Bratři Ctirad a Josef Mašínové měli pro strach vždy uděláno. Při založení odbojové protikomunistické skupiny i v roce 1953, když se s kamarádem Milanem Paumerem prostříleli přes komunistické východní Německo do Západního Berlína.
Paradoxně určité obavy má Josef Mašín až teď, kdy trojici vychází v Česku kniha Cesta na severozápad. „Na rozdíl od Radka se obávám, aby si ji lidé nevysvětlili jako oslavu či obhajobu našich činů. O slávu nestojíme a ničeho nelitujeme,“ říká Josef Mašín.
Nač ty rozpaky?Jsme rádi, že ta kniha vyjde. Na druhé straně se nechceme lacině prodávat, omlouvat se. Snad nás lidé pochopí.
NOVÁ KNIHA O MAŠÍNECH |
Silná je svou autentičností. Radek své vzpomínky (tvoří páteř knihy) napsal po odchodu z US Army. On je hlavním autorem. Události popisuje očima dvaadvacetiletých kluků, jak to viděli a co si v té době mysleli - v tom je její největší cennost. Třeba přestřelku na nádraží. Je tam dost věcí, které nebyly ještě nikdy zveřejněny. Dodnes polemizujeme s myšlenkou, zda jsme to byli my, kdo zastřelil některé německé policisty. Měli totiž více střelných ran, než jsme vypálili. Na tom jsme se nemohli dohodnout a odlišné jsou i policejní záznamy.
Jak se pohled dvaadvacetiletého kluka liší od názoru veterána?I když jsme byli tehdy kluci, tak se náš pohled na ty události příliš nezměnil. Jen toho dnes o nich víme mnohem víc než tehdy. Třeba o osudech chycených a popravených kamarádů z naší skupiny Zbyňka Janaty či Václava Švédy.
Mohli jste něco udělat lépe? Neměli jste víc štěstí než rozumu?S naším vybavením nešel útěk provést lépe. Více než štěstí bylo důležité naše chování. Když to srovnávám s válkou ve Vietnamu, Iráku či Afghánistánu, tak si myslím, že lidé, kteří měli nesrovnatelně lepší výcvik než my, si nevedli tak dobře jako my. Neměli tolik vůle a houževnatosti jako my. Snad to nezní příliš ješitně.
Proč jste se s bratrem hádali nad přípravou knihy?Každý z účastníků dramatu ho vnímá jinak. V jednom případě jsem třeba namítl, zda je nutné popisovat scénu, kdy jsme se s bráškou při sporu, kudy jít dál, málem poprali. Nakonec tam zůstala.
Je kniha úvodem k vaší návštěvě Česka, kde jste od útěku nebyli?Naše vlast se nevydala směrem, za který jsme nasazovali životy a zaplatili za to vysokou cenu. Rozsáhlý majetek naší rodiny je rozkraden, její památka je stále zneuctěna, komunisté sedí v nejvyšších postech parlamentu a podílejí se na tvorbě zákonů. Komunistické zločiny nejsou stále potrestány. Předsedou Ústavního soudu je bývalý komunista. S tím se nemůžeme srovnat. Je to stejné, jako kdyby zde v USA byl ústavním soudcem mafián. Radek ani já nepřijedeme do země, kde bychom se museli o navrácení rodinného majetku soudit. A rozhodovali by to možná lidé, kteří soudili už za totality.
