Jste dětský psychiatr a soudní znalec, jenž se specializuje i na posudky dětí. Co vám proběhlo hlavou, když jste letos v únoru v televizi viděl případ šestnáctiletého útočníka, který v obchodě v Hradci Králové ubodal dvě prodavačky?
Bohužel to není ojedinělý případ. Máme tu například útok čtyřiadvacetiletého studenta na pražské Filozofické fakultě (v prosinci 2023 zde David Kozák postřílel 14 lidí a 25 dalších zranil, pak spáchal sebevraždu; počtem obětí se útok stal nejhorší masovou střelbou v moderních dějinách samostatného Česka, pozn. red.). Dále tu byl devatenáctiletý student střední školy, který zavraždil učitele mačetou. Nedávno v Rudolfově na jihu Čech zase žák 7. třídy vytáhl na učitelku pistoli. A k tomu neustále narůstá i šikana – vzpomeňme si na případ v Hodoníně. (Týrání a ponižování dvanáctileté školačky skupinou dětí a mladistvých. Posléze se zjistilo, že další dvanáctiletá dívka z vedlejší třídy plánovala, že nožem zavraždí několik spolužáků. V únoru se objevil další případ na Plzeňsku, kde dvě žačky na videu plánovaly, že pomocí úderů kamenem do hlavy ublíží své spolužačce, pozn. red.) A to nemluvíme o situacích, co se na veřejnost vůbec nedostanou.
Roste agresivita a absolutní bezcitnost. Jako by řada lidí měla svědomí v narkóze – otupělé a uspané. Je jim fuk, co se děje kolem nich. Ve společnosti se řeší kdeco, ale podobné problémy zůstávají až na posledním místě. Ve zprávách jen neustále slyšíme: „Problémy budeme monitorovat a ve střednědobém časovém horizontu přijmeme účinná opatření.“ Jenže místo skutečných kroků se všechno utápí v nekonečných floskulích. Když pak sedím u soudu a vysvětluji svůj znalecký posudek týkající se dětí, často mě napadá, že by spíš na lavici obžalovaných měli sedět rodiče nebo celá společnost.
Vzpomínám si na případ muže, jenž zabil starou ženu zhruba kvůli šedesáti korunám. S naprostým klidem mi řekl: „Svědomí? To mám úplně čisté, pane. Já ho totiž v životě nepoužil.“
