Částečka s virem urazí ve vzduchu jeden metr za 11 dní. Pokud je tedy v autobuse, drží se uvnitř velmi dlouho, upozorňuje odborník Vladimír Ždímal. Respirátor pak může ochránit, ale pokud netěsní, má obdobný efekt jako rouška.
„Z kapénky, která vyletí z našich úst, se během několika milisekund všechna voda vypaří. Potom ta částečka s tím virem, která je mnohem menší než ta původní kapénka, se pohybuje ve vzduchu. Tato částečka urazí jeden metr za 11 dní, takže vlastně visí ve vzduchu a nikam nepadá. Takže je v tom vzduchu, dokud to někdo nevdechne. A to je ta nebezpečnost toho aerosolového přenosu,“ vysvětluje Ždímal.
.
Podle Ždímala se ale respirátory dají používat i několik měsíců. Když přijdu domů, pověsím ho na věšák v předsíni, kde je suchý vzduch. Na každý den v týdnu mám jiný respirátor. Za ten týden ten respirátor vyschne a pak si ho opět vezmu, protože za ten týden už ten virus není aktivní. Běžně mám respirátor několik měsíců s tím, že ho beru každý sedmý den
„V podstatě dokud ten respirátor nezplesniví (s nadsázkou), tak to lze tímto způsobem používat. Přeci jen jsou to naše patogeny, takže by nám to uškodit nemělo. Riziko toho, že použijete respirátor opakovaně, není zas tak velké, protože většina těch patogenů je vaše vlastní.
.
„U respirátorů FFP2 výrobci tvrdí, že tím materiálem neprojde víc jak pět procent aerosolu při nádechu. Ve chvíli, kdy je ale díra mezi respirátorem a obličejem, tak to ztrácí smysl a člověk nadechne 100 procent těch částic. Tu deklarovanou účinnost má respirátor pouze ve chvíli, kdy je přímo přilepen na obličej,“ upozorňuje Vladimír Ždímal,
„Musí to prostě dobře sedět a těsnit. Jakmile to bude někde odstávat, je to úplně zbytečná ochrana,“ potvrzuje i Jiří Kůs
.
A jak by tedy mělo označení vhodného respirátoru vypadat? „Na respirátoru by mělo být napsáno, že se jedná o FFP2 a písmena CE s čtyřmístným číslem, což je označení té zkušebny, kde byl certifikovaný. Pod tím by ještě měla být uvedená norma EN 149 “ vysvětluje Kůs.
