s Obamou v době jeho inaugurace, protože ví, že čte komiksovou tvorbu a je fanouškem Spider-mana. Několikrát řekl jeho ikonickou hlášku „S velkou mocí přichází velká odpovědnost“.
Kvantita zvítězila nad kvalitou, uznala velkovýrobna Marvel. Chystá změny |
Na obranu mé otázky, v posledních letech se zbožšťoval Elon Musk jako Iron Man, benevolentní a geniální miliardář, který dostane lidi na Mars a vyřeší elektromobilitu. Nemyslíte, že to vychází přesně z potřeby dělat superhrdiny z těch, kteří si to nezaslouží?
Myslím si, že třeba kolonizaci Marsu vidí spousta lidí kriticky. Vzhledem k dostupné technologii osídlení Marsu do roku 2040 vždycky bylo nerealistické. Stačí si uvědomit, kolik lidí je potřeba pro start jedné rakety. Upínáme se k té fantazii, protože opět chceme uniknout krizi, válce, pandemii, klimatické změně a začít někde znovu.
Od Obamy to byl chytrý tah. I George Bush to dělal podobně. Jeho poradce Carl Rove byl v kontaktu s hollywoodskými producenty bezprostředně po 11. září a nadále během války v Iráku. Na rozdíl třeba od Donalda Trumpa věděli, jak využít popkulturu. Trump tweetne video, kde jako Thanos luskne prsty a zmizí všichni demokratičtí politici. Dost to reflektuje, jak nad sebou přemýšlí, ale něco tomu chybí.
Stejně tak vídáme online koláže Tonyho Starka s obličejem Muska a podobné připodobňování, které mohou dopadnout hloupě. Stejně jako fotky Putina bez trička na koni nebo na lovu na medvěda, které rozhodně nefungují na Západě, ale snaží se tím cílit i na ruské občany.
Obama zklamal navzdory své prezentaci a nenaplnil očekávání někoho, kdo vyřeší všechny nadlidské úkoly, protože to prostě nebylo možné.
Potom, co Biden stáhl vojáky z Afghánistánu, uvedl, že role USA jako světového policisty je u konce. Bude to reflektovat i komiksový žánr a možná se bude víc soustředit na neskutečné kosmické světy namísto zmíněných přízemnějších námětů?
Obvykle chvíli trvá, než se dědictví zahraniční politiky toho či onoho prezidenta naplno projeví, ale Amerika se pravděpodobně stáhne víc do sebe a svých problémů. Důkazem toho je vypjatost posledních voleb do senátu a sněmovny a vůbec polarizace v americké společnosti.
V komiksových seriálových adaptacích filmaři víc utíkají do soukromí a domácností superhrdinů jako Hawkeye nebo VandaVision a co znamenají jejich superschopnosti doma. USA stojí na rozcestí a rozmýšlí, kudy dál...
…a zda-li radši léčit rány doma vzhledem k rozhádanosti.
Ano a myslím, že klimatická krize je bezpečnostní problém číslo jedna a Spojené státy by mohly vést boj proti jeho následkům, ale je spousta sporných otázek uvnitř USA, na kterých se těžko najde shoda.
Stejně tak stojí na rozcestí i komiksoví hrdinové. Stark je mrtvý a Rogers předal svůj štít nástupcům. Zmíněná introspekce je názorná u She-Hulk, kde jsou středobodem její pracovní problémy, anebo Ms. Marvel, která bojuje s dospíváním.
Marvel odtajnil nové plány pro filmový svět, završí je dva filmy s Avengers |
