Sice se jim v Motole říká želvy, ale opravdové želvy by jim rychlost mohly závidět. Oceloví roboti si přezdívku vyfasovali zřejmě spíše kvůli tvaru a tichému pohybu. Zadání mají jasné - dopravit co nejrychleji jídlo k pacientům na určené oddělení.
„Máme jich tady asi pětatřicet a jezdí permanentně. V tuto chvíli obstarávají i všechno ostatní - prádelnu, sterilku..., ale jakmile bude čas výdeje jídla, tak má kuchyň prioritu. Pak vozí jenom jídlo, aby se co nejrychleji dostalo na oddělení,“ vysvětluje v dalším díle seriálu Jídlo v nemocnicích zdejší nutriční terapeutka Ludmila Sladká, která tu pracuje už sedmnáct let.
V kuchyni na želvy naloží vyhřívané skříně s pokrmy, zadají cílovou adresu a roboti už bez asistence vyrazí tunely pod nemocnicí na oddělení. Kolize nehrozí. V zatáčkách sami zpomalí, před překážkou zastaví, umí i bez asistence najet do výtahu. A když pacienti dojedí, odvezou želvy špinavé nádobí zpět do kuchyně.
V Motole mají pacienti na výběr ze dvou jídel
Ovšem bez lidské síly se motolská kuchyně samozřejmě neobejde. Každý den tu zaměstnanci musí zpracovat sto dvacet kilogramů masa, případně stejné množství zeleniny, a k tomu zhruba dvě stě padesát kilogramů brambor.
Pracuje se tu na dvě směny, dlouhý a krátký týden, a na každé směně je deset kuchařů. Další desítky lidí z externí firmy všude kolem pomáhají s pomocnými pracemi. „Na kuchyni začínají v půl šesté. Převezmou vyfasované zboží z předešlého dne a dofasují si maso. Založí si jednotlivé pokrmy a pak je v půl sedmé snídaně. Ta je za hodinu vydaná a do deseti hodin se dovařují pokrmy, smaží se, krájí se, vše co je na oběd potřeba,“ popisuje dopolední režim nutriční terapeutka Ludmila Sladká.
Podobně jako ve většině nemocnic, i tady musí celodenní jídlo pro pacienta uvařit za cenu do 69 korun. V čem se ale Motol naopak od ostatních špitálů liší, je to, že dává pacientům na výběr. Přes obědy a večeře si už čtyři roky můžou volit ze dvou jídel. Motol tím však sleduje stejný cíl, kterého se snaží dosáhnout i jinde - aby co nejvíce pacientů svůj pokrm snědlo.
Talíře v nemocnici zrušili. Z kuchyně k pacientům je to totiž do kopce |
„Právě proto máme vždy jedno jídlo klasické a druhé takové zdravější. Například pohanku, jáhly a tak podobě. A lidé si skutečně i ty zdravější pokrmy vybírají. Pravda ale je, že nejoblíbenější je stále řízek, co si budeme povídat,“ říká Sladká. Z šesti set pacientů, kteří mají racionální dietu a tudíž se jich možnost výběru týká, si běžně zdravější jídlo dá asi tak třetina. Podle Sladké jde většinou o mladší pacienty.
„Už proto bych se v případě, že bychom podávali jen jedno jídlo, neodvážila například jáhly nebo kuskus do jídelníčku dát. Minimálně bych si to hodně rozmýšlela a podobné jídlo by tam bylo třeba jen jednou týdně,“ vysvětluje obtíže při přípravě jídelníčku Sladká. Přiznává, že příprava dvou jídel je náročnější, ale pacienti si to velmi pochvalují.
Jídlo v nemocnicíchProč v nemocnicích dostáváme k jídlu právě to, co dostáváme? Jak pacientům chutná? Proč strava v nemocnicích vždy neodpovídá doporučením zdravé výživy? Jak nutriční specialisté odůvodňují třeba smažená jídla pro pacienty? Kolik peněz strava stojí? Odpovědi na tyto a další otázky hledáme v seriálu iDNES.cz Jídlo v nemocnicích. Navštívili jsme nemocniční kuchyně, mluvili s řadou odborníků. Přečtěte si, co vše jsme o nemocničním stravování zjistili. |
Nadstandard si platí málokdo
Krom toho v Motole nabízejí pacientům nadstandardní menu. V něm si mohou vybírat u každého ze čtyř chodů z nabídky pěti jídel. Za to si ale pacienti samozřejmě musí připlatit, denně vyjde na dvě stě korun.
Překvapivě si však nadstandard z 1 700 pacientů příliš mnoho lidí neobjednává. „Dnes děláme nadstandardů pět, jinde deset až patnáct,“ říká Sladká. Zdali je to tím, že zdejší kuchyně vaří dobře i běžné menu, nebo spíše tím, že pacienti za jídlo nechtějí platit, si nutriční specialistka netroufala odhadnout. „Ráda bych si myslela, že je správně ta první možnost,“ dodala.
