Roháček řekl, že pro pozdní středověk a zejména první fázi raného novověku je příznačný rozmach často až rustikálních náhrobních památek spjatých i s nižšími městskými vrstvami.
„Byl to důsledek vyšší gramotnosti díky rozvoji městských škol i toho, že si tito lidé mohli dovolit něco nad rámec zajištění živobytí,“ řekl Roháček. Zhruba od poloviny 17. století se však podle něj z náhrobků opět začala postupně stávat spíše exkluzivní záležitost.
Roháček připomněl že až josefínské reformy v 18. století vykázaly zejména kvůli hygieně hřbitovy za města. Tam dříve bývaly hřbitovy ojediněle: v důsledku epidemií. Běžně hřbitovy stávaly uvnitř měst, při kostelích a měly omezenou kapacitu.
Podle Roháčka to vedlo k „cirkulaci“ ostatků, které například několik let po pohřbu putovaly do osárií, tedy kostnic, a na jejich místě vznikl nový hrob.
I náhrobní památky významných lidí na nejčestnějších místech uvnitř kostelů časem postihly změny: „Jen malá část zachovaných náhrobků a náhrobníků je na původním místě. Většina je už sekundárně či terciálně přenesena. Třeba při předlažďování kostelů se desky kryjící hrob, takzvané náhrobníky, vyzvedly a přenesly k vnitřní či vnější stěně, kde je někdy můžeme najít,“ popsal Roháček.
Zvlášť ty z cenného mramoru ale sloužily i jinak. „Na Kutnohorsku se s nimi meliorovaly potoky. Nedávno jsem byl na Levém Hradci a všiml si, že v hřbitovní bráně je pěkný práh. Byl to otočený náhrobek, zřejmě raně novověký,“ nechal se slyšet historik.
Vadily jí zanedbané neozdobené hroby, z maminky se stala Hřbitovní bába |
„Na zachování náhrobků mělo vliv hodně faktorů. Většina jich však zanikla. Dochoval se velmi úzký výběr,“ dodal.
Rozlehlé hřbitovy mimo město pak podle Roháčka v 18. století přinesly několik velkých změn. „Umožnily to, co v předchozím období nebylo možné. Pokud si člověk zařídil místo a příbuzní platili poplatky, měl trvalý hrob,“ okomentoval.
Zatímco dříve bylo nejlepší místo to nejbližší sakrálnímu centru, což vycházelo z tradice raných křesťanů, kteří se snažili o to být pohřbeni v blízkosti ostatků svatých, nyní byla žádaná místa u hřbitovní zdi. „Dřív to bylo místo nejméně čestné. Tady naopak začaly vznikat největší hrobky a pohřební kaple,“ uvedl odborník.
Barokní nápisy byly mnohamluvnější
V průběhu času se měnil i styl nápisů na náhrobcích. „Sepulkrální (náhrobní) nápisová kultura od 12. století výše se vyznačuje koncentrací na zemřelého. S učením o očistci a posledním soudu vzniká sounáležitost živých s mrtvými a snaha ovlivnit osud zemřelého,“ popsal vědec.
Nápis podle něj připomínal datum úmrtí, aby se za zesnulého daly sloužit zádušní mše a mohlo se mu pomoci v záhrobí. Často končil i výzvou k modlitbě či přímo modlitbou. Sdělení podle Roháčka také různě kolísala mezi zbožností a osobní reprezentací.
Praha má místa pro masové hroby. Kdyby přišla katastrofa |
V baroku nastalo rozvolnění. Historik uvedl, že nápisy byly mnohamluvnější. Na poreformních hřbitovech pak náhrobky začaly více promlouvat k pozůstalým.
„Utěšovaly je, začaly se v nich objevovat obraty jako: ‚Tady leží naše něžně milovaná dcera‘ a podobně. Nápisy byly individualizovanější,“ popsal historik. „V 19. století se pak nápisy opět začínají zjednodušovat a ve 20. století se v drtivé většině vrací ke jménu a datu úmrtí,“ uzavřel Roháček.
„Zemřela Guta, dcera pana Václava, šestého českého krále“
Kromě kostelů pak podle Roháčka bývají náhrobky i v muzejních sbírkách, například v lapidáriu Národního muzea v Praze.
„Je problém určit ty nejpozoruhodnější náhrobní památky. Některé jsou zajímavé výtvarnou stránkou, jiné nápisovou, či proto že jsou výjimečné, nebo reprezentují určitý typ,“ uvedl historik.
„Některé jsou pozoruhodné v kontextu. Samotná výtvarná nebo nápisová stránka není nic extra, ale jsou zajímavé okolnostmi, za jakých památka vznikla, zanikla nebo osobou, ke které se vztahuje,“ dodal.
V rokytnické hrobce odpočívají dvě desítky šlechticů:
Roháček řekl, že jeden z jeho oblíbených náhrobníků lapidária Národního muzea je deska, která kryla hrob: „Hned v prvním sále je malá opuková deska věnovaná Gutě II. Guta byla dlouho fakticky neznámým desátým dítětem českého krále Václava II. Narodila se v květnu 1297 a prakticky hned po porodu zemřela,“ uvedl historik. Popsal, že jde o krásnou desku, na níž je Guta obrysem vyobrazena jako mladá princezna, což byla móda, která přišla v druhé polovině 13. století z Francie.
Okolo je nápis: „Zemřela Guta, dcera pana Václava, šestého českého krále“. Písmo je gotická majuskule, typ písma, který se v Čechách používal od druhé poloviny 13. století do konce 14. století. „A náhrobník je zajímavý jako příklad francouzského vlivu i proto, že teprve díky tomuto náhrobníku se něco ví o tomto dítěti Václava II.,“ vysvětlil historik.
U těchto náhrobníků bylo podle Roháčka zvykem, že paty písma směřovaly dovnitř desky. „Tady na dolním okraji vidíme tři písmena, která jsou obráceně o 180 stupňů,“ popsal. Podle něho to svědčí o faktu, že v té době byla naprostá většina řemeslníků a umělců negramotná.
„Umělec dostal předlohu, byl schopen to pěkně výtvarně provést, ovšem nerozuměl tomu, co tesá. Byl tedy nějaký vzdělaný ideový tvůrce, který neuměl řemeslo, a pak umělec, který neuměl číst a psát. A právě z toho vyplývají některé chyby na těchto památkách,“ konstatoval historik.
Epigrafický výzkum je náročný
I další zajímavost, kterou Roháček zmínil, se nachází v lapidáriu, a to mezi náhrobními deskami z archeologických výzkumů v klášteře v Ostrově. Jde o desku opata Heřmana, která je podle Roháčka z hlediska provedení i vyobrazení postavy průměrná, písmo je však krásné a mimořádně variabilní.
Vědec popsal, že je tam například devětkrát písmeno A, z čehož osmkrát v různých variantách. Uvedl, že rozdíl v kvalitě písma a zobrazení zemřelého vypovídá o dělbě práce ve středověkých dílnách, kdy se na jedné desce mohlo podílet více lidí.
Roháček podotkl, že epigrafický výzkum je náročný, protože památky jsou roztroušeny a k mnohým je nesnadné se dostat. Výzkum tak značně závisí na literatuře a katalozích. Vědec řekl, že nyní pracuje na epigrafické databázi v rámci programu Strategie AV21 - Paměť v digitálním věku. Databáze má být největším souborem nápisů v českých zemích. „V současnosti čítá asi 18 tisíc záznamů,“ uzavřel odborník.
Exhumace mrtvol i pohřeb. Zkusili jsme práci hrobníka:
