"Jsem pátý Ludvík Hainz v řadě, firmu založil můj prapradědeček před 171 lety," říká Ludvík Hainz. V roce 1865 se slavnému hodinářskému předku podařil husarský kousek - po letech uvedl do pohybu staroměstský orloj. Když se zastavil, hrozilo, že bude úplně odstraněn.
Po tomto úspěchu se rodinná firma stará o chod těch nejslavnějších pražských hodin.
Sám Ludvík Hainz přitom není hodinářem. Vystudoval ekonomii a po léta pracoval jako bankovní ředitel. K rodinné tradici se vrátil až před několika lety. "Když jsem studoval, nikdy by mě nenapadlo, že v ní budu pokračovat," přiznává.
Rodinná firma totiž byla po únoru 1948 znárodněna. Desítky let v komunismu jí však nijak výrazně neublížily - nejdříve fungovala pod podnikem Elektročas, později Pragotron a její zaměstnanci stále pečovali o věžní hodiny.
"Když nám firmu vrátili, pracoval tu ještě mistr, který se vyučil věžnímu hodinářství u mého otce," vzpomíná Hainz.
Hodinářský rod se o orloj staral v jeho dobrých i horších časech. V rodinné dílně skončil i po roce 1945, kdy většina budov Staroměstské radnice podlehla požáru při Pražském povstání. Tehdy byly zničeny všechny figury a škody utrpěl i hodinový stroj. Zbytky původních barokních soch jsou dodnes uchovávány v Muzeu hlavního města Prahy.
Šest set let historie orloje
Pražský orloj je třetí nejstarší na světě. Podle pověsti jej koncem 15. století zhotovil mistr Hanuš. Pověst známá z díla Aloise Jiráska popisuje, že Hanuše poté nechali pražští radní oslepit, aby nemohl vyrobit kopii. Za to se mistr Hanuš pomstil a orloj zastavil.
Historie orloje je však ještě starší, v roce 1410 jej vyrobil Mikuláš z Kadaně a skutečný mistr Hanuš ho jen zdokonalil.
Do poslední opravy se hodináři pustili v roce 1994. Mechanismus se tehdy přestěhoval do holešovické dílny Hainzů.
"Měli jsme ho tu rozebraný na kolečka. Celou dobu jsem se bál, aby si někdo nevzal některé jako suvenýr," říká Hainz.
Firma se nestará jen o orloj. Mezi místa, kam pravidelně míří firemní hodináři, patří více než osmdesát věží po Praze i jejím okolí - jsou to hodiny na věži Klementina, Chrámu svatého Víta nebo malostranského Svatého Mikuláše.
Za nejzajímavější stroj ale Ludvík Hainz považuje mechanismus, který už déle než sto let pohání hodiny kostela svaté Ludmily na náměstí Míru.
"Je to asi technicky nejzajímavější dílo mezi pražskými hodinovými stoji. Navíc má víc než dva metráky a jen sundat ho z věže je velký problém," podotýká Hainz.
I když firma funguje už od roku 1836, mají Hainzové po generace jeden sen. Chtěli by ve své dílně zrekonstruovat nejcennější věžní stroj, jak říkají hodináři "Rolls-Royce mezi hodinami" - mechanismus, který poháněl hodiny na katedrále svatého Víta.
"Od šedesátých let je v hodinách moderní stroj a starý čeká na rekonstrukci a případné vystavení," upozorňuje Hainz.
Stroj je dílem nejslavnějšího rudolfínského hodináře Petera Neumanna, jednoho z nejlepšího mistrů, který kdy v Čechách působil.
V rodinné dílně Hainzů však v současné době opravují jiné jeho dílo - hodiny ze zámku v Brandýse na Labem.
