Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvPodle Suka nepřišli Blaničtí rytíři s žádnou novinkou. Stejné informace přinesli už studenti, kteří se průvodu zúčastnili, na začátku 90. let a jejich názory zazněly i v jednom z filmových dokumentů o sametové revoluci z roku 1991. „A já na této teorii nevidím nic zvláštního, protože v tom davu určitě příslušníci StB byli.“
Žádné manipulované loutky
Státní bezpečnost totiž podle historika tímto způsobem fungovala už od začátku své činnosti.
„Zkoumal jsem šedesátá léta, když se dělaly studentské majálesy, a v záznamech bylo uvedeno, že v davu byli neuniformovaní příslušníci tajné policie a kolem byly hlídky Veřejné bezpečnosti. To byla běžná praxe.“
„Nevím, co potvrdí výzkum Blanických rytířů, ale je tu otázka, čeho tím chtěli příslušníci StB dosáhnout. Že by chtěli průvod navést na Národní třídu, kde mohl být zásah nejsnadnější? Ale musíme si uvědomit, že ten průvod měl velkou dynamiku, studentští lídři chtěli protestovat proti režimu,“ pokračuje Jiří Suk.
„Studenti nebyli manipulovanými loutkami, které by reagovaly na nějaké pokyny,“ dodává historik s tím, že neexistují žádné hmatatelné důkazy, které by dokazovaly, že část vedení tehdejší komunistické strany chtěla prostřednictvím StB zinscenovat v centru Prahy masakr, z něhož by obvinila tehdejšího generálního tajemníka ÚV KSČ Miloše Jakeše. Ten by byl následně donucen rezignovat.
Podobné konspirační teorie se podle historika zamlouvají například hudebníkovi Michaelu Kocábovi, který během sametové revoluce stál za iniciativou MOST, jež zprostředkovala jednání mezi disentem a tehdejším komunistickým premiérem Ladislavem Adamcem. Na druhou stranu je vylučují i přímí účastníci revoluce, včetně jednoho z tehdejších studentských vůdců Václava Bartušky.
„Ten k tomu po mnoha letech řekl, že tento scénář odmítá, protože by se to přece rychle rozkecalo. Je to hodně lidová námitka, ale dost pádná. Existují jednotlivé výpovědi estébáků i výpovědi disidentů. Rádiový záznam zásahu ale není kompletní. A tam je skutečně hodně protichůdných informací a možností, jak je interpretovat. Ale nenajdete tam jednoznačný výklad,“ konstatuje historik.
Role Hegenbarta a Lorence
Podle něj bylo zadání pro pořádkové síly ze strany komunistického vedení státu jasné: „Nepustit demonstrující studenty do centra města. A zároveň tam bylo zadání od generálního tajemníka Jakeše, kterému lze věřit: nemlaťte studenty v den studentského svátku.“
Jiří Suk pak v Rozstřelu okomentoval i další dvě známá komunistická jména sametové revoluce, kterými byli stále žijící Rudolf Hegenbart, jenž byl z pozice vedoucího 13. oddělení ÚV KSČ pomyslným šéfem státní administrativy, a generál Alojz Lorenc, tehdejší náměstek ministra vnitra, šéf StB.
Podle něj neexistují důkazy, že by právě oni mohli stát za tím, že studenti byli 17. listopadu 1989 dovedeni příslušníky StB na Národní třídu, kde byli následně zmláceni. „Ale samozřejmě i v tehdejší KSČ existovala celá řada scénářů k vývoji událostí. Vždyť tady končil komunismus, socialistické režimy v okolních státech padaly jako hrušky.“
„Skutečně ale nevím, jestli se mohou dělat státní převraty tak, že se zmlátí studenti, a pak předpokládáte, že ovládnete situaci. Ta přece byla ve společnosti velmi rozjitřená. Skutečně silně pochybuji o tom, že se to takto odehrálo. Opakuji: mohlo to tak být, ale chybí k tomu důkazy. Trvám na tom, že potřebuji vidět písemné nebo nějaké jiné prameny, které pro mě budou věrohodné,“ uvádí historik.
Došlo během listopadu 1989 ke skutečné revoluci, nebo se jednalo o poklidné předání moci? Jakou roli hrála v listopadových událostech Moskva? Proč nezasáhla armáda? Který den po 17. listopadu 1989 se skutečně rozhodlo o tom, že komunistický režim padne? Jaká byla role Mariána Čalfy? A jak probíhala na začátku roku 1990 očista státní moci od tajné policie? I na to odpovídal historik Jiří Suk, autor knihy Labyrintem revoluce, v Rozstřelu.
