Veřejnost vás zná zejména kvůli rozsudku za znásilňování a přezdívce Doktor Prase. Kdo je ale dnes Jaroslav Barták?
Jaroslav Barták je dnes stejně jako předtím lékař–kardiolog a angiolog. Na nálepky bulváru zvysoka kašlu.
Absolvoval jste FVL UK, postgraduální kurz angiologie (nemoci cév) v USA a získal 1. a 2. atestaci z vnitřního lékařství, měl jste kontakty na nejvlivnější lidi v Česku, vyhříval se na společenském výsluní. Mohl jste dnes být uznávaný lékař, celebrita, kterou zvou do televize. Jde se s takovým pádem na dno vyrovnat?
Nejsem narcista, nechci být někde na výsluní, ani nikdy dřív jsem se v médiích nijak neprezentoval. Jsem skromný člověk a rád žiji v ústraní. Teď jsem zas celebrita. Ale mám šanci žít znovu a lépe. Mám nyní nadhled, nebudu páchat žádné trestné činy a budu žít.
Myslím, že jsem toho v životě zažil už dost, večeřel jsem s generálem Pinochetem, setkal se na audienci s královnou Alžbětou, podal ruku Matce Tereze, pětkrát byl na soukromé audienci u papeže Jana Pavla II. ve Vatikánu, setkal se Benediktem XVI. a s posledním prezidentem Sovětského svazu Gorbačovem. Povím vám své životní krédo: „Nádherné chvíle na vrcholu by neznamenaly ani z polovic tolik, nebýt temných údolí, která je třeba překonat.“ To napsala slepá vizionářka Helena Kellerová, která prohlásila, že Lvi jsou rytíři slepých. Já na dně byl, odrazil jsem se a vracím se jako zocelený Lev.
Ve vězení jsem se cítil jako jednooký mezi slepými. Díky mému postavení jsem tam byl jakýmsi „Kingem“.
