Co pro vás znamená skutečnost, že jste byl nominován na Cenu Václava Havla za lidská práva, byť to nakonec nevyšlo?
Už samotnou nominaci považuji za mimořádnou poctu s uznáním mé práce. Rozhodně bych to nevnímal jen jako ocenění své osoby, ale je to i možnost veřejně upozornit na lidi, o kterých se příliš nemluví a kterým se během vteřiny změní celý život. Václav Havel je synonymum toho, že lidská práva neexistují pouze v zákonech a úmluvách. Jejich skutečnou hodnotu poznáte ve chvíli, kdy je člověk slabý, bez prostředků nebo se sám nedokáže bránit.
A když se třeba pak člověk ocitne v rehabilitačním ústavu, tak zjistí, že venku běží bez vás o vás řízení, ať už v rovině právní, nebo administrativní, a že se nikdo vůbec neptá a vy k tomu vůbec nemůžete nic říct.


















